18 let starý kosmický dalekohled

redakce  |  Vesmír

Hubbleových 100 tisíc oběhů

Galaktický Věstník

Osmnáct let starý kosmický dalekohled nalétal na oběžné dráze přes čtyři miliardy kilometrů. Hubbleův kosmický dalekohled dokončil 14. srpna 2008 ve 13.42 našeho času svůj stotisící oběh okolo Země. Za celou svou funkční dobu urazil úctyhodných 4,38 miliardy kilometrů. Okolo Země obíhá rychlostí 8 km/s a jeden oběh vykoná za 90 minut. Hubbleův dalekohled operuje ve vesmíru už 18 let. Vypuštěn byl 24. dubna 1990 a dnes již výrazně přesluhuje. Následující servisní mise mu mimo jiné doručí novou kameru WFPC-3 a spektrograf na zachycování světla z extrémně slabých kvasarů.U příležitosti stotisícího oběhu vydal Hubbleův tým jubilejní fotografi i mlhoviny, která se nachází poblíž otevřené hvězdokupy NGC 2074.Zobrazuje znovuzrození hvězd, ke kterému došlo pravděpodobně v důsledku výbuchu blízké supernovy. Objekt je vzdálen 170 tisíc světelných let a nachází se v souhvězdí Mečouna poblíž mlhoviny Tarantula. Červená barva indikuje záření pocházející z atomů síry, zelená z atomárního vodíku a modrá z atomárního kyslíku.

START LHC JE TADY!

Galaktický Věstník

Velký hadronový srážeč (Large Hadron Collider – LHC), urychlovač částic v CERN, je připraven ke startu. Byla dokončena dlouhá etapa kalibrací a přístroj je připraven urychlit první částice. Začalo ochlazování sektorů na neuvěřitelných 1,9 K (-271 °C), čili na teplotu jen 1,9 stupně nad hranicí absolutní nuly. Pokud vše půjde, jak má, pak v době vydání tohoto čísla, tedy 10. září 2008, bude vypuštěn první svazek urychlených částic. Pro začátek s energií „pouhých“ 0,45 TeV. Na rekordních 5 TeV si ještě budeme muset chvíli počkat. LHC bude mít za úkol urychlovat proti sobě svazky nabitých částic na velmi vysoké energie.Vědci zkoumají produkty těchto srážek. Vrcholu svého provozu by měl LHC dosáhnout v roce 2010. Urychlovač leží na francouzsko-švýcarském pomezí a jeho dominantou je kruhový podzemní tunel o obvodu 27 km.

Jiskry pro život na Titanu

Jiskry pro život na Titanu

Saturn má nejen písečné duny, jezera a metanová moře, ale podle posledních objevů se na něm také blýská. Podle ruského biochemika Oparina a experimentu amerického chemika Millera mohou pomocí výbojů vznikat z anorganických sloučenin sloučeniny organické. Předchůdci života se tak mohou na planetách nebo měsících vyvíjet zcela samovolně, postačí jen něco jako „bouřková“ aktivita.

Španělští vědci posbírali data ze zařízení měřící elektrickou vodivost na modulu Huygens (Mutual Impedance Probe). Toto zařízení se dá použít také jako dipólová anténa a je jím možno detekovat i elektrické pole v okolí sondy. Z analyzovaných dat se pak vědcům podařilo extrahovat několik peaků o velmi nízkých frekvencích, které údajně ukazují na přítomnost jiskrových výbojů a elektrickou aktivitu na Titanu. Tedy obdobu statického napětí v atmosféře před bouřkou.

Slitina kovového tekutého vodíku a helia

Že nevěříte vlastním očím? Inertní a nevodivé plyny aby byly kovovými a ještě tekutými? A aby tvořily slitinu?Skutečně. Tým vědců z Berkeley a Londýna se rozhodl studovat podmínky, za jakých existuje helium v nitru obřích plynných planet. A zjistil něco, co překvapilo i planetární fyziky. Helium je za podmínek vysokých tlaků a teplot uvnitř planety kapalné, vykazuje známky vodivosti a dokonce se druží s kapalným vodíkem a vytváří něco, co bychom mohli nazvat slitinou. Nitra obřích plynných planet, jakými jsou například Jupiter nebo Saturn, známe jako velmi extrémní místa.

Bouřlivá atmosféra zasahující až do nejspodnějších vrstev, měnící se na kapalnou až pevnou formu, obří bouře a velké skvrny nebo pásy oblačnosti s větry o rychlosti tisíců kilometrů v hodině. Právě vysoký tlak a jeho vliv na nejběžněji se vyskytující prvky byl předmětem zkoumání mezinárodního týmu vědců. S využitím kvantové mechaniky bylo zkoumáno atomární helium a jeho vlastnosti za různých extrémních tlaků a teplot. Vědci při tom zjistili, že pokud je tlak dostatečně vysoký, změní se helium na tekutý kov. Ano, přestože helium známe jako inertní plyn bez barvy a bez vodivých schopností. To platí totiž na Zemi. Jenže v podmínkách, jaké panují například v nitru Jupitera, kde tlak dosahuje 70 milionů pozemských atmosfér, jeví helium známky vodivosti a chová se jako plyn, podobně jako například rtuť, jen není tak lesklé.

Výsledek je překvapivý, protože intuitivně se schopnost vodivosti za tak vysokých tlaků a teplot nedá předpokládat. Jenže to platí v klasické teorii. Započítáme-li efekty kvantové mechaniky, stane se naopak kovové chování v takových typech látky, jako je helium, možné. Jupiter a Saturn tak zřejmě ve svém nitru ukrývají dříve vůbec netušené – kapalnou slitinu tekutého vodíku a helia.

Nejčtenější