Být lstivý jako strom

PAVEL HOUSER  |  Věda
Být lstivý jako strom

Stromy mezi sebou nebojují jen svou výškou. Konkurenta mohou i upálit. Jen málo organismů máme v takové oblibě jako stromy. Někteří je objímají, jiní se k nim v případě protestu přivazují, další je na brigádách náruživě sázejí a asi všichni se těšíme z barev podzimního listí. Nic proti, stromy jsou opravdu sympatické, to však neznamená, že nejsou schopny také lecjakého podlého úskoku a krutosti…

Žháři

Asi celkem banální je konstatování, že stromy soupeří s jinými stromy tak, že se je snaží přerůst a odříznout od světla. Probíhá mezi nimi nelítostný boj o život, v němž vítězí vesměs ten vyšší.

Jindy stromy uvolňují do země látky namířené proti konkurenci. Dobře také známe záludné pády stromů („já nic, to vichřice“), jejichž výsledkem bývá přeražený hřbet. Mnohem lstivější jsou ovšem triky některých severoamerických jehličnanů. Jejich jehličí, prosycené různými látkami typu terpenů, je velmi hořlavé. Podle všeho to není náhoda – stromy tímto způsobem zvyšují pravděpodobnost vyvolání požáru, který víc ublíží konkurenci než odolným žhářům. Navíc některé stromy požár přímo vyžadují: jejich semena by bez ohně jinak nevyklíčila.

Barevná lest

Velice zajímavým příkladem stromové lstivosti je zřejmě i krásně zbarvené podzimní listí. Biochemické vysvětlení je dobře známé: žlutá až červená barva listí je prostě výsledkem zániku chlorofylu. Jak se dny zkracují, je pro strom méně výhodné udržovat v chodu fotosyntetizující mašinérii. S výjimkou jehličnanů pak stromy v mírném a subpolárním pásu fotosyntézu přeruší. Ještě předtím, než listy opadají, z nich strom odčerpá důležitý chlorofyl.

Pročež barva listí na podzim je prostě výsledkem „ztráty zelené“. Zůstanou zde jen žluté až oranžové karotenoidy a červené až tmavočervené antokyany.

Karotenoidy sice také pomáhají při fotosyntéze, stromu se však zřejmě nevyplatí stahovat je zpět. Teď ale nastanou podivnosti. Ukázalo se, že antokyany strom v listech nejen nechává, ale dokonce je do nich i záměrně pumpuje. Proč to strom vůbec dělá?

Zdá se, že barevné listí tedy není jen vedlejším efektem, ale strom je k něčemu potřebuje, jinak by se neobtěžoval.

Za jiných okolností se nápadné barvy dávají do souvislosti hlavně s pohlavním výběrem, u stromů však motiv se sváděním do úvahy nepřichází. Kdo je příjemcem signálu? U jiných rostlin bývá barevný signál často určen opylovačům, na to už je ale na podzim pozdě.

Tajemné signály

Podle jedné teorie se strom výraznou barvou snaží přilákat ptáky, aby pojídali plody a rozšiřovali pak trusem jeho semena. Listy jsou ovšem červené jen hodně krátkou dobu a plody už mnohdy mezitím opadaly. Marco Archetti přišel se zajímavou hypotézou, že stromy tímto způsobem demonstrují svou sílu: máme dost síly, abychom si mohly hromadně vyrobit látku XY.

Manifestují tak svou zdatnost a zdraví, podobně jako to může činit paví ocas.

Stromy se tímto způsobem snaží odpudit hmyz, který by do nich rád nakladl před zimou svá vajíčka. „Hele, bídný hmyzáku,“ signalizuje jasně rudý javor, „jsem zdravý strom, který si může dovolit plýtvat svými silami.

Pokud do mě nakladeš vajíčka, zvládnu nasyntetizovat dost všelijakých jedů i proti tvým larvám. Zkus to radši vedle, podívej, soused javor je nebarevný neduživý chcípák, na jeho dřevě si přes zimu tvé děti jinak pochutnají…“ Zbarvení listů by podle této teorie bylo zbraní stromů namířenou v konečném důsledku proti jiným stromům. Může to být samozřejmě i jinak, do hry určitě vstupuje řada dalších faktorů.

Barvy listů závisejí na tom, jak je teplo a slunečno, červená je jasnější na jižní straně atd. U jednoho druhu stromů závisí intenzita zbarvení i na zeměpisné šířce. A tak dále, rozhodně je ještě co zkoumat. Každopádně dáte-li na lidovou moudrost, podle níž by měl člověk během života zasadit strom, nepodceňujte ho. Je to nejspíš pěkně mazaný chlapík.

Nejčtenější