Dinosauří kosti sežrali brouci

Jaroslav Petr  |  

To, že se do současnosti zachovalo tak málo dinosauřích kostí, může mít velmi prostý důvod.Nálezy impozantních koster druhohorních dinosaurů jsou poměrně vzácné. Proč? Paleontolog Brooks Britt je přesvědčen, že to není výsledek slepé náhody, ale zákonitost. Většina dinosauřích kostí se nemohla zachovat, protože je sežraly larvy brouků příbuzných našim kožojedům.

Už na střední škole trávil Britt dlouhé hodiny v muzeu nad kostmi druhohorních ještěrů. Povšiml si na nich zvláštních „dolíčků“. Přemýšlel, co by to mohlo být, a nenašel lepší vysvětlení, než že jde o stopy po „práci“ nějakého hmyzu. Jenže jakého? Mladému paleontologovi bylo jasné, že jestli chce znát odpověď na svou otázku, musí si ji najít sám. Začal studiem kosti býložravého dinosaura rodu Camptosaurus. Pod silným zvětšením se ukázalo, že „dolíček“ je vyhlouben dvojicemi rovnoběžných rýh. Stejné stopy zanechávají na kostech mršin kusadla larev brouků podrodu Dermestes.

Britt zevrubně prohlédl více než pět tisíc kostí nejrůznějších dinosaurů, kteří žili v období jury a křídy. Na každém osmém našel stopy po kusadlech broučích larev. Často to byly larvy kožojedů, ale nechyběly ani stopy po larvách jiných druhů. „Jedna osmina kostí nese jasné známky po ohlodání larvami hmyzu,“ říká Brooks Britt.„To znamená, že hmyz požírající kosti byl překvapivě hojný.“ Brooks má teď jasno o osudu drtivé většiny dinosauřích mršin. Neležely dlouho ladem. Brzy se kolem nich seběhli mrchožrouti, kteří rvali z mrtvoly velké kusy masa.

Nakonec zůstaly jen ohlodané kosti. Pak přišla chvíle pro kožojedy. Slétli se na kostru a nakladli na ni vajíčka. Z těch se vylíhly larvy, které systematicky požíraly vše, co ještě z dinosaura zbylo. Narušené kosti nakonec nevydržely působení živlů a rozložily se. Brittova teorie nejde mnoha vědcům pod nos. Zkameněliny brouků podrodu Dermestes jsou známé z vrstev starých asi sto milionů let.Dinosauří kosti s údajnými stopami po kusadlech broučích larev jsou však o plných padesát milionů let starší.

Proto Brittovi kritici požadují pádnější důkazy. Pokud možno fosilie brouků nebo jejich larev. Americký zoolog Edward Daeschler z filadelfské Academy of Natural Sciences patří naopak k těm, kteří se postavili na Brittovu stranu. „Je to ukázka jednoduché a elegantní interpretace fosilních nálezů,“ říká Daeschler. „Brouci, kteří se živí na mršinách, nejsou žádným velkým překvapením. Jsou nezbytní k tomu, aby se mohly látky v přírodě recyklovat. Dnes známe mnoho druhů hmyzu s tímto způsobem života. Přesto neškodí, když se přesvědčíme, že podobné zákonitosti platily v přírodě i dávno v pravěku.“

KOŽOJEDI V MUZEU

I když jsou kožojedi zpravidla škůdci muzejních sbírek, existují i výjimky. Larvy druhu Dermestes maculatus prokazují dobrou službu při tvorbě sbírek kostí. Na rozdíl od chemického čištění totiž kusadla larev nenarušují chemickou podstatu, a tedy ani pevnost kostí. Jen je nutné tyhle malé muzejníky hlídat, aby se do své práce nezažrali až příliš.

Nejčtenější