Eternit, námořníci a plicní nádory

PETR HENEBERG  |  Věda
Eternit, námořníci a plicní nádory

K prvnímu doloženému úmrtí, jehož příčinou byl azbest, došlo již v roce 1898. Od roku 1984 je u nás zakázáno používat eternit. Od roku 1997 platí zákaz výroby materiálů obsahujících tuto látku. Dodnes jsou přesto hlášeny desítky tisíc úmrtí ročně po celém světě.

Azbest, levný nehořlavý vláknitý minerál, který nás za poslední desítky let stihl obklopit a plíživě si teď vybírá svou daň v podobě velmi obtížně léčitelných plicních nádorových onemocnění. V Česku je problémům spojeným s azbestem věnováno poměrně málo pozornosti, což ostře kontrastuje se situací v okolních zemích zejména na západ od našich hranic. Azbest je souhrnným názvem pro skupinu minerálů vyznačujících se dělitelností na vlákna.

Azbesty s nejdelšími vlákny se používaly k výrobě ohnivzdorných materiálů, azbesty s krátkými vlákny sloužily jako výplň podlahových krytin a stavebních materiálů.

Nejpoužívanější však bývaly azbesty se střední délkou vláken pro produkci azbestocementových výrobků. Pro připomenutí, v Československu (posléze rovněž v Česku) šlo až do devadesátých let minulého století zejména o střešní krytiny Eternit a Beronit, netkané textilie Netas, vlnitou střešní krytinu, nástřikové hmoty Pyrotherm, interiérové velkoplošné desky Dupronit a Ezalit, exteriérové a podstřešní desky Dekalit, Lignát, Cembalit, Cemboplat anebo Unicel. Samotný vynález Eternitu je spojen s Českem – princip výroby vláknocementových desek totiž vymyslel a značku Eternit si roku 1903 zaregistroval Ludwik Hatschek, rodák z Olomouce.

Miliony tun ročně

Průmyslová těžba a využití azbestu nemá na rozdíl od řady jiných minerálů dlouhého trvání. Počátky komerční těžby spadají do sedmdesátých let 19. století, kdy se jeho hlavním producentem stala kanadská provincie Québec, následovaná později Velkou Británií a dalšími státy. Těžba kontinuálně rostla až do sedmdesátých let 20. století, kdy dosáhla svých maxim na úrovni kolem 3,5 milionu tun ročně.

Poté v západních zemích nastal vesměs ústup od širšího využívání azbestu následovaný úplným zákazem používání v některých zemích v devadesátých letech a na prahu nového milénia. Opačná je však situace mimo hospodářsky nejvyspělejší státy, kdy například v Rusku těžba od sedmdesátých let neklesá.

V rychle se rozvíjejících zemích, jako je Čína, Brazílie či Indie, těžba i spotřeba dokonce roste na násobky hodnot ze sedmdesátých let. Kupříkladu spotřeba v Číně mezi lety 1990 a 2000 vzrostla více než dvojnásobně.

Záludná azbestóza…

Využití azbestu nemá jen své pozitivní stránky v podobě produkce levných nehořlavých materiálů, ale i nežádoucí zdravotní následky. Bohužel vystavení se azbestu se neprojeví hned, následky se často projevují i po 20–40 letech od kontaktu. I proto se v Evropě předpokládá výraznější pokles počtu případů onemocnění způsobených dnes již zakázaným azbestem až někdy kolem roku 2020. Lidé jsou působení azbestu vystaveni nejčastěji vdechováním azbestových vláken rozptýlených ve vzduchu. Největší nebezpečí hrozí samozřejmě lidem, kteří s azbestem pracovali či pracují – například v azbestových dolech, při výrobě izolací či brzdových mechanismů. Do této kategorie spadají však i stavební dělníci rekonstruující panelákové stoupačky či komíny obložené azbestem, rozebírající azbestové kryty kabeláže a podobně.

Další možností vystavení se účinkům azbestu je konzumace kontaminované vody, to však nejspíš nemá na zdravotní stav člověka významnější vliv.

Jak se tedy kontakt s azbestem projevuje? Nejzranitelnější jsou naše plíce. U většiny lidí se vyvine tzv. azbestóza, chronické zánětlivé onemocnění plic mající za následek, že v plicích lidí vystavených vysokým koncentracím azbestu se po čase vyvine zjizvená tkáň, která se při dýchání není schopna rozpínat a stahovat jako normální plíce. Někdy také dochází ke snížení přítoku krve do plic. Postižení mívají zrychlené dýchání, které bývá často doprovázeno kašlem.

..a další nemoci

Azbestóza však není jediným onemocněním způsobovaným azbestem. Ten je totiž schopen indukovat také velmi vážné zhoubné onemocnění zvané mezoteliom. Jde o nádorové onemocnění výstelky dutiny hrudní, dutiny břišní a povrchu plic. Většina mezoteliomů je způsobena přítomností azbestu v poplicnici – bláně obalující naše plíce. Vývoj této formy smrtelného nádorového onemocnění trvá často i více než třicet, nezřídka i padesát let. Zvýšený výskyt bývá nejen u lidí exponovaných azbestu v zaměstnání, ale i u jedinců žijících s nimi ve stejné domácnosti nebo v blízkosti zdrojů azbestového prachu – například v blízkosti továren produkujících azbestové izolace.

Četnost výskytu mezoteliomu má zatím ve světě vesměs stoupající tendenci; jeho výskyt je pravděpodobně nezávislý na kouření. Konečně nejznámějším následkem chronickému vystavení se zvýšeným koncentracím azbestu je rakovina plic. Na rozdíl od mezoteliomu jde o zasažení vnitřních částí plic.

Rakoviny plic rozlišujeme několik typů, některé (tzv. malobuněčné) mívají extrémně špatnou prognózu počítající se na měsíce života, ostatní (tzv. nemalobuněčné) typy jsou spojeny s lepší prognózou. Opět zde bývá prodleva 20–40 let mezi vystavením se azbestovým vláknům a nástupem onemocnění. Kuřáci vystavení působení azbestu jsou v podstatně vyšším riziku výskytu tohoto typu rakoviny.

Nemoc otroků

První zprávy o poškození plic azbestem pochází údajně již z antických dob, kdy Řekové i Římané pozorovali zvýšený výskyt plicních onemocnění u otroků zaměstnaných tkaním oděvů z azbestových vláken.

Novověká historie identifi kace zdravotních rizik azbestu začíná roku 1898, kdy vedoucí britského inspektorátu bezpečnosti práce ve své výroční zprávě zmínil, že azbest jasně prokázal svou zdravotní rizikovost. Téměř ve stejné době vyšla první studie úmrtnosti pracovníků s azbestem ve Francii. Roku 1918 již vyšla zpráva o tom, že pracovníkům s azbestem v USA a Kanadě jsou nabízeny životní pojistky za výrazně horších podmínek než běžné populaci. Roku 1926 došlo v americkém státě Massachusetts k prvnímu úspěšnému vymáhání náhrady na zaměstnavateli za plicní onemocnění způsobené azbestem. Následovalo dlouhé období setrvalé kritiky nejen azbest zpracovávajících korporací, ale zejména poměrně nečinných vlád.

Mezi rekordní vysouzené částky patří kompenzace 2,3 milionu plus náhrada škod ve výši 1,5 milionu dolarů, kterou vysoudil roku 1982 James Cavett, penzionovaný výrobce bojlerů. Obětí soudních sporů se stala i společnost Manville, tehdy jedna z 500 největších amerických firem, která vyhlásila bankrot v reakci na 16 500 soudních sporů ohledně následků používání azbestu. Počátkem devadesátých let minulého století pak vyhlásila bankrot více než polovina z 25 největších amerických zpracovatelů azbestu. Vyhlášení bankrotu těmto firmám samozřejmě úspěšně vyřešilo jakékoli hrozící či probíhající soudní spory o náhrady za újmu na zdraví.

Eternit, námořníci a plicní nádory

Co s ním

Za normálních okolností je výraznější ohrožení azbestem málo pravděpodobné. Azbest zabudovaný ve stavbách je totiž minimálně nebezpečný, pokud nemůže do vzduchu uvolňovat vlákna. K tomu dochází zejména při manipulaci s ním – vrtání, řezání, lámání, anebo následkem povětrnostních vlivů například u eternitové střešní krytiny. Největší riziko proto hrozí především při demolicích nebo rekonstrukcích objektů. Poměrně tristní je situace, pokud bydlíme v domě, kdy se při rekonstrukci nezohlednila přítomnost materiálů obsahujících azbest.

Vyčistit byt od azbestových vláken je neuvěřitelně nákladné, jedná se o nejméně desítky tisíc korun. Pokud je prokázáno, že v domě jsou azbestové materiály, musí tomu odpovídat i přístup stavební firmy.

Pokud přijde dělník v montérkách a začne rozbíjet azbestem obložené panelákové stoupačky kladivem nebo je jinak nešetrně rozebírat, je nejvyšší čas začít jednat, jinak máme spolehlivě zamořený byt. Nejúčinnější podle Petra Balvína, ředitele jedné z mála laboratoří pro měření azbestu v ČR, je použití předpisů na ochranu zdraví dělníků, kteří rekonstrukci provádějí. Jde o to, že u nás není žádný limit pro koncentraci azbestu v bytech, zato existují limity pro azbest na pracovišti. A samozřejmě každý zaměstnavatel je proto povinen svým zaměstnancům zajistit zdravé pracovní prostředí nebo je náležitě vybavit ochrannými pomůckami a znalostmi. Podobně je vhodnější svěřit případnou výměnu azbestocementové střešní krytiny odborné firmě.

Azbest odhalen?

Mechanismus, kterým azbest plíce poškozuje, nebyl až dosud znám.

Letos však byla zveřejněna studie ukazující, že za vše může nejspíš azbestem způsobený chronický zánět plic, který po čase vede k jejich zjizvení a nádorovým onemocněním. Zjistilo se, že pokud v těle potlačíme produkci prozánětlivé látky zvané interleukin- 1, ztratí azbest hodně ze své nebezpečnosti. Interleukin-1 již dnes potlačovat umíme – existuje lék zvaný anakinra, který bývá používán proti revmatoidní artritidě a má právě požadovaný inhibiční účinek.

Je sice ještě brzo jásat nad tím, že jsme problém tvorby nádorů indukovaných azbestem vyřešili, ale zdá se, že se blýská na lepší časy. Už Řekové a Římané pozorovali zvýšený výskyt plicních onemocnění u otroků zaměstnaných tkaním oděvů z azbestových vláken.

POLSKO, 1959–1998 JAK DĚTEM UTKAT AZBESTOVÝ SVETR

Jedna z největších polských továren na azbestocementové výrobky byla v letech 1959–1998 umístěna v Szczucine. I zde bylo časté socialistické přikrádání si, a tak údajně nebylo vzácností vidět matky plést svetry pro své děti z azbestových vláken. Z azbestu bývaly často i lokální náhražky koberců, místní obyvatelé u svých domů mívali ničím nezajištěné hromady azbestu pro případné použití. Následkem toho je dnes ve Szczucine výskyt mezoteliomů 125× (!) vyšší, než je průměr u běžné polské populace.

NA AZBEST HOLÝMA RUKAMA EGYPT, 2004

64 nemocných propuštěných egyptských dělníků obsadilo továrnu Ura-Misr vyrábějící azbestocementové trubky. V továrně dělníci ručně vykládali 360 tun cementu a 36 tun azbestu denně, následně pytle ručně otvírali a vysypávali do mísícího zařízení. Hodinová norma pracovníka činila 450 kg, nejvyšší dosažitelný plat činil přibližně 1000 Kč měsíčně. Od roku 2002 byla tato továrna opakovaně uzavřena, protože majitel se odmítl přizpůsobit nařízením místních úřadů. V září 2004 přestal vyplácet mzdy a po další z řady továrních uzavírek se rozhodl své dělníky v listopadu propustit natrvalo. Dělníci objekt obsadili a vymáhali léta neuhrazené kompenzace za zdravotní problémy a doplacení mezd. Paralelně probíhající soudní řízení ale dopadlo v jejich neprospěch. Spor za pomoci mezinárodních nevládních organizací pokračuje dodnes.

KOMPENZACE VE FORMĚ POHŘEBNÍ VÝBAVY BRAZÍLIE, 2004

Brazilský Úřad bezpečnosti práce za roky 1900–1998 neeviduje žádný případ onemocnění spojeného s azbestem. Nicméně podle nevládní organizace ABREA jimi v 90. letech trpělo 60 % z náhodně vybraných 1200 bývalých zaměstnanců firem zpracovávajících azbest. Tato nevládní organizace začala organizovat soudní spory s šesti největšími společnostmi zpracovávajícími azbest. V reakci na to nabídly roku 1996 společnosti Eternit (pobočka švýcarské společnosti Eternit) a Brasilit (dceřiná společnost Saint-Gobain) mimosoudní dohodu – poskytnutí asi 25–80 000 Kč a uhrazení nutné zdravotní péče obětem. 1500 zaměstnanců to akceptovalo. Další z továren rovněž nabídla kompenzace, nicméně ne finanční, ale ve formě hodinek, bot, klobouků a pohřební výbavy. Po čtyřech letech soudních sporů bylo roku 2004 rozhodnuto, že společnost Eternit je vinna způsobením nemoci žalující straně a bylo jí uloženo odškodnit všech 2500 žalujících v hodnotě přibližně desetkrát převyšující původně nabízené kompenzace.

FILIPÍNY, 1992 PODIVNÝ PRÁVNÍK

Po 92 let byla ve filipínské zátoce Subic umístěna základna amerického námořnictva. Ke konci své existence to bývala údajně dokonce největší vojenská základna USA mimo jejich území. Základna za své existence zaměstnávala až 50 000 Filipínců. Roku 1992 si téměř 10 000 bývalých filipínských zaměstnanců základny stěžovalo na to, že byli vystaveni účinkům azbestu obsaženého ve zboží dodávaném na základnu. Tvrdili, že nedostali žádné ochranné pomůcky, ani že nebyli poučeni o možných následcích kontaktu s azbestem. Stížnostem se věnoval americký dobrovolník-právník, zaměstnanci byli vyšetřeni u lékaře, ale následně jen jedné desetině z nich bylo umožněno podat žalobu v USA. Žaloba byla vedena proti celkem 68 společnostem, které se podílely na dodávkách zboží. Po deseti letech soudních sporů obdržely oběti jen8000–32 000 Kč. Dotyčný právník na žádost o dodání rozúčtování peněz jednotlivým obětem nikdy nereagoval a oběti samozřejmě začaly o jeho poctivosti pochybovat. V nedávné době najaly nové, důvěryhodnější právníky a pokračují ve snaze o získání dokladů ke skutečně vyplacenému odškodnému.

Nejčtenější