AC DC - Válka proudů

MARTIN W. KIML  |  Historie
Kromě elektrické sítě se Nikola Tesla celý život zabýval také myšlenkou bezdrátového přenosu energie.

V roce 1877 se tehdy jedenadvacetiletý Nikola Tesla hlouběji seznámil s elektřinou. Zasloužil se o to jeho profesor fyziky Pöschl, který přišel jednoho dne do učebny s tzv. Grammovým dynamem, zařízením schopným fungovat jako elektromotor i generátor. Jeho součástí byl komutátor, rotační usměrňovač, zajišťující přepínání směru proudu vedeného do rotorových cívek. Štětečky, které byly součástí zařízení, se ovšem velmi rychle opotřebovávaly, bylo třeba je neustále měnit, a tím se celý provoz prodražoval.

„Myslím, že by bylo mnohem lepší a efektivnější, kdyby to celé mohlo fungovat bez komutátoru,“ prohlásil po prozkoumání přístroje Tesla. Reakce profesora Pöschla byla rychlá: „Tohle nezvládneš ani ty se svým talentem, Teslo.“ Zbytek studentů se hlasitě zasmál, a tím byla celá záležitost uzavřena. Teslovi se ale problém usadil v hlavě a ne a ne jeho mysl opustit. Trvalo to dlouhé tři roky. Až jednou, psal se rok 1880, se mu při procházce po prosluněné Budapešti, údajně při recitaci básně, v hlavě zrodil nápad, který celý problém vyřešil. Do písku načmáral schéma indukčního motoru. První velký vynález Nikoly Tesly byl na světě.

Co jsem opustil, bylo krásné

První patent si nechal Thomas Alva zaregistrovat v roce 1858. Jednalo se o mechanický volební stroj, ovšem s jeho využitím narazil. Další patenty na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1871 už měl dost peněz na to, aby si mohl v New Jersey otevřít továrnu, zaměstnat několik techniků a cele se věnovat výzkumu. O pět let později už továrna Edisonovi nestačila, a tak vybudoval novou – laboratoř v Menlo Parku, několik kilometrů od New Yorku.

Byl šťastně ženatý, měl tři děti a stával se z něj zámožný muž. Většinu své energie nyní věnoval na elektrifikaci Spojených států. Jeho favoritem se stal stejnosměrný proud. Mezitím na druhé straně světa se Nikola Tesla potlouká po Evropě, studuje, vynalézá a je čím dál přesvědčenější, že budoucností elektřiny je proud střídavý.

To je ovšem myšlenka poměrně revoluční a v konzervativní Evropě pro ni není místo. V roce 1884 Teslovi dochází trpělivost, nasedá na loď a vyráží směr Amerika, kde, jak doufá, je myšlení pokrokovější a jeho novátorství bude oceněno. Jeho první slova po vstupu na americkou půdu však příliš lichotivá nejsou: „Co jsem opustil, bylo krásné, umělecké a fascinující ve všech ohledech; co jsem viděl tady, je strojové, drsné a ohyzdné. Civilizace je tu sto let pozadu.“

V kapse měl čtyři centy a dopis od jednoho Edisonova známého. Peníze, přesně v duchu své image šíleného vědce, zapomněl na pařížském nádraží. V té době je elektrifikace New Yorku v plném proudu, ovšem celá situace je poměrně složitá. Po celém městě jsou rozvěšeny tisíce drátů, protože každý, kdo má elektřinu, je spojen vlastním drátem přímo s elektrárnou. Monopol samozřejmě patří Edisonově elektrárně na Manhattanu. Dráty visí doslova všude a člověk Teslova vzrůstu (měřil skoro dva metry) se ve městě rozhodně nemůže cítit bezpečně.

Každou chvíli hrozí, že se některého dotkne. Možná to byl hlavní důvod, proč byl Tesla od samého začátku nepřítelem tohoto systému. Hned z přístavu vedly Teslovy kroky za Edisonem. Ten po přečtení doporučujícího dopisu, ve kterém nebyla nouze o slova jako úžasný, talentovaný, výjimečný a podobně, okamžitě pochopil, že Tesla pro něho může být přínosem, a protože měl obchodního ducha, okamžitě ho zaměstnal. Tesla byl nadšen a ihned začal Edisonovi líčit své plány na motor poháněný střídavým proudem. Tady ovšem narazil.

Edison vydělával spoustu peněz na proudu stejnosměrném a to poslední, o co by stál, byl nějaký panáček z Evropy, který by mu rozboural jeho pracně postavenou živnost nějakými zlepšováky. Tesla od počátku bral Edisona jako velký vzor a učitele. S odstupem času je ale čím dál víc zřejmé, že Edisonův pohled na mladšího kolegu byl dost nevraživý. Ve snaze odvést Teslovu pozornost jinam mu tak zadal na první pohled nesplnitelný úkol: výrazně zvýšit účinnost strojů v továrně. Za splnění úkolu slíbil Teslovi na tu dobu obrovskou částku 50 000 dolarů.

Snad doufal, že to Tesla nedokáže a on mu nebude muset platit nic a ještě se ho načas zbaví. Mýlil se. Tesla to dokázal, ovšem když si přišel pro peníze, se zlou se potázal. Edison mu je odmítl vyplatit. Edison byl dříč, o jeho morálních kvalitách však lze s odstupem času pochybovat. Tesla byl, co se týče vztahu k práci, hodně podobný typ, v ostatních věcech ale Edisona převyšoval. Bylo jasné, že tohle spojení fungovat nemůže. Tesla tedy od Edisona odchází, a prakticky mu tak vyhlašuje válku.

Boje a oběti

Nikola Tesla tedy začíná od začátku, rozhodnut dokázat svou pravdu. Společně s několika investory zakládá malý podnik na výrobu obloukových lamp, které svými zlepšováky výrazně posunuje vpřed. Potom přichází na scénu podnikatel A. K. Brown ze společnosti Western Union, který věří v Teslovu variantu. Platí jeho výzkumy, staví mu laboratoř, Tesla má vše, co potřebuje ke svému dalšímu bádání. Výsledkem jsou všechny věci nutné k výrobě a hlavně distribuci střídavého proudu.

Thomas Alva Edison ve své chemické laboratoři

Transformátor, generátor, motory atd.

Teď už zbývá pouze přesvědčit svět o své pravdě. V tu chvíli vchází do Teslova života člověk, jehož vliv na budoucnost elektrifikace je zásadní. Jmenuje se George Westinghouse, je to vynálezce, ale hlavně podnikatel a průmyslník, který propadne Teslově kouzlu a přichází za ním s velmi zajímavou nabídkou. Zaplatí mu 60 000 dolarů v akciích a také 2,50 za každou koňskou sílu výkonu elektrárny postavené podle Teslových patentů. Edison cítí, že počínající spor by se mu mohl stát osudným. Chápe, že musí udělat všechno pro to, aby byl střídavý proud zdiskreditován před veřejností.

A neštítí se v tomto boji použít jakékoli prostředky. Jeho pravou rukou se v té době stává jakýsi profesor Harold Brown, muž na „černou práci“. A že byla ta práce opravdu černá. Pánové se totiž dohodli, že ukážou nebezpečnost střídavého proudu. Oběťmi boje o moc nad elektrifikací se stalo několik toulavých psů, koček i starých a vysloužilých koní. Před zraky diváků je Harold Brown usmrcoval zásahy střídavého proudu za dojemného a rádoby fundovaného, ve skutečnosti však velmi zaujatého komentáře pana Edisona.

Diváci byli naprosto šokováni tím, jak je možné, že někdo propaguje tak nebezpečnou věc. Edison se neštítil ničeho. Lobboval u politiků, ke kterým měl přístup vzhledem ke svému bohatství. Poslední kapkou v této válce byla lidská oběť. Ačkoli byl Edison celoživotním odpůrcem trestu smrti, neváhal dát sestrojit něco tak zrůdného, jako je elektrické křeslo. Pokusnou myší se mu stal odsouzený vrah William Kemmler.

Pro popravu dokonce profesor Brown sehnal použitý generátor z Westinghousovy továrny. Křeslo bylo ale špatně nastaveno, takže se rozhodně nejednalo o rychlou smrt. Kemmler byl nejdříve těžce raněn, teprve po několika dlouhých minutách ho kat zabil další dávkou proudu. Celá věc se samozřejmě hned roznesla a střídavý proud stál na pranýři veřejného mínění. Tesla a Westinghouse mezitím tvrdě pracovali a nenechali se Edisonovými, čím dál zoufalejšími výpady, rozhodit.

Zřejmě definitivní tečkou za celou válkou proudů se stala Světová Kolumbova výstava v Chicagu v roce 1893. Zakázku na elektrifikaci celého veletrhu získal Westinghouse. Podařilo se to mnohem lépe a především minimálně dvakrát levněji, než by to zvládl Edison a jeho nohsled Brown. Prvního května 1893 se výstavní prostory rozsvítily silou 12 000 koňských sil. Sto tisíc žárovek připravilo návštěvníkům scénu, jakou do té doby nikdy nikdo neviděl.

Bylo rozhodnuto. Od té doby se prodávalo 80 % elektrických zařízení fungujících na principu střídavého proudu. Naposledy se ještě Edison vzepjal k odporu v roce 1903, kdy natočil film pod názvem Electrocuting an Elephant. Nebohá slonice Topsy z lunaparku na Coney Islandu, která byla celý život týrána ošetřovateli, až tři z nich nakonec v zoufalství zabila, byla před filmovou kamerou popravena pomocí střídavého proudu. Aby byl výsledek jistější, krmili Topsy dlouho před popravou mrkví nasáklou kyanidem draselným, aby lépe vodila. Válka však už byla dávno prohraná, na jejím výsledku nemohla smrt nebohého zvířete nic změnit.

Záběry z filmu Electrocuting an Elephant. Smrt slonice Topsy byla posledním Edisonovým pokusem přesvědčit veřejnost o nebezpečnosti střídavého proudu.

Niagara

Asi definitivním stvrzením Teslova a Westinghousova vítězství byl vyhraný tendr na komerční využití Niagarských vodopádů. O přidělení licence rozhodovala komise odborníků vedená velkým zastáncem stejnosměrného proudu lordem Kelvinem. Spousta podivných nápadů byla zamítnuta, až přišel Tesla se silným finančním zajištěním, které poskytli mimo jiné lidé jako Morgan, Rothschild, Vanderbilt, Astor a samozřejmě Westinghouse, tedy nejbohatší lidé své doby.

Díky elektrárně využívající sílu padající vody tak mohla 16. 11. 1896 začít proudit elektřina do blízkého Buffala a o pár let později dokonce až do dalekého New Yorku. To všechno díky Teslovým transformátorům. Edison by se svým stejnosměrným proudem nic podobného nedokázal – byl totiž schopen dodávat elektřinu maximálně do vzdálenosti dvou kilometrů. Akcie General Electric se samozřejmě propadly, peněz výrazně ubylo a pro Edisona nastaly zlé časy.

Vzhledem ke svému obchodnímu talentu si značnou část bohatství udržel. Kauza Niagarské vodopády ovšem v plné síle potvrdila fakt, o kterém se ve vědeckých kruzích již delší čas spekulovalo. Edison ve spoustě oborů fungoval spíše jako brzda rozvoje. Pokud do něčeho vložil peníze, těžko se přes něj dostala různá vylepšení, protože to pro něj nebylo finančně výhodné.

Žárovka a jiné kauzy

Thomas Alva Edison je podle amerického patentového úřadu autorem celkem 1093 patentů různých zlepšováků a vynálezů. Při podrobnějším zkoumání je ale jasné, že taková sláva to nebyla. O jeho morálních kvalitách již řeč byla a je třeba říct, že přestože jsou Američané na svého Edisona patřičně hrdí, ve spoustě věcí je tato hrdost poněkud přehnaná. Edison prostě zaměstnával spoustu chytrých a talentovaných lidí, kteří pro něho vynalézali, a on pouze sklízel slávu.

Technici a vynálezci v jeho laboratořích mu patenty prakticky přenechávali za pouhá procenta toho, kolik za ně později vyinkasoval on sám. Většina jeho vynálezů jsou buď jenom vylepšení již existujících mechanismů, nebo zcela nepokrytě ukradené nápady. To je i případ tolikrát omleté žárovky. Poprvé totiž žárovka spatřila světlo světa dlouhé roky před Edisonem. Už v roce 1805 (jiné prameny hovoří dokonce o roce 1802) poprvé vyzkoušel princip žárovky anglický chemik sir Davy Humphry. Významnou úlohu při vzniku žárovky sehrál Heinrich Göbel, který ji sestrojil již roku 1854.

Současní historici uvádějí 22 jmen vynálezců a zlepšovatelů, kteří vytvořili vlastní druhy žárovky dlouho před jejím oficiálním vynalezením. Edison a jeho technici žárovku sice notně zdokonalili, ale hlavní zásluhu na uznání jeho prvenství má jeho bojovnost, obchodní a politický talent a také ostré lokty. Vynálezů, pod kterými je podepsán, a přitom rozhodně nejsou jeho, jsou desítky, možná stovky.

Ať už je to elektromobil (Ányos Jedlik, 1828), kinofilm (George Eastman, 1884), gramofonová deska (Emile Berliner, 1887)… Spoustu vynálezů zdokonalil, ale mnohé prostě jen ukradl a díky svému vlivu a postavení si dokázal obhájit tvrzení, že je vynálezcem právě on. Naopak Nikola Tesla má vynálezů zapsaných kolem tří set a velmi pravděpodobně je drtivá většina z nich pouze jeho.

Nejčtenější