Digitální pohyblivé obrázky

MICHAL ŠKACH  |  

Není tomu tak dávno, co jsme do videokamer strkali analogové kazety různých velikostí a nahrávali rodinné oslavy, abychom si je mohli v budoucnu zase zopakovat. Doba se ale mění a podobně jako u fotoaparátů je digitální éra v plném proudu.

Ačkoli má videokamera mnoho společného s fotoaparátem, v jádru se výrazně liší. Zatímco fotoaparát zaznamenává statické snímky, videokamera musí zvládat kontinuální natáčení videa rychlostí nejméně 25 snímků za vteřinu, což je už na první pohled daleko náročnější operace s vyššími datovými objemy. Pracuje však s daleko menší obrazovou plochou a zatímco u digitálních kompaktů je 10Mpx snímač dnes braný jako běžná věc, u digitálních kamer jsou předpokládané hodnoty o řád nižší. Důvodem je prostý fakt, že se videozáznamy zobrazují pouze na televizorech, monitorech nebo projektorech, kde je horní hranice rozlišení omezená.

Typy videokamer

Kamery lze typově rozlišovat podle mnoha kritérií, ať už jde o styl držení, velikost, nebo využitelnost. V praxi se však setkáte se škatulkováním podle použitého média, kde nejčastěji narazíte na miniDV, DVD nebo HDD. V poslední době se pak objevují ještě kamery zaznamenávající data na paměťové karty. Každopádně nelze jednoznačně určit, který z těchto typů je lepší nebo horší, a jak už to tak bývá, každý typ má svá pro i proti, a proto si je postupně probereme.

MiniDV kamery

Kamery typu miniDV používají pro záznam kazety s magnetickou páskou a oproti starým kouskům je způsob uložení samozřejmě digitální. Občas můžete narazit na mylnou informaci, že záznam u tohoto média není komprimovaný. Pravda však je, že ke komprimaci dochází, ovšem jen ve velice malé míře, jež znamená minimální ztrátu kvality obrazu. Komprese je navíc prováděna po snímku, tudíž nedochází ke komprimaci celého videozáznamu najednou, což má hlavní výhodu v kvalitě dosaženého obrazu, kdy můžete velmi přesně provádět střihy a jednotlivé snímky jsou velmi ostré. Nevýhodou je pak ovšem poměrně velký objem dat a skutečnost, že přenos do počítače probíhá většinou prostřednictvím rozhraní FireWire a v reálném čase, tzn. hodinu záznamu budete další hodinu kopírovat. Tento typ média proto bude vyhovovat spíše těm, kteří plánují provádět i úpravy záznamu a počítají, že natočením všech potřebných záběrů jejich práce nekončí.

DVD kamery

Druhým typem jsou kamery ukládající záznam na DVD, které bodují nízkou cenou médií a možností nosit jich neustále dostatek po ruce. Tyto kamery v drtivé většině používají malé DVD o průměru 8 cm, jež mají oproti velkým médiím výrazně nižší kapacitu, s čímž je samozřejmě nutné počítat. Doba opravdu kvalitního záznamu bez velké komprese se tak pohybuje v řádu několika málo desítek minut. Video se ukládá ve formátu MPEG, který je komprimovaný, aby zabíral méně místa. Míru komprimace lze většinou nastavit, výsledek už je ovšem poznamenaný a na výraznější úpravy videa ve vysoké kvalitě už to prostě není. Disk má kromě kapacity nevýhodu také v tom, že jej musíte stejně jako při vypalování uzavřít, aby ho bylo možné prohlížet v jakémkoli přehrávači. Tento typ kamer je proto vhodný zejména pro ty uživatele, kteří neplánují žádné větší úpravy, chtějí video prostě jen natočit a následně přehrávat v DVD přehrávači.

HDD kamery

Dalším přírůstkem do rodiny digitálních videokamer jsou modely s pevným diskem. Jejich obliba stále roste (podobně jako u HDD rekordérů), což je způsobeno zejména vysokou kapacitou, která se pohybuje od 30 GB a dovoluje natočit nepřetržitý záznam v řádu mnoha hodin. Na dovolené tak můžete bez rozmyslu natáčet a nestarat se o média v podobě kazet nebo disků. Jednotlivé záznamy lze pak velmi snadno kopírovat na pevný disk do počítače nebo rekordéru a pokud vám dochází místo, můžete některá videa hravě smazat. Jde tedy o pohodlný způsob, jak soubory přenášet přesně tam, kam zrovna potřebujete. Kvalita obrazu nedosahuje stejné hladiny jako u miniDV, ovšem díky moderním kodekům je pro domácí použití více než vyhovující.

Nevýhodou HDD kamer je ovšem jejich náchylnost na otřesy, podobně jako v případě většiny ostatních zařízení s pevným diskem. I přes nejmodernější pevné disky s najížděcími hlavami je riziko poškození při pádu kamery i z malé výšky relativně velké.

Kamery s paměťovými kartami

Nejnovějším trendem v oblasti ukládání záznamu v digitálních videokamerách jsou paměťové fl ash karty, jejichž kapacita neustále roste a mají jednu nespornou výhodu. Neobsahují pohyblivé součásti, tudíž jim nevadí otřesy a vystačí s malými rozměry, díky čemuž se zmenšuje i velikost a váha samotné kamery. Když k tomu ještě přičtete relativně vysokou rychlost, má tento způsob ukládání dat budoucnost před sebou. Některé videokamery dále nabízejí více možností v podobě kombinace paměťové karty, popřípadě vnitřní paměti a některého z dalších typů médií, nejčastěji HDD.

Kamera SW20R se zjednodušeným ovládáním vhodná pro natáčení na pláži.

Snímací prvky

Záznamové médium stojí samozřejmě až v konečné fázi zpracování. Obraz se nejprve zachytí na snímač, kde se dopadající světlo převede na elektrický náboj. Podobně jako u digitálních fotoaparátů můžete narazit na dva hlavní typy snímačů – CCD nebo CMOS, jehož využití je méně časté a známe jej spíše z malých webkamer, kde byly rozhodující nároky na napájení. V poslední době se však začíná objevovat častěji a chlubí se zejména kvalitnějším podáním obrazu při zhoršených světelných podmínkách – díky menší produkci digitálního šumu. Nejlepší volbou jsou pak tzv. tříčipové kamery označované jako 3CCD. S množstvím čipů však neroste rozlišení, ale kvalita barevného podání, a tím i celkového obrazu. Každý ze tří čipů se totiž stará pouze o jednu barvu z barevného spektra a oproti klasické technologii mřížkově uspořádaných barevných filtrů, kde je zelená zastoupena dvakrát častěji než dvě ostatní barvy, je podání barev zpracováno daleko lépe. Obraz může být navíc ostřejší a celkově kvalitnější. Snímací prvek má samozřejmě také svoje rozlišení a pro Full HD je zapotřebí rozlišení nejméně 2,1 Mpx. Oproti statickým snímkům z fotoaparátu je zde ale obraz v pohybu, takže od určité hladiny komprese často nepoznáte rozdíl, na což výrobci sázejí a i s nižší rozlišovací schopností kameru označí jako Full HD. Vyšší hodnoty rozlišení pak oceníte v případě pořizování statických snímků, což většina moderních kamer umožňuje, ovšem pro tisk jsou tyto parametry nízké a lze je považovat pouze za nouzové řešení. Stejně jako v případě digitálního fotoaparátu je fakticky důležitá zejména fyzická velikost snímače, která obraz rovněž ovlivňuje.

Objektivy

Optika má vysoký vliv na výsledné video a její kvalitu samozřejmě nelze podceňovat. Jde o soustavu čoček, s jejichž pomocí dokáže kamera nejen přiblížit vzdálené objekty, ale také zaostřit. Stejně jako u digitálních fotoaparátů platí, že čím vyšší je světelnost, tím kvalitnější je výsledný obraz. V tomto případě to však platí dvojnásob, protože oproti fotoaparátu zde nelze prodloužit dobu závěrky.

Zajímavým parametrem je rovněž rozsah zoomu. Čím nižší je základní ohnisko, tím lépe se natáčí v interiéru, a čím vyšší je ohnisko uzavírající rozsah, tím blíže se vám vzdálený objekt bude zdát. Musíte však počítat s tím, že ohnisko většinou začíná na vyšších hodnotách než v případě fotoaparátů a při výběru si na ohniskový rozsah dát pozor. Stejně obezřetně byste také měli sledovat parametry zoomu, neboť vysoké hodnoty okolo třicetinásobného zvětšení často předznamenávají potíže laciných objektivů, jež mají snahu zalíbit se zákazníkům papírovými hodnotami. Často se pak u nich setkáte se špatnou perspektivou obrazu v krajním rozsahu zoomu ve smyslu soudkovité nebo naopak poduškovité deformace obrazu. U objektivu videokamer ovšem narazíte i na další neduhy shodné s digitálními fotoaparáty. Jsou to zejména vinětace (tmavnutí obrazu v rozích) nebo aberace, jež způsobuje nehezké fialové zbarvení ostrých přechodů světla a stínu v záběru.

Kamera HDR-SR7 zaznamenává obraz v kodeku AVCHD.

Stabilizace obrazu

Natáčení z ruky je v případě videokamery mnohem problematičtější než fotografování. Drobné chvění se na fotografiích při dostatečně rychlé závěrce ani nepozná, zato při souvislém filmu jde o značný problém. I proto je kvalitní stabilizace u kamer daleko důležitější než u fotoaparátů a setkáte se s ní prakticky u všech lepších modelů. Tradičně existují dva typy a s jednoznačně lepšími výsledky lze počítat u optické stabilizace, kde je ke korekci vibrací použita pohyblivá čočka uvnitř objektivu. O to potřebnější je pak samozřejmě při vyšší ohniskové vzdálenosti, tedy zoomování do dálky, kdy se každý milimetr pohybu projeví mnohem více. Druhou variantou je elektronická stabilizace, která porovnává snímky v obraze a posouvá je tak, aby nechtěné pohyby zakryla.

Tento způsob však vyžaduje vyšší rozlišení snímače a výsledky nejsou nijak oslnivé.

Ergonomie a ovládání

Při výběru vhodné kamery byste se neměli starat pouze o parametry a zapomínat nesmíte ani na základní technické zpracování. Pokud plánujete natáčet mnohahodinová představení, určitě vás potěší i nízká hmotnost.

Samozřejmostí se staly také LCD displeje převážně v širokoúhlém formátu, které pomalu nahradily malé hledáčky. Jejich kvalita je zejména při prohlížení záběrů v terénu dost důležitá. Při výběru si také raději osahejte všechna funkční tlačítka, zejména ovládání zoomu a spouštění natáčení.

Mezi nadstandardní pak patří třeba funkce střihání videa přímo v kameře. Kdo to ale myslí s natáčením vážně, poohlédne se po specializovaných programech, které jsou někdy dodávány i jako bonus k zakoupené videokameře. Před koupí nového mazlíčka si tak raději pořádně promyslete, co od natáčení očekáváte.


KODEKY

Při ukládání videa ve formátu MPG je využito několika typů kodeků a zatímco miniDV kamery se nazývají právě podle kodeku DV, u DVD kamer se nejčastěji používá kodek MPEG-2. Stále častěji se však můžete setkat s novým kodekem MPEG-4, který používají převážně HDD kamery. Pro zpracování HD videa ve vysokém rozlišení se dále začíná prosazovat formát AVCHD, který byl ještě donedávna problematický z hlediska dalších úprav, ale postupně se zabydlel v řadě aplikací určených pro střih – např. Pinnacle Studio 12.

Vysoké hodnoty okolo třicetinásobného zvětšení často předznamenávají potíže laciných objektivů, jež mají snahu zalíbit se zákazníkům papírovými hodnotami. S množstvím čipů neroste rozlišení, ale kvalita barevného podání, a tím i celkového obrazu.

PŘÍSLUŠENSTVÍ

K digitální videokameře lze dokoupit různé příslušenství a základem by měla být kvalitní brašna, se kterou vám kamera na cestách nebude na obtíž. Pokud plánujete natáčet často, určitě se hodí náhradní baterie spolu s druhou externí nabíječkou. Pro natáčení veřejných vystoupení není k zahození externí mikrofon, s nímž se vyhnete natočení nepříjemných vedlejších ruchů. Podobně jako u fotoaparátů pak lze dokoupit předsádkové čočky a filtry. Základní UV filtr a polarizační filtr by ve vašem nádobíčku rozhodne neměly chybět.

PŘEVOD STARÝCH NAHRÁVEK

Pokud stále vlastníte starší analogovou videokameru se spoustou nezpracovaného záznamu, při koupi nové digitální krasavice věnujte pozornost A/D převodníku. Analogový vstup vám totiž umožní připojit starou videokameru nebo videopřehrávač k novému digitálnímu přístroji a pohodlně přehrát záznamy do digitální podoby. Velkou výhodou je pak funkce „On the Fly“, která dovoluje využití kamery při převodu jako pouhého prostředníka přenosu a ukládání záznamu rovnou do počítače v požadovaném formátu.

Nejčtenější