Galaxie v Andromedě požírá své okolí

Mgr. Martin Petrásek  |  Vesmír

Magnetické pole ovlivňuje formování hvězd

Magnetické pole ovlivňuje formování hvězd

Nové hvězdy vznikají z prachoplynných mračen. Jenže z obřích mraků zárodečné hmoty se jen z malé frakce zrodí hvězdy. A vědci dosud nevěděli proč. Nyní se ukazuje, že za rozložení a rozdělení jednotlivých hmotných kondenzátů může magnetické pole. Američtí astronomové se zaměřili na 25 různých záhustků hmoty a z polarizace světla z těchto oblastí se podařilo zjistit, jak působí magnetické pole v dané oblasti. Ukázalo se, že magnetické pole hraje až neobvykle důležitou roli. Na počátku vzniku hvězdy je mračno a v něm gravitační síla. Jenže také magnetické pole a také pohyb částic (turbulence). V nových modelech tak zřejmě bude magnetické pole upřednostněno nad turbulencí. Možná tak modely stavby hvězd získají novou podobu.

Rolling stones na Měsíci

Rolling stones na Měsíci

Myslíte si, že na Měsíci se nic neděje? Že je to taková kosmická konzerva, kde stopy astronautů Apolla přetrvají věčně? Stopy možná ano, ale na druhý pohled tento svět tak staticky nevypadá. Z fotografií sondy Lunar Reconnaissance Orbiter se totiž podařilo izolovat téměř neuvěřitelné snímky. Na jednom z velkých kráterů odvrácené strany Měsíce se totiž objevily rolling stones. Tedy abychom byli korektní a napsali to česky – valící se kameny. Ano, povšimněte si na obrázku v maximálním přiblížení vertikálních stop. Ty byly způsobeny skutečnými valícími se kameny. Na obrázku je centrální pahorek kráteru Ciolkovskij a stopy kamenů pocházejí z jeho vrcholu. Jejich stáří není jasné, ale s největší pravděpodobností pocházejí ještě z doby vzniku kráteru. Centrální pahorky kráterů na Měsíci jsou místa s nejprudšími svahy. Kameny na snímku přitom nejsou nějaké drobné valounky, ale balvany o velikosti až 40 metrů. To je jako polovina fotbalového hřiště!

Kosmická katastrofa za dveřmi

Kosmická katastrofa za dveřmi

Výbuchy supernovy nejsou ve vesmíru nijak zvláštní ani ojedinělé. Jenže tady máme před sebou první objekt, který byl objeven ve fázi těsně před explozí. Tedy „těsně“ alespoň z astronomického hlediska. Poblíž hvězdy HD 49798 byl objeven velmi hmotný a velmi kompaktní bílý trpaslík. Doba, za kterou exploduje jako supernova Ia typu se odhaduje na několik milionů let. Tajemství této malé hvězdičky objevili italští vědci, když spočítali jeho parametry. Typický bílý trpaslík má hmotnost kolem 0,6 hmotností Slunce a rozměr velikosti Země. Náš objekt má ale dvojnásobnou hmotnost a rozměr jen poloviny průměru Země. Jedna jeho otočka trvá pouhých 13 sekund. Tyto parametry jej předurčují k brzké smrti. Jakmile přesáhne 1,4 hmotnosti Slunce, exploduje v podobě supernovy typu Ia. Krom toho, že jsou tyto exploze tzv. standardními svíčkami ve vesmíru a určují se prostřednictvím nich vzdálenosti galaxií, bude její výbuch zajímavý z ještě jednoho hlediska. Tento dvojhvězdný systém se nachází v naší Galaxii. Sice dostatečně daleko, aby nezpůsobil žádný pozemský katastrofický scénář, ale dostatečně blízko na to, aby to byla kosmická podívaná tisíciletí. Za svého maxima bude dosahovat jasnosti jako Měsíc v úplňku a bude zářit na denní obloze spolu s naším Sluncem. Našim vzdáleným potomkům můžeme zanechat zajímavý tip na pár astronomických hodin slávy.

Galaxie v Andromedě požírá své okolí

Galaxie v Andromedě požírá své okolí

Galaxie M31 v Andromedě je největší a nejjasnější galaxií na noční obloze a je vidět pouhým okem. Na podrobný průzkum této galaxie se tak vydali vědci univerzity v Cambridge a na závěr své práce publikovali překvapivé výsledky. V okrajových částech této galaxie objevili mnoho osamocených hvězd, jejichž původ nemůže být v klasickém hvězdném vývoji v této oblasti. V blízkosti výskytů těchto osamocených hvězd se také objevují poměrně výrazné a rozsáhlé prachoplynné struktury. Tato dvě vodítka tak poměrně bezpečně ukazují na překvapivou vlastnost Velké galaxie v Andromedě -kanibalismus! Galaxie přitahuje a „požírá“ okolní trpasličí galaxie. Ty se na strukturách ramen rozpadají a zanechávají mnohé hvězdy osamocené. Podle podrobného rozboru dynamiky této galaxie se dá předpokládat, že kanibalismus bude mít ještě dlouhého trvání a jedním z jeho obětí bude jednou také blízká a jasná galaxie M33.








Mgr. Martin Petrásek

Mgr. Martin Petrásek se narodil roku 1980. Na Slezské univerzitě v Opavě vystudoval teoretickou fyziku a astrofyziku. V rámci postgraduálního studia se na stejné instituci věnuje kompaktním objektům, jako jsou černé díry, neutronové hvězdy a aktivní galaktická jádra. V médiích působí aktivně od roku 1996.

Nejčtenější