Cyklon B - insekticid, který zabil víc lidí než hmyzu

Mirek Kozák  |  Historie
koncentrační tábor

Cyklon B (původně Zyklon B) je obchodní název pro insekticid, který se zapsal do dějin druhé světové války natolik vražedně, že se stal jedním z děsivých symbolů řešení tzv. židovské otázky. Jeho stěžejní složka kyanovodík má výsadní postavení mezi jedy, široké využití v chemickém průmyslu a díky své vysoké toxicitě bohužel i ve válkách.

Kyanovodík, sloučenina chemického vzorce HCN, je za běžných podmínek bezbarvá, živě pohyblivá kapalina hořkomandlového zápachu, která vře při 26,5 °C, zatímco při –15 °C tuhne na vláknitě krystalickou hmotu. S vodou, lihem a éterem se mísí v každém poměru. Kyanovodík je nesmírně jedovatý, k usmrcení člověka stačí pouhých 50 mg a smrt může nastat během několika vteřin. Vzhledem k jeho těkavosti jej lze uvolňovat z kyanidů působením minerálních kyselin.

Laboratorně se kyanovodík v bezvodém stavu nejsnáze připraví přikapáváním koncentrované kyseliny sírové (H2SO4) na kusový kyanid draselný (KCN), známý jako cyankáli. Podobně je tomu i při osudné chemické reakci probíhající v útrobách oběti, která pozřela patřičné množství alkalického kyanidu (jedno zda sodného, nebo draselného). Účinkem kyseliny chlorovodíkové (tzv. solné, HCl), která v žaludku vytváří silně kyselé prostředí s hodnotou pH = 1, se z alkalických kyanidů uvolňuje HCN, který je vlastní příčinou otravy.

Smrt pod vlajkou HCN

Jeden z prvních návrhů bojového využití kyanovodíku formou chemického granátu pochází z Anglie z období napoleonských válek. Při obléhání Sevastopolu během krymské války přišel chemik Lyon Playfair, člen britského válečného kabinetu, s návrhem na použití dusivého a dráždivého kakodylkyanidu proti ruskému válečnému loďstvu; nakonec však jeho dělostřelecké granáty britské ministerstvo války neschválilo. Ve Francii se diskutovalo o válečném využití kyanovodíku za Napoleona III. a na sklonku 19. století byl Němci vyvinut dělostřelecký granát uvolňující HCN reakcí kyanidu draselného s kyselinou chlorovodíkovou.

V první světové válce byl kyanovodík zaveden jako bojová chemická látka ve Francii a munice jím plněná byla určená pro tzv. přepad plynem k rychlému zneškodnění malých nepřátelských cílů. Její nevýhodou však byla poměrně značná nestabilita kyanovodíku v terénu, kde se kvůli jeho těkavosti nepodařilo dosáhnout účinné bojové koncentrace na dostatečně dlouhou dobu. Kromě Francie a Anglie disponovaly kyanovodíkovou municí také Rusko a Itálie.

Nesmrtelný Rasputin?

V první fázi otravy kyanovodíkem se dostavuje nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, návaly horka do tváří, hučení v uších a závratě. Postižený stále prudčeji dýchá a dusí se, přestože má jeho organismus kyslíku nadbytek. Z prudkých vdechů se mohou vyvinout asfyktické křeče vedoucí až k zástavě srdce (asfyktická forma otravy). Při velkých dávkách je průběh otravy dramaticky rychlý a postižený se doslova skácí na zem (apoplektická forma otravy). Naproti tomu otrava způsobená alkalickými kyanidy, jako např. KCN (cyankáli), má mnohem pozvolnější průběh, neboť k uvolnění potřebného množství smrtícího kyanovodíku účinkem žaludeční kyseliny je zapotřebí podstatně více času.

Smrtící dávka kyanidu draselného se pro člověka pohybuje v rozmezí 200–300 mg a hodně záleží na obsahu útrob; při plném žaludku může smrt přicházet až po několika hodinách, navíc je známo, že silní alkoholici mají podstatně sníženou kyselost žaludečních šťáv nebo že účinek kyanidu je do jisté míry blokován cukrem, což byly také nejspíš dva hlavní důvody, proč na Rasputina nezabíralo cyankáli, které mu jeho vrazi podali v koláčích a sladkém víně.

„Nejslavnější“ jed z dřevěné boudy

Cyklon B (německy Zyklon B) bývá prezentován jako obchodní název insekticidu chemického koncernu IG Farben (Interessen-Gemeinschaft Farbenindustrie AG čili Zájmová skupina průmyslu barev), avšak skutečná situace okolo jeho výroby, distribuce a použití je poněkud složitější. Chemicky se jedná o granulovanou křemelinu nasycenou kyanovodíkem, z níž se tento po otevření obalu při styku se vzduchem samovolně uvolňuje. Jeho technologii přivedl na svět německý chemik Fritz Haber, což je hodně drsnou ironií osudu. Haber byl totiž původem Žid a musel kvůli tomu, uprchnout z Německa.

Tehdy ještě netušil, že se jeho patentovaný vynález o několik let později stane obávaným nástrojem vyhlazování lidí především jeho rasy. V době první světové války byl Cyklon B produkován přes TASCH (Technische Ausschuss für Schädlingsbekämpfung čili Technický výbor pro boj se škůdci) a používal se jako prostředek pro odvšivování uniforem a spodního prádla vojáků vracejících se z fronty. Po válce TASCH přerostla v akciovou společnost DEGESCH (Deutsche Gesellschaft für Schädlingsbekämpfung GmbH), která v době druhé světové války získala klíčovou roli v produkci Cyklonu B.

Koncern DEGUSSA (Deutsche Gold und Silber Scheidenstalt čili Německá odlučovna zlata a stříbra) patentoval proces výroby Cyklonu B v granulích usnadňujících jeho aplikaci; v této formě byl v 30. letech používán jako insekticid v chemických prádelnách. Společnost DEGESCH rozdělila akcie mezi tři koncerny: po 42,5 % dostaly DEGUSSA a IG Farben, oba z Frankfurtu nad Mohanem, a zbývajících 15 % akciová společnost Thea Goldschmidta z Essenu.

DEGESCH pak převzala distribuci Cyklonu B včetně držení licence a patentu na jeho výrobu. Samotný přípravek vyráběly Dessavské závody cukrovarského a chemického průmyslu (Dessauer Werke für Zucker und Chemische Industrie AG) z Dessau, které nakupovaly potřebnou křemelinu od IG Farben a páchnoucí příměs 1 ke značení otravné látky od Schering AG, zatímco kyanovodík byl získáván z odpadní melasy při výrobě cukru. Samotnou výrobou Cyklonu B se od roku 1924 zabýval speciální oddíl asi dvaceti lidí v naprosto nenápadné dřevěné boudě.

Po masivním bombardování Dessau v letech 1944 a 1945 byla jeho výroba zcela zastavena. V letech 1943–1945 vyráběla Cyklon B i naše Draslovka v Kolíně, která byla jednou z českých poboček německého koncernu IG Farben. Výrobek byl formálně prodáván přes DEGESCH koncernu DEGUSSA a hlavním dodavatelem Cyklonu B pro vyhlazovací účely se staly firmy Heerdt und Lingler GmbH (HELI) a Tesch und Stabenow (TESTA). Své pozice si rozdělily tak, že HELI dodávala Cyklon B na západ, konkrétně do táborů Mauthausen, Buchenwald a Dachau, zatímco TESTA operovala na východ od Labe, kde se nalézala většina koncentračních táborů.

Začala s tím Nevada

Kyanovodíku se někdy říká „nevadský plyn“. K této přezdívce přišel díky exekuci plynným HCN ve státní věznici v Carson City v Nevadě. Osmého února 1924 zde byl tímto způsobem usmrcen čínský imigrant Gee Jon za vraždu člena znepřáteleného gangu. Šlo tehdy o první oficiální popravu touto látkou v plynové komoře, ve které byl kyanovodík vyvíjen chemickou reakcí kyanidu sodného s kyselinou sírovou.

V následujícím období let 1930 až 1980 bylo kyanovodíkem usmrceno celkem 952 vězňů v jedenácti severoamerických státech. Po obnovení tohoto způsobu popravy v roce 1987 zemřelo v plynových komorách celkem pěti států dalších 11 lidí. Posledním vězněm popraveným „nevadským plynem“ byl v roce 1999 Walter LeGrand. Stalo se tak v Arizoně a poté byla plynová komora v mnoha státech nahrazena jinými metodami, např. smrtící injekcí.

Zvěrstva na lidech

Na příkaz jednotek SS byl Cyklon B utajenou technologií zbavován páchnoucí příměsi upozorňující na otravnou látku. Počátkem 40. let 20. století se v rámci Operace Reinhard začalo s testováním takto upraveného insekticidu na lidech v koncentračních táborech. Oficiálně byl Cyklon B do táborů dovážen jako prostředek k odvšivování vězeňských oděvů a k zamezení tyfové epidemie. Poprvé byly jeho vražedné účinky vyzkoušeny počátkem roku 1940 v táboře Buchenwald na skupině 250 romských dětí transportovaných z Brna.

Třetího září 1941 byl Cyklon B testován na skupině zhruba 600 sovětských zajatců a 250 nemocných polských vězňů v táboře Birkenau (Osvětim), kde byla také uvedena do provozu první plynová komora zkonstruovaná jen pro vyhlazovací účely. Oba tyto experimenty trvaly neuvěřitelných 20 hodin. Po zdokonalení vražedné technologie umíralo v Osvětimi 2000 vězňů současně ve dvou oddělených komorách během 20 minut. Od té doby se Cyklon B používal v plynových komorách všech větších koncentračních táborů.

Odhaduje se, že mu padlo za oběť celkem 6 milionů Židů (jen v Osvětimi 3,5 milionu!) a několik dalších milionů příslušníků jiných národností a ras. Tato čísla se natolik vymykají lidskému chápání, že na nich ti, kteří popírají holocaust, staví své argumenty o technické neproveditelnosti masového vyhlazování v takovém rozsahu.

Z cyklonu je uragán

Po válce byli dva ředitelé firmy TESTA, dodávající dezodorizovaný (tj. zbavený varovné páchnoucí látky) Cyklon B do vyhlazovacích táborů, britským válečným soudem obžalováni ze spolupráce s jednotkami SS. Další užívání názvu Cyklon B na německých výrobcích vyvolávalo nesmírné rozhořčení židovské obce a mnohé firmy byly nuceny od tohoto značení svých výrobků nadobro upustit.

Nechvalně proslulá firma IG Farben, která vyráběla chemické zbraně už za první světové války, byla v roce 1951 rozdělena a jejími současnými zástupci jsou firmy AGFA, BASF a BAYER. Drsnou ironií osudu je fakt, že se IG Farben podílela na výstavbě židovského památníku v Berlíně, což občany tohoto původu nesmírně pobouřilo. Definitivně zanikla v roce 2003. U nás se Cyklon B nadále vyrábí v Kolíně pod změněným názvem Uragan D2 nebo D3 a používá se jako přípravek pro hubení hmyzu a hlodavců. Nezbývá než doufat, že se smrtící účinek žádného z těchto plynů již nikdy neobrátí proti lidem.

Jak se zachránit

Kromě odtažení postiženého ze zamořeného prostoru je v případě, že neztratil vědomí, prvním krokem vyvolání zvracení, pokud dotyčný látku požil. V případě, že se nadýchal plynného HCN, může být použito umělého dýchání, je však třeba mít na paměti možné ohrožení parami vydechovanými postiženým. Pro tyto účely existují roušky s ventilem. Podstatou vlastní detoxikace organismu je uvolnění trojmocného železa z vazby na kyanidový anion (CN) podáváním velkého množství sloučenin obsahujících železo nebo jiné těžké kovy, které snadno reagují s kyanidy.

Velmi účinná je nitrožilní aplikace vitaminu B12, který se dnes pro tyto účely vyrábí v injekční formě umožňující rychlé použití potřebné dávky (asi 5 g). Nejefektivnější je rychlé dodání dostatečného množství buňkami upotřebitelného trojmocného železa (Fe3+) pro obnovení enzymů dýchacího řetězce převedením části hemoglobinu s dvojmocným železem (Fe2+) v molekule na methemoglobin s trojmocným železem podáním dusitanu sodného (NaNO2) nebo 4-dimethylaminofenolu.

Tím vznikne kyanomethemoglobin a dojde k uvolnění enzymů dýchacího řetězce, především cytochromoxidáz. Poté se podáním thiosíranu sodného (Na2S2O3) převede zbývající kyanid na nezávadný izothiokyanát (tzv. rhodanid). Většinou je rychle jasno, jestli má postižený naději přežít, ale vzhledem k tomu, že v průběhu otravy dochází ke krvácení a nekrózám v mozku, může dotyčný zemřít i několik dní poté, co přežil nápor akutní otravy.

Židovský vynálezce

Fritz Haber

Fritz Haber byl německý chemik a laureát Nobelovy ceny za chemii v roce 1918 za podíl na vypracování metody syntézy amoniaku (Haber a Bosch). V letech 1886–1891 studoval na univerzitě v Heidelbergu u prof. Rudolfa Bunsena, posléze i na univerzitě v Berlíně. Publikoval naučné práce v Curychu a Jeně. Později se stal profesorem chemie na univerzitě v Karlsruhe (1898–1911) a působil i v Ústavu fyzikální chemie Cesarza Wilhelma v Berlíně (1911–1933).

Zasloužil se o výzkum v oboru elektrochemických metod a chemické katalýzy. V období první světové války byl jedním z hlavních organizátorů výroby a použití bojových plynů pro německou armádu a ve 20. letech 20. století vypracoval metodu výroby Cyklonu B. Kvůli židovskému původu byl nucen roku 1933 emigrovat z Německa nejprve do Anglie a poté do Švýcarska, kde v roce 1934 umírá na zástavu srdce. Jeho vynález o sedm let později vyvražďuje miliony židovských vězňů v plynových komorách koncentračních táborů.

Nejčtenější