Civilizace musí zanikat, aby vznikly lepší

Lukáš Soukup  |  
Miroslav Bárta

Dějiny lidstva provázejí vzestupy a pády civilizací. Co o dávných civilizacích víme? V čem pro nás mohou být jejich kolapsy poučné? A bude mít ta naše stejný osud?

O civilizacích jsme hovořili s Miroslavem Bártou z Českého egyptologického ústavu, který je také spoluautorem knihy Něco překrásného se končí – Kolapsy v přírodě a společnosti.

Jednou z nejznámějších starých civilizací je ta egyptská. Považovali se sami Egypťané něčím za výjimečné?

Ano, Egypťané se pokládali za nadřazené. Sami sebe ostatně nazývali „lidé“ – rémeč, zatímco ostatní pojmenovávali jinak. Například beduíny označovali za „ty, kteří žijí na písku“ a podobně. Egypťané se cítili výjimeční svou kulturou, jazykem i svou řekou – Nilem, svou ekonomikou a samozřejmě svým náboženstvím. I z něho vyplývá, že byli vyvoleným národem a úlohou egyptského panovníka bylo porobit si okolní nepřátelský svět. Na druhou stranu Egypťané nebyli čistým národem, v Egyptě vždy žilo hodně cizinců.

Egyptská civilizace ale přesto zažila několik kolapsů. Víme, jaké faktory se na kolapsu civilizace podílejí?

Obecně záleží na konkrétním stupni vývoje. Například staroegyptský stát před svým kolapsem ve třetím tisíciletí před Kristem v mnohém připomínal problémy, s nimiž se potýkáme nyní. Centrální vláda nebyla schopná prosazovat svá rozhodnutí a efektivně vybírat daně. Docházelo k nárůstu byrokracie a regionalizaci – provincie prováděly jinou politiku než centrální vláda. K tomu se přidaly vnější faktory jako zhoršující se klima.

Je kolaps civilizace tedy předvídatelný?

Ne, protože ke kolapsu dochází v krátkém časovém období. Nikdo ho nečeká a zároveň je už pozdě na něj reagovat. Způsob, jakým ke kolapsu dojde, bývá zpravidla „zakódovaný“ už ve vzestupu dané civilizace, ale umíme jej rozpoznat nejčastěji jen zpětně. Často tytéž faktory, které způsobí civilizační rozvoj, stojí po svém vyčerpání také u zániku civilizace. Kolapsy civilizací jsou ale pro vývoj důležité. Tak jako sekvojový les musí shořet, aby vznikl nový, tak musí i civilizace zanikat, aby se zrodila civilizace jiná.

Co je motorem vývoje civilizací?

Jde zpravidla o kombinaci faktorů. Někde jsou to naleziště nerostných surovin, jinde klimatické podmínky. Například Egypťané měli díky úrodnému Nilu velký ekonomický potenciál, aniž by se nějak zvlášť nadřeli. Role jedince je ale také důležitá, protože masa nikdy nic „nevymyslela“. Je však obtížné říci, nakolik je jednotlivec důsledkem společenského klimatu a nakolik sám společnost přetváří.

V čem nás zkoumání kolapsů civilizací může obohatit?

Studium minulosti nám může pomoci pochopit, co se děje v našem světě, proto se kolapsy zabývají specializovaná pracoviště. Je to zajímavé téma dokonce i pro vojenský výzkum. Například v roce 1996 uspořádala NATO konferenci, která se věnovala velkému kolapsu civilizací ve 23. století před Kristem, kdy s jistou nadsázkou došlo ke krizi většiny kultur severní hemisféry. Experti debatovali o tom, proč a jak ke kolapsu došlo, co následovalo, jak na něj reagují jednotlivci, vlády a podobně.

Dnes například americký politolog Huntington rozděluje svět na osm civilizací a prorokuje jejich střety.

Myslím, že je to jen pokus zjednodušit svět a rozdělit jej na dobré a špatné civilizační okruhy. Na ty, které brání nějaké údajně obecně uznávané hodnoty, a na ty, které na ně útočí. Domnívám se, že tento přístup je poplatný americké politice a konceptu globalizace. Střet civilizací je také důsledkem ekonomické mytologie, že každý rok musí růst hrubý domácí produkt a musíme se mít o 1, 2, 3 procenta lépe než předchozí rok. To není ekonomicky udržitelné: na základě zachování rovnováhy musí něco klesat, když něco jiného roste. Máme zde nápadné bohatnutí a nápadné chudnutí, což ale není recept na trvale udržitelný rozvoj, tím méně na zachování civilizace na této planetě.

Existuje dnes něco jako univerzální civilizace?

Takto černobíle to nestojí. Svět je sice hodně globální, ale není jednou civilizací. Například amazonští indiáni jsou svébytnou civilizací a antropologové přemítají, jak jim ponechat jejich přirozený vývoj a nezasahovat do něj. Mnohé kultury nejsou připravené přijmout západní styl života. Není možné všem vnutit jedno náboženství, jednu ekonomiku a jednu Coca-Colu. To není v zájmu nikoho z nás.

V čem by mohla být současná civilizace zajímavá pro budoucí vědce?

Je otázka, zda dokážeme provést tak hlubokou sebereflexi, že budeme schopni zmírnit dopad globálních jevů, které by mohly vést ke kolapsu, nebo zda budeme jen jednou civilizací v řadě, která opět zkolabuje, a vznikne pak něco nového. Potíž tkví v tom, že kvůli technologickému rozvoji jsme schopni zničit nejen vlastní civilizaci, ale i jejího nositele – planetu Zemi. To nemá v minulosti obdoby, a záleží proto na lidech, na vládách, jak to dopadne.

Rozhovor s živým vědcem papír nenahradí.
Chcete se o kolapsech civilizací dozvědět více? Přijďte se zeptat Miroslava Bárty a dalších odborníků na Science Café. Úterý 8. září 2009 od 19 hodin v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6). www. sciencecafe.cz Věda jako dobrodružství.

Nejčtenější