Deprese, ztráta radosti

J. PETR  Kateřina Damborská  |  Věda

Deprese, ztráta radosti

Z nejnovějších průzkumů vyplývá, že depresemi trpí 9–26 % žen a 5–12 % mužů a tento počet stále roste. Deprese se stala nejčastějším onemocněním naší populace, které bez léčby může trvat měsíce i roky. Zpravidla se objevuje mezi 25.–44. rokem, ale můžeme se s ní setkat i u dětí a mladistvých.

Pojí se s obdobím života, kdy dochází k zásadním změnám, např. u žen po porodu, ve stáří po smrti partnera nebo při odchodu do důchodu. Příchod deprese často oznamuje změna nálady a různé obtíže, nejčastěji únava, pocity tíhy a malátnosti, nespavost, předčasné ranní probouzení, nebo naopak nadměrná ospalost, slabost ve svalech, ztráta chuti k jídlu nebo nadměrné přejídání. Deprese postupně postihuje tělo, náladu, myšlení i chování a vede ke ztrátě výkonnosti, k izolaci a ztrátě radosti v životě.

Stává se onemocněním celého organismu, které by se nemělo zaměňovat za nedostatek vůle. Depresi můžeme rozdělit na mírnou, středně těžkou, těžkou a melancholii. Při mírné depresi je člověk schopný chodit do práce a fungovat v každodenním životě. Jde mu to však hůře a pomaleji, věci ho přestávají těšit a uzavírá se do sebe. Při středně těžké depresi není už člověk schopný pracovat. Vše jde těžce, cítí se nešťastný, neschopný, zpomalený. Nedokáže se na nic soustředit a mohou ho napadat sebevražedné myšlenky.

Při těžké depresi už není člověk schopný postarat se sám o sebe, je buď úplně zpomalený v mluvě, myšlení i pohybech, nebo popoháněn z místa na místo vnitřním neklidem a výčitkami. Často myslí na sebevraždu. Nejvážnější formou deprese je melancholie. Postižený je ponořen v hlubokém smutku, beznaději a zoufalství, které doprovází úzkost a strach. Věří, že jedině smrt ho může z tohoto utrpení vysvobodit.

Nejčtenější