Budoucnost kancelářských krys

MARTIN KIML  |  Věda

Budoucnost. Jaká bude? Tuhle otázku si lidé pokládají od počátku věků. Co nás čeká? Bída, nebo bohatství? Válka, nebo mír? Budou mít naše děti co dýchat? Budou mít co jíst? Každá etapa lidské civilizace vzhlíží k budoucnosti jinak. Záleží na stupni vývoje, na bohatství společnosti, záleží na víře. V souvislosti s naší budoucností se nejčastěji skloňují slova umělá inteligence, biomechanika, ale i globální oteplování či znečištění. Jaké jsou možnosti? Co nás to bude stát a bude nás to bolet?

Člověk v budoucnosti nebude stejným tvorem jako nyní. Vždyť už dnes je skoro problém najít v davu člověka, který není nějakým způsobem vylepšený. A řeč samozřejmě není jenom o silikonových pětkách, vyhlazených vráskách nebo kolagenem nafouklých rtech. Kdo z nás v sobě nemá kousek té chirurgické oceli?

Pomalá přeměna lidí na jakési chodící biomechanické stroje by tedy nemusela být takovým šokem. Nejdřív vám přidají nějaký ten kloub, potom přijde na řadu čip pod kůží, zajišťující vám jednoduchý život bez nutnosti nosit s sebou peníze, telefon a hodinky.

Takové podružné detaily jako třeba, že pomocí tohoto čipu budete pod neustálou kontrolou „Velkého bratra“, nejsou důležité. Nebo snad jsou? Jasné je, že pokrok v posledních letech nabral takovou rychlost, že i někteří vědci nad tím kroutí hlavami. Rozdíl mezi člověkem a strojem se pomalu, ale jistě smazává. To ostatně nedávno jasně prohlásil i Justin Rattner, technologický ředitel společnosti Intel Corporation. A ten už by opravdu mohl vědět, o čem mluví. „Technologie kráčí vpřed mnohem rychleji, než by si kdo před 40 lety mohl představit,“ prohlásil.

„Podle některých prognóz se blížíme ke zlomovému bodu, od kterého rychlost technologického pokroku poroste exponenciálně. V blízké budoucnosti by počítače mohly člověka překonat ve schopnosti uvažovat.“

Kabely do šrotu

Skoro každý to zná. Sedíte někde v kavárně, na letišti nebo ve vlaku a pracujete na svém notebooku.

Monitor najednou lehce zabliká a vypne se. Baterie se vybila. Konec.

Pokud s sebou nenosíte náhradní baterky, notebook zaklapnete. Teď můžete maximálně zavřít oči a nechat si něco zdát. Nebo se pustit do knihy, samozřejmě. Ale co kdyby váš počítač, místo aby energii spotřebovával, ji naopak z okolí pěkně nasával? To není sci-fi! V laboratořích společnosti Intel se na technologii, která něco podobného umožní, už nějaký čas pracuje. Technologie se jmenuje Wireless Resonant Energy Link (WREL) a je založená na principech navržených fyziky z Massachusetts Institute of Technology (MIT).

A funguje to! Justin Rattner to na prestižní konferenci Intel Developer Forum v americkém San Francisku jasně demonstroval tím, že pomocí této technologie bez problémů rozsvítil 60wattovou žárovku. To je větší výkon, než potřebuje běžný přenosný počítač. A jak to funguje? WREL dokáže využít vzájemně vázané rezonátory podobně jako třeba operní pěvec, který umí vydat zvuk, který rozbije okenní tabulku. Energie musí přijímat přirozenou frekvenci rezonátorů, potom je absorbována maximálně efektivně – stejně jako sklo v okenní tabulce na svém přirozeném kmitočtu pohltí jekot operní divy. Využitím této energie lze třeba právě počítač dobíjet tím, že si sednete několik desítek centimetrů od vysílacího rezonátoru.

Počítačoví Transformers

Auta měnící se v zabijácké roboty, ale možná spíše chobotničky z druhého patra schopné přeměnit se do jakéhokoli tvaru. Tak by podle společnosti Intel měly vypadat počítače během příštích pár let. Prostě si počítač nebo jakýkoli jiný spotřebič zmuchláte do tvaru, jaký zrovna potřebujete.

Takže si napíšete na notebooku, co potřebujete, potom ho složíte tak, aby se vám vešel do kapsy. Poté si potřebujete zatelefonovat, takže vytáhnete zmuchlaný počítač z kapsy, vymodelujete si telefon a voláte.

No, a když se budete chtít podívat na film, hmotu opět roztáhnete na požadovanou velikost. A to všechno díky tzv. Catomům, miniaturním mikrobotům. Samozřejmě je tato technologie nesmírně náročná a budeme si na ni muset počkat ještě nějaký ten pátek. Ale že to funguje, se mohli přesvědčit i účastníci Intel Developer Fora. Justin Rattner předvedl fotolitografii, tedy proces, kterým se momentálně vyrábějí křemíkové čipy. Je to jeden ze základních stavebních kamenů pro budoucí možnosti spojení výpočetních a mechanických součástí do jednoho jediného celku, menšího než jeden milimetr.

Tak, jak je to s tou podobou?

Momentálně jsou roboti využíváni hlavně při výrobě. Stojí na místě a pořád dokolečka provádějí několik naprogramovaných pohybů. Pokud bychom je chtěli přiblížit živé bytosti, jedním ze základních předpokladů je, aby byl takový robot schopen orientace a pohybu v dynamickém fyzickém prostředí. Existují prototypy robotů, vyvinuté v laboratořích Intelu, které se tomuto ideálu robota blíží mílovými kroky. První varianta je tzv. elektrické předdotykové pole, zabudované do robotovy paže. Není to samozřejmě nic nového. Jedná se v podstatě o okopírovaný systém, který již miliony let používají ryby.

V podstatě cítí předmět ještě předtím, než se ho fyzicky dotknou. Druhá varianta vypadá také zajímavě. Jedná se o zcela samostatného, pohyblivého robota, schopného rozeznávat obličeje a vyhodnocovat a plnit jednoduché rozkazy typu „umyj tohle nádobí“.

Daří se to díky kombinaci způsobu plánování pohybu, manipulace, vnímání a umělé inteligence. Všechny výše uvedené objevy a technologie přibližují roboty lidem. Z druhé strany, pomocí různých lékařských pomůcek, implantátů a nakonec i kosmetické chirurgie se lidé blíží robotům. Opravdu se jednou roboti s lidmi potkají někde uprostřed a rozdíly budou smazány? Vypadá to tak. Dokonce by se tak prý mělo stát někdy kolem roku 2050, což opravdu není zadlouho. Ovšem co pak? Musíme přece přijít na nějaký způsob vzájemné komunikace. Tlačítka, displeje a dálková ovládání jsou už opravdu passé. Budeme s roboty muset umět mluvit, vybudovat si vzájemné vztahy. Ale jak na to, když máme obrovské problémy komunikovat sami mezi sebou?

Práce – základ života

A co bližší budoucnost? Co třeba za 10, 20 let? Jaká bude kvalita našeho života? Zajímavý materiál nedávno vypracovala firma Johnson Controls.

Týkal se našeho pracovního prostředí. Jak bude vypadat třeba kancelář za 20 let? Bude to totéž místo, kam chodíme pracovat dnes? Těžko budeme zírat do obstarožních monitorů a trápit se s pravěkými počítači, jak je to u mnohých firem dodnes praxí.

Zrychlující se tempo technologických změn donutí i zaměstnavatele připravit zaměstnancům takové pracovní prostředí, které maximalizuje jejich výkon. Odborníci vypracovali tři scénáře, jak bude pracoviště vypadat v roce 2030. Pracovně jsou varianty pojmenovány Úl, Ekokancelář a Gattaca. Každá z těchto variant je samozřejmě zasazena do kontextu celkové situace ve společnosti.

Nutno dodat, že prakticky ani jedna z těchto vizí není při jejím rozebrání do důsledků dvakrát optimistická.

Situace jako z akčního sci-fi filmu.

Buď budeme žít ve zdánlivě idylické společnosti, která ovšem bude zdrcující svou neuvěřitelnou stádností, nebo naopak v anarchii, ve které se po ulicích prohánějí gangy na futuristických strojích, lidé se kvůli nemocem bojí vyjít z domu a úřady nikoho nezajímají.

Scénář Jazz – pracovní prostředí Úl

Hlavním prvkem tohoto scénáře je obrovský ekonomický růst a neustálý tlak na krátkodobé zisky. S tím spojená tvrdá, až brutální globální konkurence, poháněná technologickým pokrokem a integrací trhu. Je to svět soutěže, podnikatelů na volném trhu. Pracoviště Úl bude v takovém světě mobilní, pružné. Zaměstnanci ztrácí svou identitu, stávají se pouze členy úlu, organizace je virtuální. Tedy na první pohled možná zajímavá, přesto však děsivá budoucnost jako z Matrixu.

Moje kancelář - moje pevnost.

Scénář Moudré rady – pracovní prostředí Ekokancelář

Scénář, předpokládající globální ekologickou stabilitu a úsilí o dosažení ekologické rovnováhy, je sice na první pohled velmi pěknou ukázkou „světlých zítřků“, ovšem zároveň také zní jako pořádná utopie. Důležitý je konsenzus a spolupráce. Lidé se budou snažit žít v takovém světě, jaký je, takže chudoba zde stále bude a dokonce poroste. Ekonomika bude stát na mezinárodní spolupráci ve smyslu korporací, nikoli vlád. Pracoviště bude založeno na společenských aktivitách, což bude nahrávat spolupráci. Na rozdíl od Jazzu nebude lidská individualita potlačena kamsi do virtuálního světa.

Dantovský svět – pracovní prostředí Gattaca

Tohle je asi ta nejtemnější varianta budoucnosti roku 2030. Přesně takhle to vypadá v postapokalyptických filmech. Velké kulturní rozdíly, ekonomická stagnace a nulový pocit bezpečí z lidí udělá paranoiky, bojící se vystrčit nos ze dveří svého domu.

Ona ta obava ale nebude jenom paranoia. V důsledku velkých rozdílů mezi ekonomicky silnými a naopak chudými částmi světa bude docházet k obrovské migraci a s tím spojenému násilí, zločinnosti, zhoršování životního prostředí atd. Na celém světě vyrostou tisíce ghett. Naše pracoviště se stane zároveň naším domovem, protože vyjít na ulici nebude bezpečné. Tento scénář je nejenom nejtemnější, ale bohužel i skoro nejpravděpodobnější.


DO PRÁCE NA MAGNETECH?

Kromě kanceláře a bydlení je samozřejmě důležitá i doprava. Jak se budeme přemisťovat z místa na místo třeba v roce 2050? Tak jedno je jisté už dnes. Záležet bude hlavně na tom, jaké pohonné hmoty budeme používat. Bude do té doby ropa nahrazena na 100 %? Pravděpodobné je, že ano. A kola budou také minulostí. Většina hromadných dopravních prostředků bude jezdit nejspíš na principu Maglev, tedy magnetické levitace. Tu už umíme i dnes, za nějakých 40 let se ovšem dostaneme o hodně dál. Vzhledem k tomu, že již dnes jsou vlaky jezdící na magnetických polštářích schopné vyvinout rychlost přesahující 500 km/h, jak rychle asi pofrčí takový vlak v roce 2050? Také je dost pravděpodobné, že bude zásadním způsobem omezena individuální doprava.

BYDLENÍ V UTOPII

Variant budoucího bydlení je samozřejmě mnoho a určitě nejsou vyhlídky pro každého stejné, ale buďme chvíli optimisty a zasněme se, jaké by to bylo bydlet například v úžasných ekodomech belgického architekta Vincenta Callebauta. Ať už se jedná o jeho vizi Hongkongu, připomínající zelenou džungli, nebo fantastický návrh využití prostranství v blízkosti dálnice u švýcarské Ženevy v podobě zvláštních geografi ckých útvarů, nebo třeba o jeho zřejmě nejsilnější koncept, obří plovoucí města Lilypad, počítající s tím, že hladiny moří se v budoucnu zvednou až o dva metry a zatopí větší část světových pobřeží, vždycky jsou návrhy originální a nesmírně zajímavé. Jak moc jsou funkční, není samozřejmě dosud jasné. Zajímavostí je i to, že tento mladý Belgičan se zúčastnil také soutěže o knihovnu na Letné. Kdyby vyhrál, probíhaly by nyní nechutné politické tahanice místo o zelenou chobotnici o rudý baobab. Poté si potřebujete zatelefonovat, takže vytáhnete zmuchlaný počítač z kapsy, vymodelujete si telefon a voláte. Budeme žít ve zdánlivě idylické společnosti, která bude zdrcující svou stádností, nebo v anarchii, ve které se po ulicích prohánějí gangy na futuristických strojích.

Nejčtenější