Brouci nejsou „přihřátí“, jen zmatení

Radomír Dohnal  |  Příroda

Velké procento hmyzích druhů projevuje sklony k homosexualitě; příliš často na to, aby to byla jen náhoda. Vědce zákonitě trápí evoluční role těchto neúspěšných pokusů o spáření se s jedinci stejného pohlaví.

Homosexuální chování u ptáků či savců není nic nového pod Sluncem. Ve skutečnosti přináší řadu benefitů: hodí se jako „trenažér“ konvenčního rozmnožování nebo upevňuje provázaný systém sociálních vazeb ve skupině. Jenže k čemu by to mohlo být broukům? Zoolog Inon Scharf z univerzity v Tel Avivu a Oliver Martin z univerzity v Curychu se rozhodli prozkoumat několik hypotéz. Mezi netradovanější vysvětlení patřila příprava heterosexuálního rozmnožovacího aktu nanečisto, aktivní snaha o odložení starého spermatu nebo pokusy o rozptýlení soustředění predátorů.

Poplést si partnera není výsadou jednotlivců. U některých druhů brouků – a zejména u pavouků – se tak děje až v 85 % pozorovaných případů. Vědci přitom zaznamenali na 110 druhů s těmito nezvyklými choutkami. Přitom se na první pohled zdá, že žádné benefity pro hmyzáky z těchto nenaplněných krátkodobých známostí neplynou. Pokus o páření se s jedincem stejného pohlaví není o nic méně riskantní, než čistě heterosexuální hmyzí rychlovka. Pořád je totiž ve hře určitá pravděpodobnost zranění, přenosu parazitů nebo přilákání predátora. Jak říká Scharf: „U heterosexuálních svazků hmyzu je rozmnožování příčinou 25 % veškeré mortality, a není důvod si myslet, že u jedinců stejného pohlaví je tato šance menší.“

Poplést si partnera není výsadou jednotlivců. U některých druhů brouků se tak děje až v 85 % pozorovaných případů.
Poplést si partnera není výsadou jednotlivců. U některých druhů brouků se tak děje až v 85 % pozorovaných případů.

Lepší aspoň nějaký sex, než žádný

Krása bádání spočívá ve svobodě, s jakou se může vědec podívat na celý problém. A tak Scharf spolu s Martinem obrátili celou interpretaci hmyzího chování: „Co když sami neví, že se pletou?“ A rázem před nimi vyvstalo uspokojivé vysvětlení neuspokojivého hmyzího chování. Samci brouků a pavouků se mohou jednoduše plést, už proto, že vzájemné rozdíly ve vzhledu obou pohlaví jsou často minimální. Navíc většina úspěšně se pářících samců odnáší na svých krovkách nezaměnitelné feromony samic. „Hovoříme tu tedy o chybné identifikaci objektu k rozmnožování,“ popisuje úskalí hmyzího sexu Scharf. „Při páření je rychlost hlavní. A cena identifikace sexuálního partnera evidentně převyšuje náklady, padající na vrub omylu.“

Oba výzkumníci předpokládají, že zmínění hmyzí zástupci a pavouci u sebe jednoduše nevyvinuli dostatečné nástroje na rozpoznávání vlastních pohlaví, za to jsou ale silně puzeni k rozmnožování. A je lepší vsadit na jakéhokoliv dostupného zdánlivého partnera, než se nepářit vůbec. „Rysy jejich homosexuálního chování mohou být dány genově, prostou snahou být co nejaktivnější, nejlepší hledač a nejlepší kompetitor,“ popisuje Scharf. „I když je součástí takového balíčku chování i nežádoucí rys v podobě občasného omylu, pořád se broukům a pavoukům vyplatí při jejich snaze o předání vlastních genů do další generace.

Použité zdroje:

Nejčtenější