Cesta za tajemstvím záhadné japonské ponorky I-52

Petra Myslínová Cejpková  |  Historie

Podmořské hlubiny neukrývají jen vraky lodí, nachází se zde také bezpočet ponorek. Některé z nich se – stejně jako legendární Titanic – vydaly na svou první plavbu, z níž už se nevrátily.

Ještě ve větší hloubce než legendární loď společnosti White Star Line spočívá japonská ponorka I-52 zvaná Zlatá ponorka. Její název vychází z množství zlata údajně ukrytého v jejích útrobách. Jaká byla první a zároveň i poslední plavba této ponorky, jež je nedílnou součástí námořních dějin druhé světové války? Jaká tajemství dodnes ponorka skrývá?

Japonská ponorka I-52 vznikla v loděnicích firmy Mitsubishi. Její majestátní trup dosahoval délky 108,5 metrů. Na palubě I-52 se nacházelo v době její zkázy 112 osob, z toho 94 vojáků a 18 civilistů. Japonci ji považovali za skutečnou pýchu a společně s ní postavili ještě další dvě sesterské ponorky s označením I-53 a I-55. I zde můžeme vystopovat podobnost s Titanikem, neboť k němu náležela neméně honosná sesterská loď Olympic.

Utajená mírová mise nepřítele?

Píše se datum 10. března 1944 a ponorka I-52 se z japonského přístavu Kure vydává na svou první plavbu. Posádka netuší, že do stanoveného cíle, jímž je německá ponorková základna v přístavu Lorient ve Francii, nikdy nedopluje.

Na palubě se má nacházet mnoho cenných surovin, mezi nimiž prý převažuje zlato. V publikaci „Záhady a tajemství druhé světové války“ ale vyslovuje její autor Jesús Hernández zajímavou myšlenku, že ponorka I-52 vyjma cenného hmotného nákladu vezla také mírový návrh. Údajně měl být předložen vládě F. D. Roosevelta.

Zprostředkovatelem této mise měl být japonský vojenský zmocněnec ve Švýcarsku Yošikazu Fudžimura. V té době mělo dojít k tajnému vyjednávání mezi Fudžimurou a americkým zástupcem ve Švýcarsku Allenem Dullesem (1893–1969; později se stal ředitelem CIA).

Allen Dulles na fotografii v české Wikipedii
Allen Dulles na fotografii v české Wikipedii

Spojenci zaměřují I-52

Cesta ponorky I-52 vedla kolem britské kolonie Singapuru, v té době obsazené Japonci. Zde měla vykonat krátkou zastávku a pokračovat přes Indický oceán do Atlantiku. Ve dne plula pod hladinou, v noci se vynořovala. Důvodem bylo zvýšení rychlosti a také dobíjení baterií.

Během června 1944 se setkala s německou ponorkou U-530, jež poskytla japonskému plavidlu palivo a německý protiletecký radar. Posádky ale netušily, že se obě plavidla ocitla v hledáčku spojeneckých vojsk. Jejich poloha byla odhalena díky prolomení kódu šifrovacího stroje Enigma. I kdyby byl návrh mírové smlouvy opravdu na palubě I-52, což nelze vyloučit, spojenecká vojska o tom nevěděla. I-52 pro ně byla plavidlem nepřítele.

Německá ponorka U-530 po kapitulaci
Německá ponorka U-530 po kapitulaci

Snížením obezřetnosti k vlastní zkáze

Spojenecká letadlová loď USS Bogue dostala za úkol obě ponorky sledovat a potopit. Německá posádka byla opatrnější. Ponorka U-530 plula téměř výhradně jen pod hladinou. Japonci však svou obezřetnost výrazně polevili a I-52 podcenila svou bezpečnost. Bylo jen otázkou velmi krátkého času, kdy byla zaměřena americkým radarem.

První dvě bomby shozené z vojenského letounu na I-52 svůj cíl minuly. Uvádí se, že major Jess Taylor, jenž tento letoun pilotoval, zazmatkoval při přibližování se ke svému cíli a bomby místo na ponorku shodil do moře.

Aktualizováno, dle příspěvků v diskuzi byl tento manévr záměrný: Letadlo vyzbrojené akusticky naváděným torpédem mělo příkaz na ponorku na hladině útočit klasickými bombami a po jejím ponoření svrhnout do místa ponoru akustické torpédo. Šlo o způsob utajení této zbraně. Sice většinou nechybila, ale kdyby ano a ponorka věděla, co šlo do vody, došlo by k prozrazení zbraně.

Ponorka I-52 okamžitě zmizela pod hladinou ve snaze uniknout dalšímu útoku. Major Taylor si však uvědomil své pochybení a pokusil se ponorku lokalizovat. Jeho letoun vypustil akusticky řízené torpédo. Během několika okamžiků došlo k obrovské detonaci.

Letadlová loď USS Bogue na anglické Wikipedii
Letadlová loď USS Bogue na anglické Wikipedii

Zdánlivé potopení, ale jistota není

Došlo ale skutečně k potopení ponorky? Stoprocentní jistotu neměla posádka letadlové lodi USS Bogue ani poté, kdy se na hladině objevily zbytky oblečení a obuvi či olejové skvrny. Ve válečných dobách bylo zejména u německých námořních vojsk běžné, že posádka ponorky vypustila na hladinu předem připravenou směs „ostatků“, aby navodila falešný dojem, že skutečně došlo k jejímu potopení. Na palubách ponorek se z tohoto důvodu nacházely nezřídka i zásoby zvířecích vnitřností.

Tentokrát však následný jev na hladině po předpokládaném zásahu ponorky nebyl mystifikací. Chlouba japonského námořnictva, ponorka I-52, šla skutečně ke dnu se všemi 112 muži na palubě. Psal se 24. červen roku 1944 a jméno této ponorky na dlouhá léta zapadlo mezi dalšími informacemi a zprávami týkající se námořních bitev druhé světové války, aniž by někdy o jejím potopení byla vznesena stoprocentní jistota.

Z válečného veterána podmořským archeologem

Uplynulo dlouhých 46 let. Válečnému veteránovi Paulu Tidwellovi nedá tajemství ponorky I-52 spát. Dlouhý čas věnuje zkoumání dostupných dokumentů ve washingtonském archivu, z nichž se postupně utvrzuje v původním předpokladu o transportu zlata, ale také chininu či opia na palubě japonské ponorky.

Byla na její palubě skutečně také navrhovaná mírová smlouva? Válečné dějiny mohly v případě dosáhnutí cíle I-52 nabrat docela jiný směr. Mohlo se ponorce podařit uniknout? Na první otázku již asi konkrétní odpověď dát nemůžeme, důkaz o tom, zda ponorka skutečně prodělala v druhé polovině června 1944 svou zkázu, však při troše dobré vůle a velké dávce štěstí předložit lze. Tidwellův úkol je tedy jasný – vydat se do vod Atlantiku na předpokládané souřadnice potopení ponorky a najít její vrak.

Tip: Paul Tidwell hovoří o své badatelské a výzkumné činnosti na stránkách věnovaných ponorce I-52

Hlouběji než Titanic

Pátrání po ponorce I-52 nebylo jednoduché a nestačil k tomu jeden pokus. Tidwell se nejprve do předpokládaného místa potopení ponorky vypravil s oceánologickou lodí ruské výroby „Južmorgeologia“. Jeho tým dokonce tvořili i někteří badatelé podílející se na objevení vraku Titaniku. Mise však skončila bez úspěchu. Ponorka objevena nebyla.

Tidwell se ale nevzdal. Napadlo ho, že stejně jako v případě Titaniku, kdy se zprvu pátralo na odlišných souřadnicích, může být i u I-52 záznam uváděný jako místo potopení japonského plavidla mylný. Trpělivost se vyplatila.

V Německu se Tidwellovi podařilo objevit deník německé ponorky, která se s I-52 setkala. Její kapitán si vedl pečlivé záznamy, na jejichž základě byla vytvořená nová možná lokalizace I-52. Magickým datem se stal 2. květen 1995, kdy došlo k objevení vraku a splnění Tidwellova životního snu. Další výzkumy s definitivní platností potvrdily, že se jedná o ztracenou I-52!

Bez zajímavosti není, že hloubka, v níž se I-52 nachází, předčí i místo posledního odpočinku slavného Titaniku. Ten spočívá přibližně 3 800 metrů pod hladinou, ponorka je od hladiny vzdálená směrem k mořskému dnu plných 5 200 metrů.

Tip: Anglický článek o objevení I-52

Jedno tajemství tedy bylo rozluštěno. Ponorka I-52 opravdu nepřežila zásah amerického torpéda a šla v červnu roku 1944 ke dnu. Paul Tidwell v průběhu dalších let od objevení vraku, jenž spočívá téměř nepoškozený na mořském dně, podnikl několik dalších výzkumných výprav. V roce 1998 to bylo na lodi „Akademik Mstislav Keldyš“, která je známá z výzkumných expedicí za Titanikem.

Existence zlata na ponorce zatím nebyla potvrzena. Podmořští roboti zkoumali vrak, avšak do jeho nitra bylo obtížné se dostat. Jediná bedna, která byla vyzvednuta, obsahovala pouze opium, hozené vzápětí zpět přes palubu.

Podívejte se na fragment z filmu o hledání ponorky I-52 s nádhernými záběry potopeného vraku:

Paul Tidwell navrhoval ponorku vyzvednout, což by sice nebylo neproveditelné, ale bohužel velmi nákladné. Navíc japonské úřady tento zásah odmítly i z pietních důvodů. Vždyť ponorka je současně hrobem 112 mužů, kteří na její palubě při výbuchu zahynuli.

Dvě tajemství tedy stále I-52 nevydala. Existenci zlata v jejích útrobách se třeba někdy podaří prokázat, avšak o návrhu mírové smlouvy, jež mohla v polovině roku 1944 změnit další vývoj druhé světové války, asi budou badatelé vést navždy spory. Tichý svědek na mořském dně, hlouběji než pět kilometrů pod hladinou v oblasti Kapverd a Karibských ostrovů, si pečlivě střeží svá tajemství.

Tip: Podrobný článek o japonské ponorce I-52 najdete na anglické Wikipedii

Nejčtenější