Bio nafta z pouště

JANA KLÁPOVÁ  |  Příroda
půda

Nenápadný keř dal africkým vesnicím laciný zdroj energie, když se ale pěstování chopily vlády a nadnárodní společnosti, začal příběh nového paliva připomínat horor.Polovysychavý olej z Jatrophy curcas a bionaft a z něj vyráběná může díky svým vynikajícím vlastnostem plnohodnotně nahradit bionaft u z ostatních zdrojů. Také v porovnání s klasickou motorovou naft ou neudělá bionaft a z Jatrophy curcas ostudu.Má srovnatelnou energetickou hodnotu i cetanové číslo. Na rozdíl od motorové naft y je ale bionaft a velmi dobře biologicky odbouratelná (během 21 dnů z 90 %), má téměř nulový obsah síry a těžkých kovů a celkově nízký obsah emisí.

Její výhodou oproti ostatním energetickým rostlinám je její velká odolnost, která jí umožňuje růst v oblastech s nedostatkem srážek, na degradované nebo zasolené půdě. Místní zemědělci si začínají zvykat, že na pozemcích, které dříve nebylo možné osadit, nyní může „růst“ bionaft a. Jatropha curcas může zabránit další erozi půdy a obnovit její úrodnost. Díky možnosti osazení těchto neúrodných ploch nemusí Jatropha curcas nutně znamenat kácení tropického pralesa (jak se děje ve velkém kvůli palmě olejné v Indonésii a Malajsii) ani konkurenci pro plodiny poskytující potravu místnímu obyvatelstvu.Ovšem i k tomu může při pěstování ve velkém nakonec dojít. Nevýhodou je vyšší hustota a bod vzplanutí (240 °C, motorová naft a 55 °C).Tyto problémy se však dají snadno redukovat právě příměsí motorové nafty.

Trnitá cesta k biopalivům

Historie pěstování Jatrophy curcas pro komerční účely začíná na Kapverdských ostrovech. Zde vypěstovaná semena sloužila téměř výhradně portugalským kolonizátorům jako zdroj oleje pro výrobu mýdla.První zmínka o využívání Jatrophy curcas (JC) pro výrobu biodieselu pochází z období 2. světové války z Mali. Tehdejší pokusy byly ale téměř zapomenuty, a tak se dnešní obyvatelé Mali asi velmi podivovali, když jim zástupci německé rozvojové Společnosti pro technickou spolupráci (Gesellschaft für Technische Zusammenarbeit, GTZ), kteří zavítali do jejich neelektrifi kované vesnice, prozradili tajemství místního nenápadného keře rostoucího samovolně podél cest. Dnes je již kolem 700 vesnic elektrifi kováno, k čemuž stačil jednoduchý lis na olej a elektrický generátor. Zdroj energie – jedovatá olejnatá semena JC – tu rostou samovolně na každém kroku. Nikoho z místních by ještě nedávno nenapadlo, že bude tuto rostlinu také výdělečně pěstovat. JC a její energie, která tu roky ležela ladem, dnes pomáhá ulehčovat vesničanům práci a zvyšuje jejich ekonomickou sílu. Kromě toho také prodloužila zdejší den. Zatímco dříve se zde život zastavoval už kolem šesté hodiny se západem slunce, dnes mohou práce, zábava a setkávání se sousedy probíhat díky pouličnímu osvětlení i v pozdních nočních hodinách.Navíc došlo k významnému snížení kriminality.

Mekkou pěstování Jatrophy curcas ve velkém se však stala Indie.Zde se tato plodina setkává nejen s obrovským zájmem velkých zahraničních investorů, ale je také předmětem pozornosti místní vlády. Spotřeba energie v Indii stále stoupá, a tak se cílem vládní energetické politiky stalo nalezení dalšího možného zdroje energie.

Indická plánovací komise označila za ideální a zároveň ekologický zdroj energie právě bionaft u z Jatrophy curcas. Konkrétním cílem je nahradit do roku 2011 s její pomocí 20 % indické spotřeby naft y. Jatropha curcas se tak stala prioritou národního energetického programu. Indická vláda vybrala 400 000 km2 nevyužívané půdy, kterou označila jako plochy vhodné k jejímu pěstování. Jedná se často o území s neúrodnou půdou, malým množstvím srážek, postižené erozí či zasolením, kde by jinou plodinu nebylo možné pěstovat.

Této velké výzvy a příležitosti se ujala společnost, která kontroluje také většinu plantáží Jatrophy curcas na africkém kontinentě. Řeč je o britské společnosti D1 Oils, která se zabývá výrobou bionaft y a v současné době vkládá velké naděje a miliony dolarů právě do pěstování Jatrophy curcas.Jejím spojením s indickými partnery vznikly dvě nové společnosti – D1 Williamson Magor Bio Fuel a D1 Mohan Bio Oils Ltd.

Cílem D1 Mohan Bio Oils Ltd, proklamovaným v roce 2005, bylo osadit 40 000 ha půdy v oblasti Tamil Nadu na jihu Indie. Část těchto ploch představují plantáže patřící přímo této společnosti a část je osazena a obhospodařována nakontraktovanými farmáři. Tato druhá varianta se nazývá „contract farming“ a FAO ji doporučuje jako strategii boje proti chudobě v rozvojových zemí. Cílem je pomoci místním zemědělcům získat nový zdroj financí, namísto zabrat jim půdu, založit vlastní plantáže a veškeré zisky odvést ze země, což dělá většina nadnárodních společností. Smlouvou je zemědělcům zajištěn trvalý odběr pro pěstovanou plodinu a řada dalších výhod, jako například možnost získat malou půjčku na založení plantáže.V některých projektech se mu také dostane rad, výcviku a technického zázemí, které je jinak v rozvojových zemích velmi nedostatečné.

Nevýhody a rizika jsou však nasnadě. Většinou vyplývají z monopolního postavení společnosti, která farmáře najímá. Stát by měl alespoň částečně omezit regulaci cen, aby nedocházelo k vykořisťování farmářů. Pokud se z jakéhokoli důvodu neurodí smluvně dané množství plodiny, může se zemědělec dostat do bludného kruhu dluhů. Také nároky na kvalitu bývají velmi vysoké. Zemědělci, zvyklí pěstovat plodiny pro svou potřebu nebo pro prodej na místním tržišti, jsou najednou konfrontováni s mezinárodními standardy.Vraťme se však ke společnosti D1 Mohan. Co konkrétního přináší farmářům smlouva s ní? Indická státní banka podepsala v roce 2005 s D1 Mohan dohodu o poskytnutí úvěrů nakontraktovaným farmářům v celkové výši 1,3 mld. rupií (v té době kolem 700 milionů Kč).

Díky nim může farmář nakoupit semena i vše ostatní pro založení plantáže. Půjčka by měla pokrýt 90 % nákladů. Dluh splatí po 2 letech z peněz, které mu zaplatí společnost D1 za vypěstovaná semena. Tím se kruh uzavírá, a D1 Mohan tak v zadluženém farmáři získává spolehlivého dodavatele tolik ceněných semen, potažmo až 120 000 tun oleje za jediný rok (z celých 40 000 ha).

Indický odborník na Jatrophu curcas, který nechce být jmenován, však uvádí, že v jejím případě je v Indii získání kontraktu a půjčky někdy podmíněno koupí vysokoprodukčních sazenic přímo od společnosti. Jejich cena je přitom desetkrát vyšší než náklady na jejich vypěstování. Nákup sazenic je nejvýznamnější položkou nákladů na plantáž, a tak se zvýšením jejich nákupní ceny mnohonásobně zvýší celkové náklady.

Při pěstování JC spolupracuje D1 Oils také s BP (British Petroleum), jednou ze šesti největších nadnárodní společností zabývajících se obchodem s oleji, zemním plynem a ropnými produkty. Nově vzniklá společnost, v níž mají obě původní padesátiprocentní podíl, má název Middlesbrough Oils UK. Jejím velkolepým plánem je vysadit v Indii během 4 let plantáže Jatrophy curcas o rozloze 1 milion hektarů.

„Většina oleje získaného z těchto plantáží bude použita pro krytí potřeby místních lidí, pouze nevyužitý zbytek bude zásobovat Evropu,“ tvrdí zástupce společnosti. Jenže Indie dováží 70 % energie, takže získaná bionaft a na pokrytí těchto potřeb stačit nebude. Využití rostlinného oleje v lokálních podmínkách navíc často ani není možné. Nejprve je nutné dodat do vesnic lisy na olej a generátory a vybudovat elektrickou síť. Další využití oleje obyčejnými lidmi mohou umožnit speciálních vařiče nebo třeba zemědělské stroje s dieselovými motory. Pokud vybudování plantáží nebudou následovat projekty, které toto zajistí (jako v Mali), bude užitek pro místní obyvatele minimální.

Další pochybnosti o prospěšnosti tohoto grandiózního projektu vyvolává fakt, že společnost BP byla v roce 1991 podle zjištění americké Agentury ochrany životního prostředí (Environmental Protection Agency, EPA) nejvíce znečišťující společností ve Spojených státech. V letech 2001 a 2005 pak byla porotou amerického měsíčníku Multinational Monitor jmenována jednou z deseti nejhorších společností, co se týče ochrany životního prostředí a lidských práv.

Ani samotná společnost D1 Oils však nemá tak úplně zameteno před vlastním prahem. Nedávno byla obviněna z tzv. biopirátství, kterého se měla dopustit v roce 2005. Ze Zemědělské univerzity Indiry Gándhíové v Čhattísgarhu ve východní Indii odvezl vedoucí lesnického oddělení kolem 1500 sazenic Jatrophy curcas. A kde jinde mohly skončit než na pokusné plantáži společnosti D1, jejímž zaměstnancem se muž záhy stal.

Záchrana, či hrozba?

Znamená tedy Jatropha curcas záchranu, či hrozbu? Věřit jednostranným článkům plným nadšení z čehokoli se nedá nikdy.V případě JC se jich vyrojilo tolik, že to až budí podezření. Podezření ze snahy uchlácholit čtenáře a přesvědčit ho, že vzduch bude čistší, emise nižší, farmář spokojenější, a to všechno díky nadnárodním společnostem, které tomuto dobru napomáhají. Biopaliva jsou sama o sobě velmi spornou kapitolou a v případě Jatrophy curcas může její raketový start bez předchozích zkušeností způsobit velké problémy.

Jatropha curcas je zřejmě nejméně prozkoumaná rostlina pěstovaná v takovém měřítku. Velké mezery máme především ve znalostech jejích agronomických požadavků a ostatních faktorů, jenž ovlivňují výnosy. Ty se mohou v prvních letech pohybovat od 1 do 5 tun na hektar za rok.Od 5. roku po založení plantáže tyto údaje nejsou spolehlivé, protože tak staré plantáže zatím téměř nemáme, ale některé zdroje uvádějí až přes 12 t/ ha/rok. V Indonésii je snaha přesvědčit farmáře, že je možné pěstovat Jatrophu téměř zadarmo (v nepříznivých podmínkách roste za výrazného snížení výnosů). Státem garantovaná cena 500 indonéských rupií (1Kč) za kg semen má podle indonéských „odborníků“ zajistit farmářům velmi vysoké zisky.

Ve skutečnosti tato částka nepokryje ani náklady. To farmář zjistí až pozdě a protože olej z Jatrophy curcas není jedlý, musí farmář semena nakonec stejně prodat i za tuto nespravedlivou cenu nadnárodní společnosti. Velkým přínosem by bylo lokální využití oleje. To však většinou není možné (nedostatek technologií, znalostí a financí), ale hlavně to není v našem zájmu. My přece potřebujeme jezdit ekologičtěji, přiblížit se limitům daným Kjótským protokolem, my potřebujeme náhradu za ropu.

A peníze za tento obchod utržíme z větší části také my, respektive naše nadnárodní společnosti. A zároveň chceme čisté svědomí. Není toho trochu moc? Šéf panelu OECD pro udržitelný rozvoj Brice Lalonde to shrnul do jedné věty: „Nemůžete po přírodě chtít, aby zároveň živila lidi, zbavovala atmosféru oxidu uhličitého, zachovávala rozmanitost druhů a plnila nádrže aut.“Součástí monstrózního plánu je také elektrárna poháněná olejem z Jatrophy curcas s kapacitou 12 milionů kilowattů.

Výuka setí semen Jatrophy curcas.

JED I LÉK

V některých oblastech byly Jatrphě přisuzovány magické schopnosti.Pokud se některý člen tanzanského kmene Shambaa dopustil vážného porušení místního kmenového práva, čekala ho velmi nepříjemná zkušenost s jejími jedovatými semeny. Ta sloužila k vykonání „božího soudu“. Nevinný člověk po jejich požití „pouze“ trpěl křečemi a silně zvracel. Smrt byla naopak považována za důkaz viny. V Brazílii byla tradice spjatá s Jatrophou curcas daleko mírumilovnější. Brazilští domorodci věřili, že vysazení tohoto keře kolem příbytků chrání jejich obyvatele před neštěstím. V životopisu Jatrophy curcas bychom mohli najít také mnoho dalších schopností – poskytovat tmavě modré a žluté barvivo, taniny na činění kůží, dřevo na otop a biomasu na zelené hnojení. Jedovaté jsou nejen listy, ale také ostatní části rostliny, především olej obsažený v semenech. Příčinou této vlastnosti je toxický enzym curcin. Příznaky otravy (zvracení a průjmy) se mohou projevit již po pozření tří semen, avšak smrtelné případy jsou velmi vzácné. Toxicity se dá s úspěchem použít k hubení škůdců (hlodavců a hmyzu).

Olej slouží k léčení kožních nemocí (ekzém, herpes atd.), zácpy a bolesti způsobené např. revmatismem.Afričtí kmenoví léčitelé ho používali k léčbě malárie a lepry. Listy zastavují krvácení, urychlují hojení ran a působí proti hemoroidům. Odvar z listů účinkuje proti kašli a jako antiseptikum. Žvýkáním větviček si některé nigerijské kmeny čistí zuby. Jedovatý enzym curcin, který najdeme v semenech, vykazuje podle výzkumu S’-čchuanské univerzity v Číně z roku 2003 silné protirakovinné účinky.

Plody obsahují jedovatá olejnatá semena.

K elektrifikaci 700 vesnic stačil jednoduchý lis na olej a elektrický generátor. Zdroj energie – jedovatá olejnatá semena Jatrophy curcas. „Nemůžete po přírodě chtít, aby zároveň živila lidi, zbavovala atmosféru oxidu uhličitého, zachovávala rozmanitost druhů a plnila nádrže aut.“

TEKUTÉ ZLATO V TOTALITNÍCH REŽIMECH

Dalším velikánem v pěstování této rostliny se stala Čína. Velmoc se dala do vysazování JC s obrovskou razancí. Současné 2 miliony hektarů plantáží hodlá do roku 2010 navýšit o dalších 11 milionů hektarů, což dohromady představuje plochu celé Anglie. „Jatropha bude pěstována pouze na pozemcích určených pro lesnictví nebo na půdě nevhodné pro pěstování ostatních plodin včetně bývalých těžebních oblastí a ropných polí. Nebude ale nahrazovat původní lesní porosty,“ slibuje mluvčí čínské Státní správy lesů. V Číně však není výjimkou, že místní úřady prodávají těžebním společnostem jako „zničenou půdu nevhodnou k zemědělství“ také oblasti pokryté lesy, cennými pro svou vysokou biodiverzitu. Součástí monstrózního plánu je také elektrárna poháněná olejem z Jatrophy curcas s kapacitou 12 milionů kilowattů. Pro srovnání: Výkon jaderné elektrárny v Temelíně je 2 miliony kilowattů.

Ohromný ekonomický význam této rostliny ukazuje také situace v Myanmaru (bývalá Barma). Zdejší vojenská junta si Jatrophu curcas oblíbila natolik, že se v roce 2006 rozhodla s její pomocí nahradit během tří let veškeré dovozy oleje do země. To znamená vyrobit téměř 6,4 milionu litrů oleje denně (2,3 mld. litrů ročně). Pro uskutečnění tohoto megalomanského projektu sáhla vojenská junta ke své osvědčené metodě – využití nucených prací. Již tak dost zkoušení Barmánci musejí pod pohrůžkou násilí začít pěstovat Jatrophu. Pochybnosti vyvolává i fakt, že společnost British Petroleum byla v roce 1991 nejvíce znečišťující společností ve Spojených státech.

Výroba jatrophového oleje není technicky náročná.

RUDOLF DIESEL

S možností využít rostlinný olej k pohonu motorů přišel jako první Rudolf Diesel. V roce 1895 vynalezl první dieselový motor poháněný rostlinným olejem. Představil ho na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 a jako palivo použil olej z burských oříšků. Již v roce 1912 poukázal na důležitost této technologie slovy: „Použití rostlinných olejů pro pohon motorů se zdá být v současnosti bezvýznamné. Za nějaký čas se ale tyto oleje mohou stát stejně významnými jako ropa a uhlí v současné době.“ Rostlinné oleje se dají do některých motorů používat přímo, častěji se však provádí jejich methylesterifi kace pomocí metanolu. Tak vzniká bionafta, která se ještě většinou mísí s motorovou naftou. Vzniklá směs se označuje směsná nafta a obsahuje nejčastěji kolem 31 % bionafty.

Nejčtenější