Bestie člověk

PETR HENEBERG  |  Věda
Bestie člověk

Lidmi mává agrese, kterou je třeba neustále krotit, nebo máme šanci jí předcházet a nedovolit propuknout? Zdá se, že spíše to první. Zarážející je skutečnost, že dětští svědkové válečného násilí tvrdili, že si svou vlastní agresivitu následně více užívají! V českých školách prošlo šikanou 41 % dětí. Násilím bylo k sexuálnímu styku donuceno 14 % českých žen.

Hormonálně podmíněnou agresivitou bez projevů strachu či soucitu se vyznačují 3–4 % dětí už ve školkách. Lidé vystavení v dětství násilí se z 25– 40 % projevují v dospělosti agresivně. Agresivita dívek podle policejních údajů vrcholí kolem 15 let, u chlapců o tři roky později a s méně výrazným poklesem. Kde se to v nás bere?

Agrese a alkohol

Začněme u jednoho z nejčastějších problémů, zvýšené agresivity spojené s nadměrným popíjením. Na špici žebříčku zemí s nejvyšší spotřebou alkoholu na obyvatele je Rusko. Tamní průměrná spotřeba se podle posledních údajů pohybuje kolem 17,5 (muži) a 10 litrů (ženy) čistého lihu na osobu. Podívejme se tedy, jak se v Rusku projevují následky jeho konzumace. A. V. Lysovová a D. A. Hinesová se ve své nedávné práci zaměřily na ruské univerzitní studenty a studentky. Vybraly si jen takové, kteří žili v alespoň měsíc trvajícím partnerském vztahu anebo v manželství. Zjistily, že partnerské násilí se mnohem častěji objevovalo u párů, kde se jeden z partnerů čas od času opíjel, jak se hezky česky říká, „pod obraz“. Zajímavým výsledkem studie bylo, že alkoholismus má mnohem výraznější vliv na výskyt domácího násilí v případech, kdy tím agresivním partnerem je žena. U mužských respondentů se sice vztah mezi domácím násilím a alkoholismem také podařilo prokázat, avšak v mnohem menší míře. Podobný rozdíl se objevuje i v jiných zemích.

Co je důvodem?

Bestie člověk

Možná za rozdílem stojí skutečnost, že muži-alkoholici častěji popíjejí se svými kamarády a případné projevy násilí a agresivity si tak vyřeší mezi sebou. Domů se pak vracejí až nad ránem v poněkud utlumeném stavu… Ale zpět ke zmiňované studii. Výskyt domácího násilí se u obou pohlaví úměrně zvyšoval s dobou trvání jednotlivých vztahů. Byl vyšší zároveň u jedinců projevujících i navenek asociální, nepřizpůsobivé chování. U žen se sklon k násilí výrazně zvyšoval s již zmiňovanými sklony k alkoholismu. Vliv naopak neměl socioekonomický status respondentů, jinými slovy příjem a vzdělání rodičů studentů účastnících se výzkumu.

Děti a virtuální násilí?

Média nám neustále dokola opakují mantru o tom, jak je pro děti nebezpečné sledování násilí v televizi, ve videohrách nebo v jakékoli formě nových médií včetně internetu. Skupina nizozemských vědců pod vedením Marcela van Akena se rozhodla v této donekonečna opakované, ale nepříliš průkazně doložené domněnce udělat jasno. Dnešní děti sledují vesměs až několik desítek hodin týdně televizi, další hodiny týdně se často věnují hraní videoher, navíc je nutno počítat i s časem stráveným na internetu. Dohromady jde často až o desetinásobek času stráveného například čtením knih.

Již dříve se podařilo prokázat, že videohry jakýsi vliv na agresivitu dětí mají. Ale čím je způsoben? Je dán aktivní účastí na násilí obsaženém ve hře, anebo postačuje jen její pasivní sledování podobající se víceméně dívání se na televizi? Van Aken si pro objasnění této otázky pozval 56 dětí ve věku 10–13 let ze dvou nizozemských základních škol. Rozdělil je na skupinky po třech, posadil před televizi, dal jim Playstation a pozoroval, co se bude dít. Některým dětem bylo umožněno hrát hry obsahující do jisté míry násilí (Tekken 3 a Medal of Honor), některé se musely spokojit s mírumilovnými hrami (Crash Bandicoot 2, Gran Turismo 2). Část dětí pak posadil k televizní obrazovce bez možnosti ovládat průběh hry – mohly na obrazovce jen sledovat hry hrané jinými dětmi v jiné místnosti. Celá hra trvala vždy jen maximálně deset minut, děti musely zároveň odpovědět, jak často používají herní konzole doma, a byly sledovány, jestli se neprojevují agresivně v reálném životě.

Osm tisíc vražd pro děti

Čím častěji dítě hrálo doma videohry, tím agresivněji se projevovalo během pokusu. Děti hrající denně videohry preferovaly hry obsahující násilí. Naopak ty děti, které se hraní her věnovaly jen občas, se častěji zabavily hrami s žádnými nebo jen mírnými projevy násilí. Je ale nutno říci, že mnohem častěji se hraní videoher věnovali chlapci, zatímco dívky se jim nevěnovaly vůbec nebo jen občas. Tím by mohl být vysvětlen pozorovaný rozdíl.

Nicméně mezi dětmi hrajícími hry s projevy násilí a ostatními nebyl žádný rozdíl v agresivitě jejich reálného chování. Ale zpět k vlastnímu pokusu. Pokud bylo chlapcům umožněno hrát hru obsahující násilí, chovali se bezprostředně po hře více agresivně než ti, kteří ji jen pasivně sledovali na obrazovce. Nicméně se ukázalo, že zvýšená agresivita byla průvodním jevem hraní jakékoli hry. Navíc se jejich agresivita během hodiny z velké části vytratila. Překvapivý byl objev, že když se ocitly ve stejných podmínkách dívky, jejich agresivita se po žádné z nabízených her vůbec nezvýšila.

Jaký je tedy závěr? U chlapců hraní videoher agresivitu sice zvyšuje, ale jen krátkodobě a příliš nezáleží na jejich obsahu. Obě pohlaví pak nechalo téměř netečnými pasivní sledování násilí na obrazovce. Při množství krvavých scén objevujících se v každém druhém filmu to je dobrá zpráva. Jinou věcí jsou ovšem vlivy dlouhodobé, celoživotní – průměrné americké (a pravděpodobně i české) dítě totiž údajně zhlédne v televizi do svých jedenácti let 8000 vražd a sto tisíc dalších násilných činů.

Děti si násilí užívají

Bestie člověk

Existují miliony dětí, které neznají jen virtuální násilí při videohrách či dívání se na televizi, prožívají jej v reálném životě – v rodině či ve škole, v některých zemích jsou ale i svědky nebo přímými účastníky válečných konfl iktů. Podívejme se, jak to s dětmi vypadá v jednom z nám nejbližších válečných regionů, v pásmu Gazy. Palestinské děti jsou zde svědky opakovaných projevů násilí, ať již ze strany palestinských ozbrojenců, anebo ze strany izraelské armády.

Časté jsou letecké nálety, zabíjení, demolice domů buldozery. V nedávné kanadsko- palestinské studii otištěné v časopise Aggressive Behavior se zjistilo, že dětské oběti a dětští svědci násilí mají sklony k agresivnějšímu chování. Platilo to zejména pro děti v mladším školním věku, naopak na starší děti mělo vystavení válečnému násilí výrazně nižší vliv. Velmi důležitá byla i podpora rodičů.

V rodinách, kde byly děti často trestány, byla agresivita dětí a její vzrůst při vystavení násilným scénám daleko vyšší. Naopak v rodinách, které se snažily děti nejrůznějšími způsoby podporovat, byla již bazální hladina agresivity relativně nízká a příliš nevzrostla, ani když se dané děti staly oběťmi nebo svědky násilných válečných scén. Zarážející je ovšem skutečnost, že dětští svědkové válečného násilí tvrdili, že si svou vlastní agresivitu následně více užívají! Mimochodem, na ještě menších dětech byla podobná studie provedena i bezprostředně po válce v bývalé Jugoslávii. Zjistilo se, že agresivní chování vzorku chorvatských předškoláků se během války nezměnilo.

Stejné děti byly následně znova zkoumány deset let po ukončení války. Ty z nich, které byly během války vystaveny násilným scénám, se v pozdějším věku projevovaly agresivněji než jejich vrstevníci bez traumatizující zkušenosti. Jejich agresivnější chování se nedařilo mírnit ani intenzivní rodičovskou péčí. Zdá se, že mu nelze zamezit. Je evidentní, že vystavení násilí v reálném prostředí v dětech sklony k agresivnímu chování zvyšuje. Dočasně se je daří tlumit podpůrnou rodičovskou péčí. Děti jsou ale prožitými zážitky poznamenány na celý život a jejich zvýšená agresivita se navzdory rodičovské péči může začít projevovat až po mnoha letech.

Co třeba pornografie?

Čím můžeme ovlivnit dospívající či dospělé muže? Často se diskutuje o vlivu pornografi e. Je víceméně volně dostupná, zakázány jsou jen některé formy deviantnějšího charakteru. Ze souhrnné analýzy tří studií zahrnujících dohromady 2040 mužů vyplynulo, že existuje asociace mezi pornografi í a agresivním chováním bez sexuálního podtextu. Nicméně záleží na povaze toho, co je zobrazováno. Pokud jde jen o zobrazování nahoty, to samo o sobě dokonce agresivní chování tlumí. Zobrazování nenásilných sexuálních scén ji naopak zvyšuje, zobrazení násilných sexuálních scén pak ještě více.

Co se týče lidí, kteří již spáchali určitý sexuálně motivovaný delikt, existuje metoda, na jejímž základě je vyhodnocována jejich dlouhodobá nebezpečnost. Při hodnocení se vychází z toho, zda dotyčný již spáchal podobný přečin vícekrát, zda páchal i jinou, sexuálně nemotivovanou násilnou trestnou činnost, zda s ním byly oběti v příbuzenském či jiném vztahu, popřípadě zda dotyčný s někým alespoň dva roky žil ve společné domácnosti. Vědci z Ottawské univerzity se nedávno zaměřili na skupinu několika set deviantů usvědčených ze sexuálního obtěžování dětí. Rozdělili si je na dlouhodobě málo, středně a velmi nebezpečné. Následně vyhodnocovali, zda se na jejich aktivitě nějakým způsobem podílela dostupnost pornografi e – zda ji tlumila, nebo naopak dále stimulovala a podporovala. Zjistili, že u jedinců s nízkým rizikem nemá častý kontakt s pornografi ckými materiály žádný nebo téměř žádný vliv na jejich pozdější zločinnost – sexuálně motivované delikty ani ostatní kriminální trestné činy.

U jedinců se středním rizikem již tento vliv byl o něco patrnější, avšak stále ještě relativně malý. Překvapení však výzkumníky čekalo u skupiny, kterou si dopředu vytypovali jako vysoce rizikovou a náchylnou k recidivě. U této skupiny častý kontakt s pornografi ckými materiály velmi výrazně zvyšoval frekvenci kriminálních trestných činů, násilných trestných činů bez sexuálního podtextu a – ovšem v mnohem menší míře – i sexuálně motivovaných trestných činů. Co za tím stojí?

Soudí se, že pro muže z nejrizikovější skupiny představuje pornografi e jakýsi spouštěcí mechanismus. Zdá se, že zejména deviantní formy pornografi e (dětská, zobrazující násilí nebo neúctu k člověku aj.) pomáhají potenciálním deviantům formovat jejich fantazie, vnímání a utvrzení se ve svých názorech. Rozhodně není jediným viníkem, avšak jednoduše zrychluje celý proces formování nového společensky nebezpečného deviantního jedince.

Agresi je nutno potlačovat!

Bestie člověk

Agrese má mnoho podob a příčin.

Ukázali jsme si tu jen několik málo konkrétních příkladů. Zdá se, že za část agresivních sklonů daného jedince mohou jeho geny – v nedávných letech se objevilo hned několik genů spojovaných s antisociálním či agresivním chováním. Za zbytek pak může rodinná výchova, a zejména případné traumatizující zážitky z dětství. Ať již to je násilí v rodině, v dětském kolektivu, ve společnosti, zanechává to na naší psychice hluboké stopy. Česká republika je ve srovnání se zbytkem světa relativně poklidnou, mírumilovnou společností. Přesto se vyplatí bránit se projevům násilí a agrese v našem okolí, vždyť v Evropě každý dvacátý zaměstnanec tvrdí, že byl v posledních 12 měsících obětí šikany nebo obtěžování.

Šikana v Moskvě i Praze V ruské armádě čelí šikaně každoročně statisíce nových rekrutů. Ročně zemře 3000 ruských vojáků na následky zranění nesouvisejících s výkonem služby – jsou zastřeleni, spáchají sebevraždu, zemřou při nehodách. V nejmenovaném dopravním podniku na území hl. m. Prahy odpovědělo 26 % z 254 dotazovaných zaměstnanců, že na jejich pracovišti existuje šikana.

Alkoholismus má mnohem výraznější vliv na výskyt domácího násilí v případech, kdy tím agresivním partnerem je žena. Agresivní slovníček Mobbing – úmyslné intrikování, šikanování ze strany spolupracovníků, které není jednorázové Bossing – mobbing prováděný nadřízeným Bullying – souhrnný název pro oba předchozí pojmy; můžeme jej přeložit jako hulvátství, neboť „bully“ znamená hrubý, hňup, hulvát Šikana – podobá se mobbingu, ale většinou se vyskytuje v primitivnějších společenstvích (vojna, škola) a je průhlednější U rizikové skupiny se sklonem k recidivě častý kontakt s pornografickými materiály velmi výrazně zvyšoval frekvenci kriminálních trestných činů.

Kolik vražd za hodinu?

Druhého dubna 1992 se v USA uskutečnil zajímavý průzkum. Skupina vědců se rozhodla sečíst vraždy, násilné činy a výstřely, které toho dne zazní na deseti hlavních televizních kanálech mezi šestou ráno a půlnocí. Napočítali 138 vražd, 333 soubojů za použití střelné zbraně a 175 soubojů za použití jiných zbraní. A to ani nezapočítávali události objevující se ve zpravodajství. Značná část násilných činů připadala i na časy, kdy se na televizi dívají děti. Mezi šestou a devátou hodinou ranní bylo odvysíláno 160 násilných činů za hodinu. Mezi druhou a pátou odpoledne pak 190 násilných činů každou hodinu.

Nejčtenější