1960 - Stroj času - Nové perspektivy mezikontinentální plavby

redakce  |  Historie
10% šance na současnou realizaci

Motory nebo parní turbíny takového výkonu by se však v popsaných lodích neumístily. Proto se pomýšlí na nový, hydroreaktivní motor, jemuž by potřebnou energii dodával atomový reaktor. V nosníku předních křídel bude otvor, kterým se nabírá mořská voda a dopravuje do strojovny čerpadlem o tlaku 15 kg/cm2. Při maximální rychlosti lodě dosáhne tlak vody až 30 kg/ cm2. Pod tímto tlakem bude možno zahřát vodu jaderným reaktorem až na teplotu 230 °C, aniž by se vařila. Takto přehřátá voda se bude vhánět do trysky, kde přirozeně značně zvýší svoji rychlost.

Současně však při rozšiřování trysky se sníží tlak a každá maličká kapka vody se bude měnit v páru, která ke konci trysky nabude už nadzvukové rychlosti. Pára o rychlosti několika set metrů za sekundu vytvoří pak reaktivní tah, umožňující lodi rychlost 200 km za hodinu. Předpokládá se, že ke zhotovení trupu bude použito titanových slitin. Takové slitiny mají hustotu jen 4,5, ale vyznačují se stejnou pevností jako nejkvalitnější druhy ocelí. Kromě toho nerezaví, nekorodují v mořské vodě a nepotřebují tudíž ochranné nátěry.

Prozatím jsou tu ještě potíže se svářením, ale ty se časem odstraní. Svrchní část lodi a vnitřní stěny budou ze skleněných laminátů, které se vyznačují lehkostí a velkou pevností. Stěny mezi kabinami budou z pěnových umělých hmot, takže zaručí bezvadnou zvukovou izolaci. Loď se samozřejmě nemůže v přístavu pohybovat plnou rychlostí. To bude mít za následek, že křídla ztratí nosnost a plavidlo klesne na hladinu. Tam se bude pohybovat obvyklým způsobem pomocí lodních šroubů poháněných pomocnými naftovými motory typu M-50 o výkonu 500 koní. Ty obstarají i výrobu elektrického proudu pro všechny potřeby korábu.

Nejčtenější