Jeep a jeho vnuci a pár bratranců

ZDENĚK ODEHNAL  |  Technika
Jeep a jeho vnuci a pár bratranců

Projíždět se v následovnících jeepu „horkými“ oblastmi není moc bezpečné. Zkušenosti z Iráku a Afghánistánu volají po odolnějších vozidlech.

Jeep a jeho vnuci a pár bratranců

Automobily se do výzbroje armád začaly propracovávat během první světové války. Ať už to byly nákladní nebo osobní vozy, příliš se nelišily od civilních modelů. Za první lehký automobil zvlášť pro vojáky lze považovat až výrobek automobilky BMW, připravený na sklonku dvacátých let pro tehdejší německou brannou moc Reichswehr. Byl odvozen z malého lidového automobilu Dixi – v Bavorsku licenčně vyráběného britského Austinu Seven. Tento velmi stroze vybavený dvoumístný vůz měl sedadla podobná plechovému vědru. Tak vznikla jeho přezdívka Kübelsitzwagen, později zkráceně Kübelwagen, která je v němčině dodnes synonymem lehkého vojenského automobilu.

Jeep a jeho vnuci a pár bratranců

Geniální Jeep

Během třicátých let se lehké automobily, sloužící především pro dopravu velitelů, ale též kurýrů, hlídek či obsluh děl, prosadily nejvíce právě u německé armády. Ta dokonce používala tři druhy těchto vozů: lehký, střední a těžký. Všechny přitom měly pohon všech kol, a tudíž i obstojné terénní schopnosti. Jak ukázaly již první roky druhé světové války, tak velké typové spektrum nebylo zejména z hlediska logistiky únosné.Nápravu přineslo rozhodnutí vyrábět pro wehrmacht jediný typ lehkého automobilu: KdF 82 Kübelwagen.Zkonstruoval jej profesor Ferdinand Porsche s využitím dílů předválečného civilního osobního vozu Volkswagen.Čtyřmístný Kübelwagen, poháněný vzadu uloženým „boxerem“ 1,1 l/18 kW (25 k), však vlivem pohonu jen zadních kol nebyl ryzím terénním automobilem. O lehký vojenský vůz začala projevovat zájem ještě před vstupem USA do války rovněž americká armáda.

Jeep a jeho vnuci a pár bratranců

Z vypsané soutěže vyšel vítězně návrh automobilky Willys- Overland: Willys MB přezdívaný Jeep. Šlo o vůz o délce jen 3,4 m s geniálně jednoduchou a spolehlivou konstrukcí, opatřený zážehovým čtyřválcem 2,2 l/40 kW (54 k). Co ale bylo ještě důležitější, díky trvalému pohonu všech čtyř kol měl výborné terénní vlastnosti. Willys MB nebo též Ford GPW (General Purpose Willys) se začal sériově vyrábět na sklonku roku 1941 a spatřil světlo světa v úctyhodných 640 tisících exemplářích. Nechyběl na žádném bojišti a lze konstatovat, že pomohl Spojencům vyhrát válku.

Velký vzor

Jeep se nesporně stal vzorem vojenského lehkého terénního automobilu na mnoho dalších desetiletí. Shodně koncipován byl i jeho nástupce M38, který pro americké i další ozbrojené síly připravila počátkem padesátých let opět automobilka Willys-Overland. Základní rysy vozu Jeep měl rovněž off-road Ford M151 MUTT (Military Utility Tactical Truck), kterým US Army začala od roku 1960 nahrazovat vozy M38. Pozoruhodně kvalitní vojenské terénní vozy se však objevily po druhé světové válce i na starém kontinentu.

Jeep a jeho vnuci a pár bratranců

Předně to byl britský Land Rover, navržený v roce 1947 původně pro tamní farmáře. Měl unikátní hliníkovou karoserii přísně funkcionalistických tvarů a motor 1,6 l/37 kW (50 k) se systémem pohonu všech kol. Nebylo divu, že jej nepřehlédla britská armáda, když hledala náhradu za dosluhující jeepy. Land Rover prošel za šedesát let své existence rozsáhlým vývojem.

Vznikl v mnoha různých verzích s odlišnou délkou i rozvorem náprav a dokonce i jako šestikolový. Postupně si našel cestu k ozbrojeným silám mnoha států včetně České republiky, proslulost si získala také zvláštní modifikace pro hlídkování v poušti přezdívaná podle charakteristického zbarvení karoserie Růžový panter.

O další významný typ terénního vozu se během osmdesátých let postarala automobilka Mercedes-Benz. Její model třídy G (Geländewagen), s pohonem 4×4, komfortní kabinou i perfektním Land Rover Defender, nezničitelný terénní vůz, který se vyrábí už 60 let. výrobním zpracováním, se dokázal rychle prosadit nejen u bundeswehru, ale i armád dalších států. Je to například francouzská Armée de Terre, pro kterou vůz pod označením P4 vyrábí licenčně firma Peugeot.

Lehké off- roady pro vojenské použití se rodily rovněž v bývalém Sovětském svazu. Po protějšku jeepu, modelu GAZ-67 s archaickými tvary, vznikl vůz GAZ- 69 s motorem 2,1 l/41 kW (55 k), pohonem všech kol a nosností půl tuny. Stal se nadlouho standardním lehkým vojenským automobilem v armádách států tehdejší Varšavské smlouvy, než jej během sedmdesátých let začal vytlačovat ze služby podstatně modernější a výkonnější typ UAZ 469.

Převrat jménem Humvee

Off-road M151 MUTT trpěl nepříznivými jízdními vlastnostmi na silnici, které způsobily mnoho nehod. Proto začala americká armáda během sedmdesátých let hledat jeho náhradu. Nový vůz měl také plnit roli tzv. nosiče zbraní: od kulometů přes granátomet až po protitankový řízený raketový komplet. Výsledkem se stalo poměrně velké vozidlo s 1,25tunovou nosností.

Jeep a jeho vnuci a pár bratranců

Výběr vhodného typu vozu zajistila soutěž HMMWV (High Mobility Multi-purpose Wheeled Vehicle), vyhlášená v červenci 1979 a ukončená během března o čtyři roky později. Vítězství připadlo modelu XM998 od automobilky AM General, když v porovnávacích zkouškách deklasoval své soky značek Chrysler a Teledyne Continental. Díky své unikátní koncepci „placka na kolech“ -délce 4,8 m a šířce 2,2 m, avšak výšce jen 1,9 m – se mohl pochlubit především neobyčejnou jízdní stabilitou a vynikajícími terénními vlastnostmi. Zásluhu na tom měly též patřičně silný vznětový vidlicový osmiválec 6,2 l/112 kW (150 k) a technicky propracovaný systém trvalého pohonu všech kol.Off-road HMMWV, přezdívaný Humvee a označovaný v civilním provedení HUMMER, dostal do vínku modulovou koncepci karoserie s více než čtyřmi desítkami vyměnitelných dílů. Vlivem toho jej lze vytvořit v sedmnácti různých provedeních.

Jeep a jeho vnuci a pár bratranců

To základní, M998, představuje čtyřdveřový vůz se čtyřmi sedadly, plátěnou střechou a ložnou plochou na zádi. Vymontováním zadních dvou míst se zrodí pick-up Troop Carrier pro řidiče, velitele a osm vojáků na dvou podélných lavicích nebo nákladní verze Cargo Carrier. Výčet modifikací HMMWV dále zahrnuje kupříkladu sanitní M997 Maxi Ambulance či skříňový M1042 Shelter Carrier. Roli nosiče zbraní, tedy Armament Carrier, plní především verze M1025 s dozadu se svažující pevnou střechou Hard Top. Její přední partie obsahuje otočný závěs pro kulomet M60 ráže 7,62 mm či 12,7mm M2HB, granátomet Mk.19 ráže 40 mm či protitankový řízený raketový komplet TOW. Pro shodný účel nedávno vznikla varianta LOSAT s řízenými raketami MGM- 166A KEM. Všestranná koncepce i konstrukce vozidla Humvee umožnila také vyvinout protivzdušný prostředek Boeing Avenger pro boj s nízko útočícími nepřátelskými letadly. Je opatřen věží se dvěma vypouštěcími kontejnery po čtyřech řízených raketách FIM-92 Stinger a s kulometem M3P ráže 12,7 mm. Nedávno vznikl na tomto off-roadu další protivzdušný systém: Raytheon SLAMRAAM (Surface Launched AMRAAM) s pěti leteckými řízenými raketami AIM-120 AMRAAM středního dosahu.

Průběžné zdokonalování

První sériový exemplář HMMWV opustil závod AM General v Mishawace (stát Indiana) 2. ledna 1985 a americké ozbrojené síly si dosud pořídily téměř 185 tisíc kusů. Humvee prokázal světu své vysoké kvality během operace Pouštní bouře v roce 1991.Nepřekvapilo tedy, že další tisíce kusů zakoupily armády skoro třicítky států. Dva vozy používá také 601.skupina speciálních sil Armády České republiky při akcích v Afghánistánu.

Navíc pohonná soustava a podvozek Humvee posloužily za základ dvou vysloveně obrněných vozidel: švýcarského typu Mowag Eagle a Otokar Cobra z Turecka. Výrobce AM General samozřejmě průběžně pracoval na zdokonalování vozidel HMMWV. Například v roce 1994 přišly do služby vozy série A2 s výkonnějším 120kW (160k) dieselem V8 6.5L, což umožnilo zvětšit nosnost Humvee na téměř dvě tuny. Americká armáda dále dostala inovovanou verzi M1113 ECV (Expanded Capacity Vehicle), jakož i off-roady M1114 UAH (Up- Armoured HMMWV) s přídavným kompozitovým pancéřováním od firmy O‘Gara-Hess & Eisenhardt a dalších výrobců.Zvýšení úrovně ochrany posádek Humvee se ukázalo jako životně důležité při operacích na iráckém a afghánském teritoriu již během devadesátých let. Jde o tzv.

asymetrický konflikt, v jehož rámci se jednotky NATO utkávají především v městských zástavbách s příslušníky polovojenských či teroristických organizací. Ti sice disponují jen lehkými pěchotními zbraněmi a výbušninami, ale tento handicap kompenzují útoky ze zálohy. Tím nedávají posádkám lehkých vozů bez alespoň přídavného pancéřování mnoho nadějí na přežití. Mimochodem, ani nasazení velkých obrněných kolových vozidel jako například LAV- 25 či Stryker do akcí ve městech není řešením.

Značné vnější rozměry je totiž v úzkých ulicích činí neobratnými a zranitelnými. Všechny tyto poznatky se již promítly do specifikací programů FTTS (Future Tactical Truck System) a JLTV (Joint Light Tactical Vehicle), které mají zprostředkovat kvalitativně vyšší náhradu za vozidlo HMMWV.

Pro nové války

Jeep a jeho vnuci a pár bratranců

Dva technické a technologické vzorky od firem Lockheed Martin a International se již představily loni v březnu na základně US Army ve Fortu Lewis. Náhradou Humvee, avšak v dlouhodobém časovém horizontu a s uplatněním technologií budoucnosti, se zabývají také vojenská výzkumná střediska DARPA (Defense Advanced Research Agency) a ONR (Office of Naval Research), a to již od roku 1997. Výsledek jejich snažení, Shadow RST-V (Reconnaissance Surveillance Targeting – Vehicle), se může pochlubit řadou nových technických prvků, které se zřejmě promítnou do budoucích vojenských off-roadů.

Jeep a jeho vnuci a pár bratranců

Jde především o hybridní pohon, sestávající z turbodieselu Detroit Diesel 2,5 l/114 kW (153 k) a čtveřice 50kW (67k) elektromotorů v nábojích kol. V současnosti probíhají testy více než čtyřiceti demonstrátorů. Další koncept potenciálního nástupce Humvee nazvaný Ultra AP (Armored Patrol) se zrodil během roku 2005 v Georgia Institute of Technology za finanční podpory střediska ONR.Při jeho koncipování byl kladen důraz na co největší odolnost proti střelám i minám. Vůz přitom využívá konstrukci běžně prodávaného modelu Ford F350, a tím potvrzuje další dnešní trend: maximální využití osvědčených komponentů z civilních automobilů.

Nová kategorie na scéně

Jeep a jeho vnuci a pár bratranců

Humvee se v boji projevil jako natolik přínosný, že k vývoji podobného terénního vozu přistoupili další výrobci. Vyslyšeli však přitom volání spojeneckých vojáků z Iráku a Afghánistánu po odolnějších automobilech. Vznikla tak kategorie APV (All-Protected Vehicles) sdružující vozidla chránící posádku před palbou z ručních zbraní i před ničivým účinkem náloží a protipěchotních min. Mezi firmami, které na tento trend vsadily mezi prvními, bylo italské IVECO.

Připravilo víceúčelový automobil model LMV (Light Multirole Vehicle), jenž v základní variantě o délce 4,8 m pojme až pět vojáků. Jeho předností je kromě výkonné pohonné soustavy s turbodieselem 3,0 l/136#kW (183 k) také značná pevnost karoserie -ve verzi Heavy Protection ji neprorazí ani střely z kulometu ráže 14,5 mm.

Model LMV oslovil nejprve italskou armádu, která jej v letech 2002 a 2003 objednala v 1210 kusech. Záhy na to se k ní připojily britské ozbrojené síly, které se rozhodly pořídit především pro své jednotky v misích NATO více než 400 exemplářů. Jde však o specializované provedení Panther, které ve spolupráci s výrobcem připravila zbrojovka BAE Systems.

Vozidlo LMV dále zakoupily belgické ozbrojené síly a nedávno i Armáda České republiky pro svou vojenskou policii. Zájem projevuje i bundeswehr, pro který domácí firma Rheinmetall připravila upravenou verzi Caracal.Dalším významným členem rodiny APV je vozidlo Dingo od německé zbrojovky Krauss-Maffei Wegmann, postavené na podvozku užitkového modelu Mercedes-Benz Unimog.

Úvodní provedení Dingo 1 pro řidiče a pět vojáků zařadil v téměř 150 kusech do výzbroje během let 2003 a 2004 bundeswehr, přičemž je obratem poslal svým jednotkám v Bosně a v Afghánistánu. Nyní je k mání prodloužená osmimístná varianta Dingo 2, která zaujala kromě německé též belgickou a rakouskou armádu. Vyznačuje se trvalým pohonem všech čtyř kol a čtyřválcový turbodiesel Mercedes-Benz 4,8 l/160 kW (218 k) jí dokáže udělit na silnici rychlost až 100 km/h. Nemalý zájem armád vzbudil rovněž příspěvek do kategorie APV od protinožců.

Jeep a jeho vnuci a pár bratranců

Jde konkrétně o model Bushmaster od australské firmy ADI, která tak zareagovala na program IMV (Infantry Mobility Vehicle) tamních ozbrojených sil. Vozidlo je určeno především pro bezpečnou přepravu malých jednotek. Jeho karoserie je vybavena pancéřováním, odolávajícímu střelám ráže 7,62 mm i minám. K pohonu Bushmasteru slouží přeplňovaný vznětový šestiválec Caterpillar s výkonem 246 kW (330 k). Sériová produkce pro australskou armádu, která objednala téměř 300 kusů, začala během roku 2004. Nedávno se k jeho uživatelům připojily ještě nizozemské ozbrojené síly, když zadaly výrobu 25 kusů. Vozidla kategorie APV – konkrétně typy RG- 31 a RG-32 – nabízí v současnosti také britská zbrojovka BAE Systems. Vyrábí je ale jihoafrická pobočka OMC, která v jejich konstrukci využila podvozek automobilu Unimog. Model RG-31 má kabinu pro řidiče a sedm vojáků.Její pancéřování se dokáže zdárně vypořádat se střelami ráže 7,62 mm, podvozek je navíc pozoruhodně odolný proti explozím protipěchotních min.

Vozidla RG-31 si nejprve pořídila jihoafrická armáda. Dalších 158 vozů nakoupily US Army a námořní pěchota, 124 exemplářů RG-32 putovalo do Švédska a třicítka slouží u italských ozbrojených sil. Tyto vozy v různých provedeních jsou dnes k vidění ve většině míst působení mírových sil.

Krátký život obojživelníků

Zvláštní „odrůdou“ lehkých vojenských automobilů byly během druhé světové války a krátce i po ní obojživelníci. Jako první si je pořídila německá armáda, přičemž šlo o typ KdF 166 Schwimmwagen. Čtyřmístný obojživelník s pohonem všech kol měl vzadu uložený „boxer“ 1,1 l/18 kW (25 k) a na vodní hladině se pohyboval pomocí ručně sklápěného lodního šroubu. Schwimmwagen o délce jen 3,8 m se vyráběl během let 1942 až 1944, přičemž světlo světa spatřilo kolem 14 300 kusů. Obojživelník si pořídili rovněž Spojenci, a to typ Ford GPA (General Purpose Amphibian). Vůz maximálně využíval díly terénního suchozemce Willys MB alias Ford GPW. Americká armáda s ním ale nebyla příliš spokojena, protože jeho rozměrná pontonová karoserie o délce 4,6 m zhoršovala manévrovací schopnosti při přístupu k vodní překážce. Naopak Fordu GPA si cenila Rudá armáda, která získala řadu jeho exemplářů. Proto si v roce 1956 pořídila ještě vozy GAZ 46 MAV s identickým vzhledem, avšak s motorem a dalšími díly ze suchozemského vozu GAZ- 69. Lehký obojživelný automobil vyvíjela i Škoda. V letech 1951 a 1952 vyrobila pět zkušebních exemplářů modelu 972 MOŽ 2, jenž pak posloužil za základ off-roadu Babeta. Škoda vyrobila kolem třicítky prototypů a předsériových vozů, které při zkouškách uspěly. Podobně dopadl také kopřivnický konkurent Tatra 803.

Nadějná Babeta

nadějná babeta

Po skončení druhé světové války obnovená čs. armáda zdědila trofejní německá lehká vozidla a disponovala i jeepy, ale jejich stavy vlivem opotřebování řídly. A tak mladoboleslavská automobilka modifikovala na popud vojáků v roce 1947 osobní vůz Škoda 1101 Tudor na tzv. bojový Tudor, jenž však nebyl vzhledem k pohonu pouze zadních kol plnohodnotným terénním vozem. Tím se mohl pyšnit až vůz Škoda 973 s charakteristikou 4×4, přezdívaný později Babeta díky účinkování v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. Vznikal během let 1952 až 1956 v Mladé Boleslavi s využitím dílů obojživelníku Škoda 972 MOŽ 2 během první poloviny padesátých let, a to v řadě účelových variant: od základní osobní se čtyřmi sedadly o délce 3,4 m přes prodlouženou sanitní až po radiovou. K pohonu sloužil zážehový čtyřválec, jenž ze zdvihového objemu 1,5 l poskytoval výkon 37 kW (50 k).Škoda vyrobila kolem třicítky prototypů a předsériových vozů, které při zkouškách bezesporu uspěly. Podobně dopadl také kopřivnický konkurent Tatra 803.Z politických důvodů totiž tehdejší Československá lidová armáda dala přednost sovětskému automobilu GAZ-69.Díky své unikátní koncepci „placka na kolech“ se mohl pochlubit především neobyčejnou jízdní stabilitou a vynikajícími terénními vlastnostmi.

Motočtyřkolky vyrážejí do boje

Náhradou lehkých terénních automobilů se v krizových oblastech zřejmě stanou také vozidla řadící se v civilu do kategorie ATV (All-Terrain Vehicles). Jde o „čtyřkolky“ s prvky motocyklu: řídítky místo volantu a obkročným posezem. Jako první je vyzkoušelo v Afghánistánu americké vojenské letectvo pro dopravu předsunutých leteckých návodčích. Sáhlo přitom po modelu Sportsman od firmy Polaris a jak se ukázalo, neučinilo chybu. Motocyklové čtyřkolky si loni v létě našly cestu – světe div se – také k jednotkám Útvaru speciálních operací (SOG) Armády ČR v Afghánistánu. Jde o typ Can- Am Outlander Max 80. Nese však výzbroj v podobě samočinného granátometu AGS-17 a slouží k průzkumu, hlídkování a doprovodu zásobovacích konvojů.Shadow RST-V se může pochlubit řadou nových technických prvků, které se zřejmě promítnou do budoucích vojenských off-roadů.Motocyklové čtyřkolky si loni v létě našly cestu – světe div se – také k jednotkám Útvaru speciálních operací (SOG) Armády ČR v Afghánistánu.

Nejčtenější