1955 Létající atomový kombajn

|  Historie
vtm

Vrtulníky se značnou nosností jsou dnes technicky běžné. Novinkou by byl sběr zrna z konců stébel. Především by se tento sběr, říkejme mu výstižněji „snímání“, musel dělat mimo svislý proud vzduchu vyvozovaný vrtulníkem. Tímto proudem vzduchu by se stébla ohýbala dolů, případným vířením vzduchu by z nich padala zralá zrna na zem. Náš vrtulník má proto vysunutý snímač zrna. Zrno se snímá ultrazvukovými kmity, které svojí značnou energií uvolňují každé jednotlivé zrnko od stébla.

Dnešní stav technického pokroku však může poskytnout o mnoho dokonalejší řešení. Z elektrotechniky víme, že kladně nabité těleso je přitahováno na záporně nabitou elektrodu. Ve snímači tedy nabijeme zrno i plevy vysokým kladným nábojem (30 000 voltů) a zavedeme ho do potrubí, jehož stěny mají postupně se snižující záporné napětí. Vznikne tzv. elektrostatický kanál, který mohutně nasává kladně nabité zrno a plevy. Protože velikost náboje závisí i na velikosti tělesa, dají se takovýmto způsobem třídit zrna i plevy. Uvažujme střízlivě o pohonu vrtulníku: na začátku to bude zajisté benzinový anebo naftový motor. Až později se bude uvažovat o použití atomové energie, která by byla nejvýhodnější a nejúspornější.

Nejčtenější