Čekání na katastrofu

TEREZA BOTLÍKOVÁ  |  Příroda
svahové pohyby

Člověk si myslí, že je pánem světa, ale když si příroda zamane, nezbývá nám, než se snažit zoufale přizpůsobit. Třeba když naplánuje na neznámo kdy nepříjemné překvapení, které může spláchnout Grenoble.

V departementu Isere, jehož centrem je prosperující olympijské město Grenoble, již několik týdnů nepřetržitě prší, hladina řek stoupá a půda je skrz naskrz promočená. Měřicí přístroje umístěné na svahu hory Mont Sec v údolí řeky Romanche zaznamenají náhlé zrychlení pohybu části masivu směrem do údolí. Zpráva dorazí do řídicího střediska, které vyhlásí poplach. Frekventovaná silnice RN 91 vedoucí údolím Romanche je uzavřena, tisíce obyvatel měst ležících po proudu narychlo opouštějí své domovy.

Grenoble pod vodou

O několik dní později se sledovaný svah utrhne a 25 milionů krychlových metrů horniny se zřítí do údolí, kde vytvoří čtyřicet metrů vysokou stěnu. Nad ní se začíná hromadit voda rozvodněné Romanche, zaplaví obce ležící výše v údolí a dosáhne až téměř pod vrchol hráze. V té se postupně objevují trhliny a průsaky vody stále zesilují, až se celá hráz v nočních hodinách zhroutí. Záplavová vlna, vysoká několik metrů, se přežene po Romanche, smete města Vizille a Jarrie, spojí se s vodami rozvodněné řeky Drac, protrhne hráz ochranné přehrady Marcelline a za dvě hodiny dorazí do Grenoblu, kde bude mít stále ještě téměř dvoumetrovou výšku. Údaje o počtu zjištěných obětí se postupně vyšplhají k několika stovkám, ale pohromě ještě není konec. Vyplavené chemické továrny v okolí Jarrie zamořily zdroje pitné vody v nivách Romanche a Draka, je tedy třeba zajistit krátkodobé i dlouhodobé náhradní zdroje pro 200 tisíc obyvatel. Horská oblast Oisans, kde leží známá lyžařská střediska Alpe d’Huez a Les 2 Alpes, je po přerušení dopravy na RN 91 částečně odříznuta od světa a začíná pociťovat problémy se zásobováním. Možné objížďky procházejí vysokými horskými průsmyky, jsou nevhodné pro těžká vozidla a tvoří se na nich nekonečné kolony. Odklízení materiálu a oprava silnice zaberou několik měsíců.Ekonomika Isere bude tuto ránu pociťovat ještě dlouhá léta…

Lidé proti přírodě

Tak může vypadat jedna z horších variant příběhu, který možná za několik let obsadí titulní strany novin nejen ve Francii. Experti se shodují, že svah Ruines de Séchilienne, jak se lokalita nazývá, je dlouhodobě nestabilní a k velkému skalnímu řícení zde dříve či později určitě dojde. Není ovšem možné přesněji předpovědět, kolik materiálu se zřítí a kdy se tak stane, což otevírá prostor pro spekulace všeho druhu.

Svahové pohyby velkého rozsahu nejsou v Alpách nijak vzácné. V tomto případě se ale očekávané skalní řícení spojuje s velkými potenciálními následky, což z něj spolu s nemožností přesné předpovědi dělá mediální hvězdu.

Svah je známý v celé Francii, právě kvůli němu byl přijat kontroverzní vyvlastňovací zákon, již nyní působí nepříznivě na ekonomiku a rozvoj přilehlých oblastí. Historie Ruines de Séchilienne je příběhem o tom, jakým způsobem se dnešní věda a vyspělý stát vyrovnávají s nejasnou hrozbou přírodní katastrofy a jaký vliv na celou oblast má už samotná existence této hrozby.

Nic nového

Svahy hory Mont Sec se již deset tisíc let pomalu pohybují směrem do údolí. Tento pohyb začal s ústupem posledního velkého alpského zalednění, které do té doby „podpíralo“ masiv ze strany. Hora se po odtížení postupně rozvolňuje. Celkový objem materiálu v pohybu, zaujímajícího plochu asi 70 hektarů, se odhaduje na 100 milionů m3. Zóna, kde jsou posuny největší a poslední dobou se stále zrychlují (nyní činí přes 90 cm/rok), má objem zhruba 3 miliony m3. V těchto partiích také dochází k občasným skalním řícením menšího rozsahu, zaznamenaným již od 18. století a dobře patrným i na současných fotografiích lokality. Menší skalní řícení v roce 1985, po osmdesáti letech klidu, také odstartovalo vlnu zájmu o Ruines de Séchilienne. Silnice RN 91, kterou řícení bezprostředně ohrožovalo, byla okamžitě přeložena na druhý břeh Romanche a začalo se s měřením svahových pohybů. Zjistilo se, že jsou mnohem závažnější, než se zprvu zdálo, a objevily se první úvahy o možné velké katastrofě popsané v úvodu.

Mezi řekou a přeloženou silnicí byl vybudován ochranný násep, který by dokázal zadržet zřícený materiál o objemu do 1 milionu m3. Mezi silnicí a tímto náspem bylo vyhloubeno nouzové koryto pro Romanche, které by v případě zřícení zadrženého náspem zabránilo vylití řeky na vozovku. Další výzkumy potvrdily nevyhnutelnost očekávaného velkého řícení a prokázaly nutnost vyrazit v protilehlém svahu preventivní odvodňovací tunel, který by umožnil včas odvést vodu ze vzniklého jezera.

Malý, nebo velký průšvih?

V roce 2003 bylo vypracováno několik scénářů očekávané katastrofy, jejichž účelem bylo alespoň přibližně odhadnout rozsah případných následků a vhodně nadimenzovat ochranná opatření. Každý scénář vychází ze zřícení určitého objemu horniny a dále počítá jeho následky. Zřícení menšího objemu je pravděpodobnější než zřícení většího, což je vyjádřeno pomocí časových intervalů. Scénáře s objemy okolo 3 milionů m3, což je minimální objem vedoucí k úplnému přehrazení údolí, jsou označeny za krátkodobé -mohou nastat v nejbližších deseti letech. Vyšší objemy (postupně až do zřícení celé oblasti v pohybu) pak představují střednědobé a dlouhodobé scénáře.

Střednědobé zde znamená málo až středně pravděpodobné v horizontu 10– 50 let a velmi nepravděpodobné dříve, dlouhodobé totéž pro interval 50–100 let. Náš úvodní příběh byl založen na jednom ze střednědobých scénářů. Scénáře se zabývají také dalšími okolnostmi. Je například možné, že řícení proběhne v několika fázích. V případě pádu velkého objemu horniny do již vzniklého jezera hrozí jednak okamžité protržení hráze, jednak i vznik mnohem větší záplavové vlny. K podobné situaci došlo roku 1963 na přehradě v italském Vajontu, do níž se sesula část svahu tvořícího břeh. Betonová klenbová hráz naštěstí odolala, ale v záplavové vlně zahynuly dva tisíce lidí.

Miliarda eur ztráty

Dalším zhoršením situace může být povodeň na řece Romanche. K řícení zřejmě dojde po nadprůměrných srážkách, které tedy také zvednou hladinu řek. Ani to ale ještě nutně neznamená brzké protržení hráze.Je známa řada příkladů obdobně vzniklých hrazených jezer, jejichž hráz již desítky let odolává protržení, někdy i byla za tímto účelem upravena.

Kromě výšky hráze a objemu jezera scénáře dále předpovídají, která území bude nutno evakuovat. Podle objemu jezera půjde o 2–15 tisíc obyvatel, v případě zřícení popsaného v úvodu či většího i o část grenobelské aglomerace (až 200 tisíc obyvatel). Na základě jednoho z krátkodobých scénářů byl vypracován nový urbanistický plán pro města po proudu, který mimo jiné zakazuje další výstavbu v předpokládané zátopové oblasti.Dále byly pro každý scénář vypočítány očekávané finanční dopady, sestávající ze škod na majetku a ušlých zisků.

Zatímco škody budou způsobeny záplavovou vlnou, o zisky přijdou i společnosti sídlící směrem proti proudu, v horské oblasti Oisans, jež bude přerušením dopravy na RN 91 částečně odříznuta od světa. Pokud k řícení dojde v zimě, bude zasažen i základ oisanské ekonomiky – lyžařská střediska. V případě zřícení o objemu 3 miliony m3 by celkové ztráty po proudu činily zhruba 275 milionů eur, pro vyšší scénáře už jde o miliardy eur.

Střecha proti lavině?

K otázce svahových pohybů velkého rozsahu se francouzští geologové staví jednotně – pohyby nelze zastavit, lze je pouze pečlivě hlídat a na základě vypracovaných scénářů se snažit minimalizovat následné škody.

V případě Ruines de Séchilienne to platí také. Přímo na lokalitě se měří rozevírání horninových puklin a pomocí laseru, radaru a GPS jsou zaměřovány osazené geodetické body. Po překročení předem stanovených hraničních hodnot bude spuštěn nouzový evakuační plán. Lze jen doufat, že tyto hodnoty jsou nastaveny správně – zbytečná evakuace by znamenala nejen finanční ztráty, ale především ztrátu důvěry obyvatel, což by napodruhé mohlo být fatální.

Ochranná opatření zahrnují přeložení silnice RN 91 na druhý břeh Romanche, zadržovací násep a nouzové koryto. Plánuje se další přeložení silnice ještě výše do svahu, směrem po proudu výstavba záchytných hrázek k oříznutí vrcholu záplavové vlny a především ražba již zmiňovaného odvodňovacího tunelu. Ten je zásadní nejen pro minimalizaci škod a ztrát na životech, ale také pro zajištění průjezdnosti.I kdyby totiž silnice vedla sebevýš nad zříceným materiálem, stále ještě může být nad nebo pod lokalitou zaplavena vodou.

Projednávaly se i fantastičtější návrhy -překrytí řeky ochrannou „střechou“, odstřel rizikové části masivu, odčerpávání vody z jezera či odstranění hráze pomocí těžké techniky ještě před naplněním. Všechna tato řešení by ale ztroskotala na velkém objemu materiálu. Již 3 miliony m3 horniny (minimální objem vedoucí k přehrazení údolí) váží 7 milionů tun a pokryly by sto fotbalových hřišť více než čtyřmetrovou vrstvou. Takové hmotě padající z výšky několika set metrů by žádná „střecha“ neodolala.

Peníze a problémy

Pokud jde o zvažované střelné práce, bylo by nutné odstranit alespoň 8–10 milionů m3 horniny, přičemž není možné předpovědět vliv takového zásahu na stabilitu zbytku masivu. Odčerpávat vodu z jezera? Výkon nejlepších čerpadel je o řád až dva nižší než očekávaný průtok rozvodněné Romanche. A poslední návrh, odstraňování plnící se hráze, by vyžadoval práci mnoha dělníků ve velmi rizikových podmínkách -a především je naprosto nereálný z časového hlediska. I malý, dvousettunový sesuv, který v roce 2004 zavalil RN 91 nedaleko od lokality, způsobil přerušení dopravy na dva dny a omezení průjezdnosti na dalších jedenáct.

Existují nicméně protipříklady Quake Lake a Mantara, kdy se na ještě větších hrázích podařilo alespoň vybudovat přepad a snížit tak riziko jejich protržení.

V případě Ruines de Séchilienne, katastrofy, která je ohlášena předem, ale dochází ke střetům zájmů stavařů, geologů, ohrožených obyvatel, skupin usilujících o rozvoj oblasti, městských zastupitelstev i státu. Plánovaná ochranná opatření, jako je odvodňovací tunel, jsou již několik let ve stadiu jednání o vhodných variantách, rentabilitě a rozpočtu.

Ve hře je hodně – cena každého opatření se pohybuje v řádu desítek milionů eur. Měl by se na ně složit stát s departementem Isere a zainteresovanými městy. Ta nejbližší, jichž se problém dotýká nejvíce, jsou ale v souvislosti s lokalitou někdy zadlužena již nyní, instituce sídlící dál zase necítí takovou potřebu s výstavbou spěchat.Teprve čas ukáže, zda a nakolik byly všechny obavy i investice oprávněné.

SVAHOVÉ POHYBY

Česká klasifikace dělí svahové pohyby, tedy přemísťování horninových hmot po svahu účinkem gravitace, na čtyři skupiny. 1 Ploužení je nejpomalejší (mm/rok), probíhá dlouhodobě a je těžké určit, do jaké hloubky až zasahuje. K častým projevům patří kmeny stromů ohnuté směrem do svahu, které můžeme pozorovat v mnoha našich hornatých terénech. 2 Sesouvání je rychlejší (m/den), krátkodobé a dobře vymezitelné. Hmota ve svahu se „utrhne“ a pohybem po jedné či více smykových plochách sklouzne níže, kde se částečně nasune na původní terén. Máme i jezero hrazené sesuvem – Mladotické (viz dále). 3 Stékání je také krátkodobé, ale ještě rychlejší (m až km/h). Horninové hmoty jsou „naředěné“ vodou a pohybují se ve ztekuceném stavu. Tyto tzv. zemní proudy jsou časté na Slovensku, známý je proudový sesuv, který v roce 1961 poničil město Handlová. 4 Řícení, svahový pohyb očekávaný na Ruines de Séchilienne, postihuje horninové bloky a zahrnuje fázi volného pádu. Bloky se náhle uvolňují z masivu a mohou překonat velkou vzdálenost zejména ve svislém směru. Tento jev u nás působí problémy v Hřensku, kde dochází k řícení pískovcových skal nad městem.

ZŘÍCENÝ SVAH PO ČESKU

Mladotické jezero (nazývané podle nedaleké obce také Odlezelské) v Plzeňském kraji je nejen nejmladším jezerem na území ČR, ale také unikátem z hlediska svého vzniku. Jde o naše jediné hrazené jezero vzniklé sesuvem. Došlo k němu v květnu 1872 po mimořádných deštích, které vyvolaly sesutí části západního svahu Potvorovského kopce do údolí Mladotického potoka. Stabilita svahu, v němž se již dříve projevovaly plouživé pohyby, byla snížena těžbou pískovců i nověji výkopem zářezu pro železniční trať Plzeň-Žatec. Extrémně vysoké srážky a následné rozvodnění Mladotického potoka, který podemílal svah zespodu, jsou tedy jen jednou z příčin sesuvu. Jezero je od roku 1975 chráněno, později bylo spolu se svým okolím vyhlášeno národní přírodní památkou. V roce 1999 mělo rozlohu 4,54 ha, maximální hloubka činila 6,7 m. Jezerní pánev se rychle zanáší (ještě v roce 1972 byla maximální hloubka 7,7 m), bez lidského zásahu hrozí postupný zánik jezera -tímto tempem by se zcela zaneslo za necelých osmdesát let. Již 3 miliony m3 horniny váží 7 milionů tun a pokryly by sto fotbalových hřišť více než čtyřmetrovou vrstvou. Takové hmotě by žádná betonová „střecha“ neodolala.

VODA ZA SESUVEM

voda za sesuvem

Lac St Laurent (vznik 1191, protržení 1219), údolí Romanche směrem proti proudu od Ruines de Séchilienne. Jezero bylo dlouhé 15 km, v záplavové vlně po protržení hráze zahynula polovina obyvatel Grenoblu. Sarez (1911), Tádžikistán. Svahový pohyb byl vyvolán zemětřesením. Délka jezera 61 km, hloubka u hráze až 500 m, celkový objem vody 17 miliard (!) m3. Obtížný horský terén a tříkilometrová nadmořská výška ztěžují případnou výstavbu ochranných opatření. Quake Lake (1959), Montana, USA. Svahový pohyb byl vyvolán zemětřesením o magnitudě 7,3. Nasazením americké armády se ve vzniklé hrázi podařilo vybudovat přepad, jímž je odváděna přebytečná voda. Mantaro (1974), Peru. Délka jezera 3,8 km, výška hráze 170 m, objem vody 800 milionů m3. Také zde se podařilo vybudovat přepad. Valpola (1987), Itálie. Objem zříceného materiálu 35 milionů m3, objem vody v jezeře 20 milionů m3. Vesnice ležící 2 km proti proudu byla zaplavena, zahynulo 27 osob Randa (1991), Švýcarsko. Skalní řícení proběhlo ve dvou fázích (20 a 10 milionů m3) s odstupem tří týdnů. K odvedení vody z jezera byl vyražen tunel. Zbytečná evakuace by znamenala nejen finanční ztráty, ale především ztrátu důvěry obyvatel, což by napodruhé mohlo být fatální.

„BARNIERŮV“ VYVLASTŇOVACÍ ZÁKON

Zákon přijatý ve Francii v roce 1995 kvůli Ruines de Séchilienne a pojmenovaný podle tehdejšího ministra životního prostředí stanoví podmínky, za kterých je možné vyvlastnit občany ohrožené nebezpečným přírodním jevem – před nímž by jim stát měl teoreticky zajistit ochranu. Zaprvé, existence a nebezpečnost tohoto jevu musejí být prokázány, ale není nutné čekat, až budou podrobně prozkoumány (tzv. princip opatrnosti). Zadruhé, předpokládané státní náklady na ochranu dotyčných obyvatel musí přesahovat odškodné, které by jim bylo vyplaceno v případě vyvlastnění. Zákon je kontroverzní kvůli výši odškodného, založené na ceně nemovitostí bez existence ohrožujícího jevu i kvůli případům, kdy je uplatňován. Poprvé byl použit v roce 1997 k vystěhování 324 obyvatel obce Ile Falcon, ležící prakticky v předpokládané dráze zřícení svahu Ruines de Séchilienne. V tomto případě obyvatelé možnost opustit nebezpečnou lokalitu vítali. V Ile Falcon stále zůstává několik rodin, které by rády odešly, ale výše odškodného prý není postačující a nemají možnost vypůjčit si více.Experti se shodují, že svah Ruines de Séchilienne, jak se lokalita nazývá, je dlouhodobě nestabilní a k velkému skalnímu řícení zde dříve či později určitě dojde

Nejčtenější