12,9 miliardy let do minulosti

Mgr. Martin Petrásek  |  Vesmír
Nový orlí zrak Hubbleova dalekohledu

Nový orlí zrak Hubbleova dalekohledu

Jako demonstraci svých nových schopností nám Hubbleův kosmický dalekohled posílá neuvěřitelně ostrý obrázek jednoho z ramen galaxie M83. Při poslední servisní misi v květnu byla na tomto dalekohledu instalována kamera nové generace WFC3 (Wide Field Camera 3). A pokud vás uchvacovaly snímky z dvojkové kamery, tak vězte, že toto je úplně jiné kafe. Galaxie M83 byla vybrána záměrně. Oproti naší Mléčné dráze je to velmi živá galaxie, v níž téměř v každém jejím koutu probíhá bouřlivý vývoj mladých hvězd.

Snímky z Hubbleova dalekohledu tak odhalují stovky mladých hvězdných jesliček, vznikající kulové hvězdokupy a statisíce superobřích a velmi jasných hvězd, které prosvítají z prachoplynných mračen spirálních ramen. Galaxie M83 patří mezi jasnější galaxie na noční obloze, kterou je možné pozorovat i triedrem a pro svou krásu a vzhled je nazývána „Jižní větrník“. Jak však z názvu vyplývá, nachází se na jižní noční obloze, přesněji v souhvězdí Hydry. Z Česka ji tak pozorovat nemůžeme.

Záhadná Kasiopeja A

Záhadná Kasiopeja A

Když před 300 lety vzplanula na noční obloze supernova v souhvězdí Kasiopeji, byla tak slabounká, že si jí nikdo nevšiml. A to i přesto, že se nachází jen 3 tisíce parseků od nás. Taková supernova by měla jasně ozářit noční oblohu. Nyní se na ni zaměřila rentgenová kosmická observatoř Chandra. Jenže se záhadou nám nepomohla. Dosud jsme netušili, jaký a zda vůbec se v nitru tohoto pozůstatku supernovy nachází objekt. Mohla by tam být neutronová hvězda, černá díra, nebo také vůbec nic.

Nyní již díky Chandře víme, že se v centru nachází kompaktní objekt o velikosti 20 km, který emituje silně v rentgenovém oboru. Musí jít zákonitě o neutronovou hvězdu, protože černá díra by zářila jen prostřednictvím akrece, a to velmi specificky. Chandra však zachycuje poměrně uniformní signál. Jenže tady dobré zprávy končí, jedno tajemství jsme odhalili, druhé přibylo. Podle analýzy signálu má tato neutronová hvězda uhlíkovou atmosféru, což je velmi neobvyklé a překvapivé.

Neutronové hvězdy mají zpravidla (řádově centimetry) tenkou atmosféru z vodíku. Astrofyzikové zabývající se touto problematikou mají zatím jen jedno, a to jen hypotetické vysvětlení. Díky tomu, že jde o velmi mladou hvězdu, je její povrchová teplota ještě velmi vysoká. Zatímco v nitru již je standardní degenerovaná neutronová hmota, na povrchu ještě dochází k termonukleárním reakcím, které přeměňují vodík na uhlík.

Další podivný kámen na Marsu

Další podivný kámen na Marsu

Marsovské vozítko Opportunity objevilo další podivný osamocený kámen. Jeho původ je neznámý a u amatérských marsologů vzbuzuje emoce. Co je to? Je to meteorit, nebo kámen vyvržený nějakým impaktem, sopečnou činností? A pokud ano, kdy, když je takto zachovalý a sám v nekonečných dunách písku. Okolí kamene je „obsypáno“ dalšími drobnými kameny, jako by někdo kámen na duny položil a udeřil do něj kladivem. Nikde v okolí žádná známka sopečné činnosti, nikde žádný dopadový kráter. Uvidíme, co přinese bližší zkoumání vozítka Opportunity. Zatím můžete plně popustit uzdu své fantazii.

12,9 miliardy let do minulosti

12,9 miliardy let do minulosti

Jedna z technik, jak odhalit nejvzdálenější objekty ve vesmíru a zároveň sledovat děj na jeho samém počátku, se nazývá technika „vymizení“. A právě s ní se podařilo japonským vědcům objevit galaxie z doby, kdy vesmír byl stár teprve 800 milionů let. Pomocí vlastnoručně vyrobených infračervených filtrů identifikovali pomocí drop-out metody světlo 22 galaxií z doby před 12,9 miliardy let! Zmíněná technika je založena na jednoduchém principu. Vesmír je vyplněn velkým množstvím neutrálního vodíku, který absorbuje veškeré světlo, které je modřejší (má tedy kratší vlnovou délku) než 121,6 nm. To je poměrně ostrá hranice, která omezuje naše schopnosti pozorovat vzdálené vesmírné objekty.

Jenže protože se vesmír rozpíná a vzdálené objekty jsou zároveň v důsledku Dopplerova rudého posuvu se zvyšující se vzdáleností posouvány k červenému konci spektra (jejich vlnová délka se prodlužuje), posouvá se i tato hranice. Při rudém posuvu 6, který kupříkladu odpovídá objektům z doby 900 milionů let po velkém třesku, je tato hranice vymizení na vlnové délce 851 nm. Stačí tedy exponovat série snímků s filtry na různých vlnových délkách a čekat, kdy tyto objekty vymizí.

Mgr. Martin Petrásek

Mgr. Martin Petrásek se narodil roku 1980. Na Slezské univerzitě v Opavě vystudoval teoretickou fyziku a astrofyziku. V rámci postgraduálního studia se na stejné instituci věnuje kompaktním objektům, jako jsou černé díry, neutronové hvězdy a aktivní galaktická jádra. V médiích působí aktivně od roku 1996.

Nejčtenější