Když se srazí planety

MARTIN PETRÁSEK  |  Vesmír
028_041_jpg_4991a30c2a.jpg

Pozemská platina pochází z kosmu

Vzácné kovy zůstaly na Zemi po dopadech meteoritů jako stopy kosmických katastrof. Dr. Gerhard Schmidt zastává na základě dvanáctiletého výzkumu názor, že většina vzácných kovů na Zemi pochází z meteoritů. Výskyt platiny nebo například iridia je způsoben dopadem meteoritů v éře pozdního bombardování před 4 miliardami let. Dr. Schmidt spočítal, že v té době stačilo, aby na Zemi dopadlo 160 meteoritů o rozměru 20 km, aby naplnily dnešní koncentraci těchto vzácných kovů. „Je naprosto klíčové pro pochopení evoluce planet zastoupení vysoce siderofi lních prvků v kůře a plášti Země, Marsu a Měsíce. Našli jsme hezky uniformní zastoupení těchto prvků ve svrchní části zemské kůry. Porovnáním s jejich zastoupením v meteoritech určitých typů pak můžeme poměrně dobře předpokládat, že mají kosmochemický původ,“ říká Schmidt.

Vysoce siderofi lní (doslova „železo milující“) prvky jsou vesměs vzácné kovy, které jsou v zemské kůře zastoupeny jen, jak popis napovídá, velmi vzácně. Naše siderofi lní prvky byly přítomny v protoplanetě Zemi již od jejího vzniku, ale v době akrece se spolu se železem a niklem usadily v zemském jádře. Aby se dostaly do zemské kůry, muselo dojít k jiným vývojovým procesům a těmi byly podle všeho pády meteoritů v éře velkého pozdního bombardování. Dr. Schmidt navíc předpokládá, že původci těchto vzácných prvků jsou speciálně železné, nebo kamenoželezné meteority pocházející z oblasti mezi Marsem a Venuší.

Ledovcové kačenky

Hon na ledovcové Kačenky

Vědci z americké NASA vysypali na 90 gumových kačenek do ledovcových spár velkého grónského ledovce Jakobshavn. Nejde o žert, ale o poněkud netradiční výzkum ústupu ledovců, mořských proudů a globálního oteplování. Kačenky jsou totiž připevněny k GPS sondě velikosti fotbalového míče a obsahují e-mailovou adresu a vzkaz. Pro toho, kdo kačenku najde a vzkaz o datu a místě nálezu pošle americké NASA, pak čeká zatím nespecifi kovaná odměna. Historie tohoto pokusu je spojena s nehodou z roku 1992. Z čínské lodi přepravující hračky z Číny do USA byl tehdy do moře smeten náklad 30 tisíc gumových kachniček, které ještě dnes nacházejí lidé po plážích.

Nový temný jev ve vesmíru

K temné hmotě a temné energii možná přibude další pojem. Když totiž mezinárodní tým vědců porovnával rychlosti vzdálených galaktických kup s referenčním mikrovlnným kosmickým pozadím, zjistil, že všechny pozorované klastry jako by byly unášeny nějakým kosmickým proudem.

Jeho zdroj by ale musel ležet za hranicí pozorovatelného vesmíru. Tento temný proud nutí kupy galaxií uhánět mimo kosmologickou expanzi, navíc rychlostí 3 miliony kilometrů za sekundu někde do plochy rozlehlé asi 20°, v oblasti mezi souhvězdím Kentaura a Plachet. Dale Kocevski, Davis a Harald Ebelingovi studovali na 700 rentgenových klastrů až do vzdálenosti 6 miliard světelných let. Horký plyn uvnitř galaktických kup emituje rentgenové záření, které na sobě rozptyluje všudypřítomné fotony mikrovlnného kosmického pozadí. A pokud se tyto galaktické kupy nepohybují zcela shodně s rychlostí rozpínání vesmíru, budou vlnové délky rozptýlených fotonů odlišné.

Planeta

Když se srazí planety

Jak se vyvíjí pozorování exoplanet, objevují se stále častěji mladé systémy s protoplanetárními disky. Tedy s disky prachu a plynu, v nichž by se mohly vyvíjet nové planety. To, co však astronomové v případě BD 20 307 považovali za protoplanetární disk okolo slunci podobné hvězdě, je zřejmě výsledkem srážky planet.

S daty z rentgenové kosmické stanice Chandra a pozemských dalekohledů američtí vědci zjistili, že Slunci podobná hvězda a s protoplanetárním diskem je ve skutečnosti dvojhvězdný systém starý nikoli stovky milionů, ale spíše několik miliard let. A záhada byla na světě. Důvod formování protoplanetárních disků je nám totiž u starších hvězdných systémů záhadou. Podrobná pozorování ale navíc odhalila, že prachu a plynu je trochu více, než se očekávalo. Je ho celkem milionkrát více. Směr bádání se tak ubíral spíše k nějaké katastrofi cké události v systému než k formování protodisku nebývalých hustot. Podle profesora Benjamina Zuckermana z UCLA jde pravděpodobně o srážku exoplanet. „Je to, jako by se srazila Země s Venuší. Nic podobného dosud astronomové neviděli. Ukazuje to navíc na to, že i takovéto katastrofi cké srážky se mohou vyskytnout v plně vyvinutém planetárním systému,“ vysvětluje Zuckerman. Prachoplynné disky se mohou vyskytovat jen u mladých systémů. K pozorované srážce planet tak muselo dojít před stovkami tisíc let, ale možná i mnohem dříve a celkem nedávno. Podobná srážka ve sluneční soustavě také není zcela vyloučena.

Nejčtenější