Jak je možné, že se kočky dokážou orientovat („vidí“) v úplné tmě?

Svatopluk Holan  |  
ruská modrá kočka

Bohužel to, že kočky „vidí“ v úplné tmě, je jen domněnka, která vznikla patrně tím, že kočky jsou aktivní a loví především v noci – přesnější by tedy bylo říci, že kočky mají vyvinuté „noční vidění“. Ve tmě se kočka orientuje pomocí sluchu, čichu a značnou měrou spoléhá i na své vousy. Říká se, že kudy projdou vousy, projde i kočka. A skutečně, podíváte-li se na kočku zepředu, zjistíte, že vousy jsou na ní to nejširší, za nimi se už jen „zužuje“. Pravda nicméně je, že kočka dokáže skvěle hospodařit s minimem světla a vidí výborně za šera a téměř ve tmě. K tomu jí pomáhají rozšiřitelné štěrbinovité zorničky, díky nimž dokáže využít i nepatrný zdroj světla.

V šeru je zornice velká a kulatá, při ostrém světle se stáhne. Oproti lidskému oku má to kočičí více tyčinek a méně čípků. Tyčinky přispívají k dobrému vidění za šera, čípky zajišťují rozlišovací schopnost oka. Kočka proto lépe vidí za šera, ale není schopná rozlišovat takové detaily jako člověk. Kočky patrně nemají schopnost ostře vidět nepohybující se blízké předměty. Podle stavby rohovky se usuzuje, že vidí nejlépe předměty ve vzdálenosti dvou až šesti metrů. Mají široké zorné pole, které jim umožňuje dobře se uzpůsobit lovu a odhadnout vzdálenost. Vidí zřejmě barevně, ale není to pro ně podstatné. V životě koček nehrají barvy velkou roli, pro lov je mnohem důležitější pohyb.

Nejčtenější