Amazonští indiáni: Nic nemají, nic nechtějí a jsou šťastní

|  
Mnislav Zelený

Hluboko v pralesích Amazonie žijí po tisíce let indiánské kmeny, které jsou pro nás zahaleny tajemstvím. Jejich kultura přežila mnohé, dnes již padlé vyspělé civilizace. O těchto pozoruhodných lidech jsme hovořili s Mnislavem Zeleným – Atapanou, kterému se podařilo poznat jejich kulturu zblízka.

Jak jste se dostal k indiánům?

Jako mladíka mě přitahovala Amerika a zvláště indiáni, kteří byli symbolem čistého člověka. V 60. letech jsem se vydal za symbolem dálky a exotiky – do Rio de Janeira – a postupem let se dostal k indiánům.

Získal jste také indiánské jméno Atapana. Jak k tomu došlo?

To je proces, jenž nelze naplánovat, ani jsem o tom neuvažoval. Když se to v roce 1989 stalo, bylo to pro mě příjemné překvapení, které vyplynulo z mého dlouhodobého přibližování se indiánům. Naučil jsem se být pokorný vůči nim i jejich kultuře a dokázal jsem se přizpůsobit jejich stylu života a žít tak, abych jim nevadil. Hlavním krédem indiánů je totiž žít v klidu a pokoji.

Pravidelně se do Amazonie vracíte. K jakému kmeni?

Posledních deset let jezdím k etniku Yek´wana v jižní Venezuele, na hranicích s Brazílií. Yek´wanů je dohromady asi 6000, ale osada, kde pobývám, má zhruba 100 obyvatel. Ostatní Yek´wané žijí hlouběji v pralese. Tato menší osada je takzvaně na rozpadu; část Yek´wanů se před třiceti lety odtrhla od svého kmene, protože chtěla být blíže naší civilizaci kvůli obchodu. Netušili, že tím zahájili proces rozpadu. Každý rok vidím, jak tam naše civilizace proniká. To bych rád pozastavil – nasypal trochu písku do soukolí pokroku, který indiány likviduje.

Jakým způsobem jim pomáháte?

Například před třemi lety jsme uspořádali na přání stařešiny expedici, při níž jsme dokumentovali rostliny a indiánské rituály. Stařešina se obával, že se smrtí starších se tradice ztratí. S pomocí šamanů a mých kolegů – etnobotanika a antropoložky – jsme připravili publikaci s barevnými fotografiemi a s názvy rostlin v místním jazyce i latině. Indiáni ale měli podmínku, že se informace nesmí dostat k bělochům, protože nechtějí, aby někdo jiný využíval jejich prales. Před rokem a půl jsem tak předal stařešinovi jediný exemplář publikace.

Ostatní Yek´wané jsou tedy dosud nezasažení civilizací?

Ano, žijí hluboko v pralese, vysoko za vodopády, a nikdo z bělošského světa tam nemá povolen vstup. Ani turisté, odborníci, novináři, ani my, kteří u jiných Yek´wanů působíme. A tak je to správně. Jakákoli návštěva tam přináší civilizaci a narušuje kulturu Yek´wanů.

Pokud pomineme nebezpečí z bělošského světa, existuje něco, co tyto indiány ohrožuje?

Neohrožuje je nic, protože žijí v Amazonii několik tisíc let stále stejným způsobem. Je to jednoduchá, nízká kultura, jejich prapředci pro další generace vytvořili vše potřebné, takže žádný pokrok nepotřebují. Nemají kam „spadnout“, jsou pořád dole. Proto je nemůže potkat osud jiných kultur, které dosáhnou vrcholu a poté tím hlouběji spadnou. Indiáni přežili Sumer, Egypt, Řím, Řecko, sovětskou říši a já věřím, že když je necháme na pokoji, přežijí i nás.

Jak vysokého věku se dožívají?

Jde o nízký věk, ten průměrný je kolem třiceti let, protože mají vysokou dětskou úmrtnost – 30 až 40 procent, která je součástí přirozeného výběru nutného pro přežití. Znám ale několik šamanů, kterým je šedesát i více let. Velmi vláčeny životem jsou ženy, protože mají za sebou třeba dvacet porodů. Indiáni žijí celý život na plné obrátky, nepřipravují se – jako my – na stáří.

Jaký mají indiáni humor?

Mají i velmi tvrdé žerty, ostatně tzv. kanadské žertíky pocházejí od indiánů. Stále se pošťuchují, dělají si legrácky. Jejich humor není tak sofistikovaný jako náš, je prostší, ale přítomný opravdu každý den.

Jak se liší indiánská výchova od té naší?

Indiáni mají jinou kulturu a tradice, například neděkují a neprosí. Když v roce 1973 zachránila naše expedice topící se dítě, indiáni neprojevili žádný vděk. Podle nich jsme chtěli to dítě zachránit, ale neznamená to, že bychom měli něco očekávat.

Jsou podle vás tedy indiáni šťastnější než my?

Indiáni nic nemají, nic nechtějí a jsou pořád šťastní, což my nemůžeme pochopit: jak se může mít někdo dobře, když nic nemá? Indiáni prostě žijí; nemine chvilka, aby se neusmívali, mají stále radost. Jejich cíle jsou nízké, a proto si je snadno splní. Najedí se, napijí, pomilují se a hrají si s dětmi. K životu více nepotřebují. To my se pořád chceme mít lépe. Nikdy nejsme šťastní, protože když toho dosáhneme, už máme zase další cíl, takže nám štěstí uniká.

Chcete vědět, jaký je život uprostřed pralesů? Přijďte 13. října 2009 v 19 hodin do kavárny Potrvá (Srbská 2, Praha 6) na Science Café o tajemství amazonských indiánů. Budeme si povídat s etnologem Mnislavem Zeleným – Atapanou a Jaroslavem Duškem. www.sciencecafe.cz

Nejčtenější