Čínská medicína – lék, nebo jed?

Roman Polach  |  Příroda

Čínská medicína je populární a bývá mnohými považována za bezpečnější „přírodní“ alternativu k tradičním lékům. Nebo je to celé jinak?

Dvě studie, které vyšly tento měsíc ve vědeckých časopisech, podobnou logiku zpochybňují. Vědci z Murdochovy univerzity v Austrálii analyzovali pomocí nové generace technologie sekvencování genů patnáct vzorků tradičních čínských léčebných přípravků, které byly zabaveny australskými celníky.

Byly mezi nimi nejrůznější tablety, prášky, ale i čaje. Tradiční metody analýzy složení však nedokážou vždy najít všechny toxické substance a zjistit, z jakých rostlin či živočichů se přípravek skládá. Vědci se proto obrátili na moderní metody analýzy genů, které umí přečíst tisíce vláken DNA současně.

Výsledky, které publikovali v časopise PLOS Genetics, jsou alarmující. Ve vzorcích objevili celkem 68 čeledí rostlin, z nichž některé – jako třeba ty z rodu chvojníků nebo kopytníků – obsahují jedovaté chemické látky. Objeveny byly také geny řady živočichů, včetně koz, skotu, vodního buvola, ale také ohrožených druhů jako medvěda ušatého nebo sajgy tatarské. Skutečný obsah často vůbec neodpovídal tomu, co bylo napsáno na etiketě výrobku.

Některé ze zkoumaných přípravků. Zdroj: PLOS One
Některé ze zkoumaných přípravků. Zdroj: PLOS One

Rakovina na Tchaj-wanu

Výzkumníci našli v některých rostlinných vzorcích také kyselinu aristolochovou. Té se věnuje i studie vědců z Tchaj-wanu a Spojených států, která byla tento měsíc publikována v časopise PNAS.

Podle nich je kyselina aristolochová, která se nachází mimo jiné v rostlinách rodu podražce, do kterého spadá několik set druhů rostlin, zodpovědná za rekordně vysoký výskyt rakoviny močového ústrojí na Tchaj-wanu . Z dřívějších výzkumů vyplynulo, že přinejmenším třetina obyvatel tohoto ostrova ve východní Asii používá rostlinné léky obsahující tuto kyselinu.

Vědci analyzovali nádory močového ústrojí 151 pacientů a 83 % z nich neslo ve své DNA jasný molekulární podpis kyseliny aristolochové. Kyselina způsobuje podle vědců změny vlastností DNA, které jsou klíčové pro vznik rakoviny.

Ze srovnání výskytu rakoviny močového ústrojí v USA a na Tchaj-wanu je jasně vidět, že Tchaj-wan má s touto nemocí dost vážný problém.
Ze srovnání výskytu rakoviny močového ústrojí v USA a na Tchaj-wanu je jasně vidět, že Tchaj-wan má s touto nemocí dost vážný problém. Další informace najdete v tomto dokumentu

Záhadná nemoc z Balkánu

Mutace v nádorech pacientů se navíc shodovaly s těmi, jaké byly objeveny u osob s takzvanou balkánskou endemickou neftopatií. Tato choroba se projevuje selháním ledvin a častým výskytem rakoviny močového ústrojí.

Byla poprvé objevena ve dvacátých letech 20. století v izolovaných zemědělských oblastech Bosny a Hercegoviny, Bulharska, Chorvatska, Rumunska a Srbska. Zdroj této nemoci byl desítky let záhadou. Teprve před několika léty vědci přišli na to, že její příčinou je právě kyselina aristolochová, která se do těl pacientů dostávala v mouce obsahující semena podražce křovištního.

Přípravky z podražce stály také na počátku devadesátých let za případy selhání ledvin u skupiny žen v Belgii, které užívaly čínské přípravky na hubnutí. Místo toho mnohé skončily na dialýze nebo jim musely být transplantovány ledviny. Preparáty obsahující podražec lze sehnat i v českých a slovenských internetových obchodech, jak se lze přesvědčit jednoduchým dotazem do internetového vyhledávače.

Triumf marketingu

„Je to ohromující triumf marketingu a propagandy, že mnoho lidi věří, že „přírodní“ léčba je nějakým kouzlem bezpečná a efektivní (logická chyba zvaná jako naturalistický omyl),“ píše v souvislosti s touto kauzou neurolog Steven Novella z Yale University School of Medicine.

„Existuje všeobecné přesvědčení, že rostlinné přípravky nejsou lékem či chemikálií, protože jsou přírodní (…) Fakt, že jednotlivé chemikálie nejsou izolovány a podávány v určeném množství, neznamená, že to nejsou farmakologicky aktivní chemikálie. Znamená to jen to, že při požívání rostlinného přípravku dostáváte směs mnoha chemikálií v neznámých dávkách.“

Jak dále upozorňuje Novella, ani fakt, že je nějaký přípravek běžně používaný stovky let, neznamená, že je bezpečný. Zatímco rozeznat okamžité a očividné účinky léku je relativně snadné, mnohem složitější je odhalit zvýšené riziko vzniku nemoci po nějaké době. „To vyžaduje pečlivou epidemiologii nebo specifické klinické studie. O rizicích léků na předpis víme jenom proto, že jsou studovány a potom sledovány, jakmile jsou v prodeji. Bez podobného studia a sledování zkrátka neexistuje způsob, jak se dozvědět o rizicích rostlinných produktů. Spoléhat na to, že jsou obecně považovány za bezpečné, je pošetilé.“

Nejčtenější