Běž, nebo chcípni!

J. CHVÁLA  |  Věda

Pracovat deset a více hodin denně, aktivně se udržovat v dobré tělesné kondici, cestovat, být flexibilní a stihnout několik věcí současně, to vše patří dnes k dobrým a oceňovaným projevům člověka v produktivním věku. Kdo by pomyslel na to, že právě takto se projevuje setkání se smrtí?Hlubinná psychologie ale odhaluje ve stupňující se aktivitě moderního člověka tvář vytěsňované smrti.Smrt se před námi objevuje dokonce v podobách zdánlivé síly. Při nadměrném pracovním nasazení probíhá totiž to, čemu analytici říkají projektivní identifikace.

lebka

Strach z vlastní konečnosti si promítáme do cílů pracovního úsilí – symbolů ohroženého „já“.Příznačné je životní heslo jednoho úspěšného muže: „Běž, nebo chcípni“.Psychoanalytická teorie rozlišuje dvě základní tendence lidské psychiky: tendenci k životu a tendenci ke smrti. Když je člověk pod vlivem nezpracovaného vnitřního chaosu, pak v jeho činnosti převládají destruktivní sklony. Každý dílčí pracovní výkon jen potvrzuje marnost jeho symbolického úsilí o nesmrtelnost. Pokud není tento vnitřní stav překonán, musí být smrt popřena. Je nahrazena představami o vlastní všemohoucnosti a různými demonstracemi nesmrtelnosti.

Lidem, kteří dosahují úspěchů díky manické aktivitě, se obvykle zhoršuje citový život. Navíc jim jejich obranné mechanismy přinášejí stejné utrpení jako vnitřní stav chaosu a beznaděje, který mají překonat. Řešení je jinde. Úspěch našeho životního snažení závisí na přijetí postoje, nazývaného konstruktivní rezignace. Jde o to, abychom byli schopni smířit se s lidskou nedokonalostí a s nedokonalostí vlastní práce.Tím se na symbolické rovině oslabuje naše nevyslovené a zastírané přání být nesmrtelný. Vědomé přijetí smrti může nastartovat nové období, v němž budeme realizovat skutečně sami sebe.

Nejčtenější