Invaze šílených žlutých mravenců

PETR HENEBERG  |  Příroda

Havaj. Seychely. Barma. Australské Severní teritorium. Co mají tato pro Středoevropana exotická místa společného? Odpovědí je Anoplolepis gracilipes neboli „žlutý šílený mravenec“, jak zní doslovný překlad jeho anglického názvu. Jméno mluví za vše. Pokud jsou vyrušeni, provádějí dotyční mravenci rychlé, zdánlivě chaotické pohyby a shlukují se na nebohé oběti. Ještě před pár desítkami let však tento ne zrovna přátelský hmyz na žádném z výše uvedených míst neznali. Dnes bývá řazen mezi nejproblematičtější invazní organismy světa.

Mravenec se představuje

Většina z nás se s tímto druhem (naštěstí) nesetkala. Proto si jej na úvod trochu přiblížíme. Jde o čtyřmilimetrového hnědožlutého mravence s poměrně dlouhýma nohama a tykadly. Jeho tělo je spíše měkké. V sebeobraně vystřikuje kyselinu mravenčí, která může při zasažení očí vést až k oslepnutí oběti.

Zajímavý je jeho sociální život. Žlutý šílený mravenec totiž žije ve složitém systému takzvaných superkolonií.

V místech superkolonií hustota mravenců vesměs přesahuje i 2000 jedinců na metr čtvereční. Superkolonie sestávají z mnoha standardních kolonií, tak jak je známe u našich místních druhů mravenců. Jednotlivé sousedící kolonie mají každá svou královnu (respektive často až desítky královen), příslušníci sousedících kolonií k sobě navzájem nejsou agresivní a dokonce si jsou do jisté míry i nápomocni při sběru potravy. Proto tedy superkolonie. V případě sousedících kolonií jiných druhů mravenců totiž naopak čas od času dochází mezi jejich příslušníky k vzájemným soubojům. Právě díky vzájemnému neútočení může hustota mravenců rodu Anoplolepis vzrůst na velmi vysoké hodnoty zmiňované výše. Superkolonie navíc nemají jednoznačně stanovené okraje. Mravence z dané superkolonie je možno nalézt i stovky metrů od nejbližší kolonie. Někdy nadto dochází i k tvorbě standardních izolovaných kolonií. Někteří autoři soudí, že takto vysoká hustota mravenců rodu Anoplolepis je umožněna přítomností dostatečného množství hmyzu vylučujícího medovici, která pro mravence představuje vydatný zdroj energie. Využívání medovice mravenci zná velmi dobře i každý český zahrádkář, když se každé léto se železnou pravidelností objeví na rostlinách mračna mšic vylučujících hustou lepkavou tekutinu – medovici – sbíranou následně mravenci i některým jiným hmyzem.

Kde mravence najít?

Přes poměrně drastické následky, které jeho šíření způsobuje, není tento druh příliš intenzivně zkoumán, dokonce není ani znám přesný areál původního rozšíření. Předpokládá se, že pochází z tropické Afriky či Asie. Podporuje to ostatně i skutečnost, že další příslušníci rodu Anoplolepis se vyskytují pouze v Africe.

Dokumentováno je zavlečení tohoto druhu do Jižní Afriky, na některé ostrovy v Indickém oceánu (Seychely, Madagaskar, Mauricius, Réunion, Kokosové ostrovy, Vánoční ostrov), do jižní a jihovýchodní Asie (Indie, Srí Lanka, Barma, Malajsie, Indonésie, Nová Guinea), na některé ostrovy v Tichomoří (Havaj, Nová Kaledonie, Francouzská Polynésie, Okinawa, Vanuatu, Mikronésie a Galapágy), do Austrálie, do Brazílie a na některé ostrovy v Karibiku.

Lze říci, že jde o značně úspěšně se šířící a přizpůsobivý druh. A kde jej na výše uvedených místech hledat?

Mravenec není příliš vybíravý. Často se vyskytuje na člověkem narušovaných místech, ale i na okrajích lesů či na plantážích a polích. Je schopen přežívat i v lidských příbytcích či jiných budovách. Běžně se vyskytuje na obdělávaných plochách, zejména pak na plantážích skořicovníku, kávovníku, citrusů či kokosových palem. Jednotlivé kolonie se vesměs nacházejí při bázi rostlin, někdy se však vyskytují i výše – například z Nové Guiney jsou zprávy o koloniích mravence rodu Anoplolepis v korunách kokosových palem. Hlavním zdrojem potravy mravenců v těchto koloniích byl nektar z palmových květů a medovice produkovaná stejnokřídlým hmyzem sajícím na palmách. Kromě výskytu v místech ovlivněných přítomností člověka se žlutý šílený mravenec dokázal nově usadit i v savanách a deštných lesích. Obsadil například tropické deštné lesy Vánočního ostrova, kde využívá nory krabů, hrabanku pod stromy, dutiny ve stromech a i dutinky na bázi palmových listů.

Stěhovaví mravenci?

Mravenec se na výše uvedená místa dostává nejrůznějšími mechanismy. Soudí se, že šíření kolonií na větší vzdálenost prostřednictvím okřídlených samic je velmi vzácné, donedávna dokonce nebylo ani přesvědčivě prokázáno. Nové kolonie vesměs vznikají v bezprostřední blízkosti mateřských. Pro tvorbu takovýchto blízko sebe ležících kolonií se v anglofonní literatuře dokonce používá termín „pučení“. Je zřejmé, že šíření mravence rodu Anoplolepis není příliš rychlé. Výzkumy na Seychelách potvrdily rychlost šíření mravence na 37 až 402 metrů ročně; podobné výzkumy na Vánočním ostrově zjistily maximální rychlost 1100 metrů za rok. Mravence ale bohužel nic nenutí používat jen expanzi využívající pučení kolonií. Na větší vzdálenosti se šíří zcela bezostyšně díky lidským aktivitám – transportům dřeva, půdy nebo zemědělských plodin, občas si najde místo i v obalovém materiálu, paletách či kontejnerech. Právě o námořní kontejnerové přepravě se soudí, že může za zavlečení mravence do australských přístavních měst Cairns a Brisbane.

Proč je mravenec na indexu?

Odhlédneme-li od občasných přímých kontaktů s člověkem, je jeho nejvýznamnějším prohřeškem utlačování řady původních druhů živočichů. Nemusí to být jen jiní mravenci – potenciální potravní konkurenti – ale překvapivě i řada větších organismů. Typickou obětí se stal například krab červený (Gecarcoidea natalis) – početný obyvatel Vánočního ostrova nedaleko Austrálie. Snížení populace tohoto kraba mělo za následek změnu struktury lesů na ostrově, došlo k rozmachu vegetace v lesním podrostu, která byla dříve likvidována právě krabem. Změna struktury lesa pak zapříčinila nežádoucí sekundární invazi dalších druhů. Krab ale není jedinou obětí invazních mravenců rodu Anoplolepis. Podobně na jejich zavlečení doplatil na Seychelách endemický scink Mabuya sechellensis (česky „mabuja“). Scinkové jsou blízcí příbuzní našich ještěrek. Tento konkrétní žije právě jen na Seychelách, kde je velmi hojný. V oblastech, kde se ale objevili mravenci rodu Anoplolepis, došlo ke snížení početnosti scinků na desetinu. V místech jejich superkolonií dokonce scinkové zcela vymizeli.

Mravenci rodu Anoplolepis ovlivňují negativně i hnízdění řady ptačích druhů.

Kupříkladu na Ptačím ostrově, součásti Seychelského souostroví, bývala obrovská kolonie rybáka černohřbetého (Onychoprion fuscatus). Někteří rybáci, ne však tento konkrétní druh, žijí i u nás. Kolonie rybáků černohřbetých na Ptačím ostrově čítala až půl milionu hnízdících párů. Jen 101 hektarů měřící ostrov se díky této rozsáhlé kolonii rybáků stal velmi populárním. V 70. letech na něm bylo postaveno ubytovací zařízení s několika desítkami lůžek a na přítomnosti rybáků závislý turistický průmysl zaměstnal řadu místních obyvatel. Během výstavby ubytovacího zařízení však byly na ostrov zavlečeny krysy. Roku 1991 pak byli poprvé zaznamenáni i mravenci rodu Anoplolepis. Roku 1997 se podařilo vyhubit krysy způsobující rybákům velké ztráty. Hned rok nato se však velmi výrazně namnožili již předtím v malých počtech přítomní mravenci rodu Anoplolepis a vypudili podle některých zdrojů až 60 000 párů rybáků černohřbetých ze svých tradičních hnízdišť.

Obětí mravenců rodu Anoplolepis bývá i nejrůznější hmyz. Systematicky likvidují původní druhy mravenců vyskytující se kolem jejich kolonií.

Stává se však, že občas dojde k interakci s jinými druhy hmyzu.

V severní Austrálii má zavlečení mravence naprosto zničující vliv na populace vzácného motýla z čeledi babočkovitých, zvaného Euploea alcathoe enastri. Nedávno se invazní mravenci rodu Anoplolepis dostali na jedno z pouhých sedmi známých míst výskytu výše zmíněné australské babočky. Systematickou likvidací housenek babočky ji na tomto místě úspěšně vyhubili.

Mravenci, člověk a co dál?

Problémy s mravenci rodu Anoplolepis má i člověk. V oblastech s jejich zvýšeným výskytem se objevují zprávy o potížích domácího zvířectva při kontaktu s mravenci. K člověku se chovají podobně jako ostatní, i nám běžně známé druhy mravenců.

Problém je v jejich početnosti v místech superkolonií – my si také dobrovolně nepůjdeme sednout do mraveniště našich běžných lesních mravenců.

Zdá se, že na problém je zaděláno především v severní Austrálii, kde se mravenec poslední dobou šíří. Území, na kterém se vyskytuje, je obýváno převážně původním obyvatelstvem, jež z něj nemá přílišnou radost. Tvrdí, že nevítaný mravenec s nimi sdílí některé potravní zdroje – různé bobule. Představitel komunity Aboriginců Djawa Yunupingu, pocházející z jednoho z postižených okrsků jménem Dhimurru, prohlásil: „Tento malý mravenec zničí naši kulturu, naši zem, náš způsob života. Proto jej nyní musíme zabít.“ Invazní druhy jsou problémem po celém světě. Uvidíme, zda se místní s mravencem nějak srovnají. Zatím vyhrává mravenec.

Je přizpůsobivý. Pokud neprší, je schopen shánět si potravu ve dne v noci při rozsahu teplot 25 až 44 °C.

Australané plánují do postižených oblastí shazovat z vrtulníků granule obsahující insekticidy podobné těm, které byly použity před pár lety na Vánočním ostrově. Použití insekticidů může napáchat značné škody na ostatní zvířeně, nicméně na mravence rodu Anoplolepis zatím nikdo nic lepšího nevymyslel.


BABOČKA NA VYMŘENÍ

Vzácná babočka Euploea alcathoe byla objevena teprve roku 1988. Vyskytuje se jen na poloostrově Gove v australském Severním teritoriu. Motýl je asi 7 cm velký, převážně hnědý s několika bílými skvrnkami na okrajích křídel. Do současnosti byl jeho výskyt potvrzen jen ze sedmi lokalit na poloostrově Gove, v jedné z nich byl nedávno vyhuben právě zavlečenými mravenci rodu Anoplolepis. Motýl se vyskytuje na světlinách bažinatých lesů nebo nedaleko jejich okrajů. Často se nachází v okolí rostlin známých u nás jako tea tree (Melaleuca sp.) – jde o aromatické keře nemající nic společného s čajem, ale s vonnými oleji, které bývají i v Česku právě pod názvem „olej z čajovníku“ k dostání jako složka mnoha kosmetických produktů. Larvy motýla se živí patrně klejichovitou rostlinou Tylophora benthamii vzhledově připomínající náš svlačec. Celková početnost motýla v každé z lokalit nepřevyšuje několik desítek jedinců. Všechna místa výskytu motýla se nacházejí na území vlastněném australskými Aboriginci.

KRAB VERSUS MRAVENEC

Krab červený je jedním z mnoha druhů, které doplatily na invazi mravenců rodu Anoplolepis. Jde o vlajkový druh Vánočního ostrova. Poté, co počátkem 90. let došlo k populační expanzi zavlečených mravenců rodu Anoplolepis, místní populace krabů poklesly o třetinu. Příběh má patrně i svůj dobrý konec, neboť díky včasnému zásahu – podáním granulí s příměsí rybí moučky a insekticidu – byli mravenci na ostrově alespoň prozatím téměř zlikvidováni. Jaký to mělo vliv na ostatní hmyz, není známo, každopádně mravenci postižená populace krabů se v krátké době zotavila. Krab červený je pro místní obyvatelstvo důležitým symbolem a ostrované jej hojně využívají i pro rozvoj cestovního ruchu. Na Vánočním ostrově měřícím pouhých 135 čtverečních kilometrů se totiž pravidelně v říjnu či v listopadu objevují miliony stěhujících se krabů. Krabi červení žijí v ostrovních lesích, ale k rozmnožování synchronizovaně cestují na břehy ostrova. Masy krabů jsou v tu dobu všude, nejen na plážích, ale i v ulicích a na všem, co jim stojí v cestě. Odhad pro rok 2006 činil 65 milionů dospělých jedinců. Během masové migrace zářivě červených krabů jsou dokonce uzavřeny některé silnice. Paradoxně krabi červení nejspíše vděčí za svoji nebývalou početnost zmizení jiného druhu – vyhynutí endemické krysy Maclearovy v roce 1903, která dříve držela stav jejich populace pod kontrolou.

Nejčtenější