Budeme po Novém roce létat?

Martin Tůma  |  Příroda
Eyjafjallajökull

V dubnu roku 2010 vybuchla islandská sopka s nevyslovitelným jménem Eyjafjallajökull a v Evropě se přestalo létat. Sopečný popel z relativně malé erupce uzavřel nebe na celé dny. Teď se podle všeho probouzí její větší a o hodně silnější sestra Katla.

Island je ostrov, který leží přímo na vrcholu tzv. Středotlantského hřbetu. Je to země ohně a ledu ležící vysoko na severu a zároveň na rozhraní dvou tektonických desek – Euroasijské a Severoamerické. Z hlubin Země zde neustále stoupá k povrchu žhavé magma, které pohání islandské sopky. Pro Islanďany je tedy sopečná aktivita normálním a přirozeným jevem. Jenže čas od času to nějaká sopka přežene a pak se dějí věci. A nejen na Islandu.

Hrozba pod ledovcem

Protože většina sopek dřímá pod silnou vrstvou ledu, tak po jejich probuzení přijdou prudká tání a záplavy. Konkrétně Katla má v současnosti kráter o průměru 10 km pokrytý až 700 m silnou vrstvou ledovce. Sopka naposledy soptila v roce 1955 a 1999. Obě data se uvádějí s otazníkem, protože erupce nepronikla vrstvou ledu.

Sopky Eyjafjallajökull a Katla
Sopky Eyjafjallajökull a Katla

Nicméně Katla dokázala v roce 1918, že se umí opravdu odvázat. Silný výbuch následovaný lahary s nejvyšším průtokem kolem 100 000 krychlových metrů za sekundu si nezadal s Amazonkou a o pořádný kus zvětšil jižní pobřeží ostrova. Samotná kombinace ohně a ledu je v dnešní době smrtícím koktejlem pro aerolinky. Díky ní dochází ze začátku k ochlazování magmatu. V kaldeře začne vznikat mix tefry a vodní páry, z čehož může následovat mohutná erupce, která vyvrhne vysoko do atmosféry sopečný materiál. Dost na to, aby při vhodných vzdušných proudech uzavřel evropská letiště na dlouhé týdny.

Pilot ten tvrdý chleba má

I když spíše než pilot to má jeho zaměstnavatel, letecká společnost. Nejdříve teroristé, potom různé ptačí, prasečí a jiné chřipky, a když už se zdálo, že se blýská na lepší časy, byly to blesky nad kráterem islandské sopky. Její popel zamořil nebe nad Evropou a uzavřel letiště. Sopečný popel je totiž pěkný prevít. Díky svým rozměrům není vidět na radaru, takže letadlo nic nevaruje. Je malý a velmi drsný – dokáže ošmirglovat barvu z letadla a z okének pilotní kabiny udělat mléčné sklo. A největší paseku natropí v motorech. Teplota tání popela je kolem 1000°C, letecké motory produkují teplotu kolem 2000°C. Díky tomu dokáže popel letecký motor zalepit lépe, než zapomenutá žvýkačka nádobí v myčce.

O tom, co dokáže sopečný popel s letadlem, se na vlastní kůži přesvědčili piloti a cestující letu British Airways z Londýna do australského Perthu 24. června 1982. Po mezipřistání v Kuala Lumpur bez varování vletěli ve vzdálenosti 140 km od indonéské Jakarty do oblaku sopečného popela. Výsledkem byl výpadek všech čtyř motorů a zázračné přistání poslepu s neprůhledným kokpitem.

I když koncentrace popela nad Evropou nebyla natolik velká jako nad Indonésií, i tak byla motorům nebezpečná a minimálně by výrazně ukrátila jejich životnost. Je proto dobře, že letecké společnosti přes všechny komplikace a finanční ztráty neriskovaly nebezpečné lety.

Zlá sestra se probouzí

O sopce Katla se ví, že po výbuchu Eyjafjallajökull do roku nebo do dvou vybuchne i ona. Není proto divu, že je sopka pod bedlivým dohledem. Nyní se ale probouzí, alespoň to tvrdí Pall Einarsson, profesor geofyziky na Islandské Univerzitě. Po relativně dlouhém období zemětřesných rojů s magnitudou maximálně 3 nastal předminulý týden jasný zlom a magnituda je nyní kolem 4 Richterovi stupnice. To už přimělo místní zvýšit pozornost a začít se chystat na erupci. Nikdo samozřejmě teď nedokáže odhadnout, kdy sopka vybouchne, ale na základě minulých explozí by to mělo být v řádech měsíců. A poslední exploze v roce 1918 vyvrhla tolik popela, že v Evropě poklesla teplota o 2°C. Snad tedy nadcházející erupce bude mírnější, jinak nebudeme létat ne pár dnů, ale spíše pár týdnů nebo pár měsíců.

Další informace:

Nejčtenější