Atlantis odstartoval, éra raketoplánů se uzavírá

Petr Kubala  |  Vesmír
Foto: NASA

Před několika hodinami se do vesmíru vydal raketoplán Atlantis. Misí STS-135 se definitivně uzavírá více než třicetiletá éra raketoplánů.

Zatímco dva další členové flotily – Endeavour a Discovery – se už připravují na přesun do muzeí, Atlantis směřuje vstříc Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Měl to však být právě Atlantis, který jako první z ještě existujících raketoplánů odejde do důchodu.

Jeho rozlučka s aktivní službou měla proběhnout ve velkém stylu v rámci poslední servisní mise k Hubblovu dalekohledu. Mise STS-135 měla dle původních předpokladů proběhnout v roce 2008, ale kvůli poruše legendárního kosmického dalekohledu byla odložena na květen 2009. Vykonat poslední mise k ISS pouze dvěma aktivními raketoplány se ukázalo jako poněkud ambiciózní, takže dvě z plánovaných misí připadly raketoplánu Atlantis, který se do vesmíru vydal ještě v listopadu 2009 a v květnu 2010.

Když už byl připraven

Raketoplán Atlantis se jako poslední kosmický koráb vydává na startovací rampu k poslednímu letu. Foto: NASA

Po posledním letu v květnu loňského roku měl Atlantis držet stráž při misi svého mladšího brášky – raketoplánu Endeavour (STS-134). Po nehodě Columbie v roce 2003 zavedla NASA celou řadu opatření a jedním z nich byla i příprava záchranné mise pro každý let raketoplánu.

V praxi to znamenalo, že když se do vesmíru vydal raketoplán, jeho kolega na Zemi byl připraven během několika dní odstartovat k případné záchranné misi. To pokud by byl první raketoplán poškozen stejným způsobem jako Columbia v roce 2003.

Po posledním raketoplánu Endeavour jsme zde měli plně vybavený a připravený Atlantis a řada lidí tak dospěla k názoru, že je škoda takovou příležitost propásnout. Zvláště pak v kontextu toho, že po raketoplánech nebude NASA hezkých pár let disponovat žádným vlastním kosmickým prostředkem. Takže je namístě dopravit na ISS větší množství zásob.

Čtyři stateční

Mise STS-135 je 135. a posledním letem amerického raketoplánu, 33. letem raketoplánu Atlantis a konečně i 37. misí k Mezinárodní vesmírné stanici.

Raketoplánu Atlantis ale nemá na Zemi kdo krýt záda. Pokud by došlo k nějakým problémům, zejména s tepelným štítem, nemohl by žádný raketoplán odstartovat na záchrannou misi. Astronauti by v tomto případě zůstali na ISS a zpět na Zemi by je postupně dovezly ruské Sojuzy. NASA samozřejmě nechce riskovat, že se jí na oběžné dráze nahromadí větší množství astronautů, takže z bezpečnostních důvodů tvoří posádku raketoplánu jen čtyři členové. Běžně přitom bylo osazenstvo kosmického korábu šesti až sedmičlenné. Mise STS-135 tak bude první misí se čtyřmi astronauty od letu STS-6 v roce 1983.

Posádka raketoplánu Atlantis. Zleva: Rex Walheim, Doug Hurley, Chris Ferguson a Sandy Magnus. Foto: NASA
Posádka raketoplánu Atlantis. Zleva: Rex Walheim, Doug Hurley, Chris Ferguson a Sandy Magnus. Foto: NASA

Mezi členy posádky nejsou žádní nováčci, všichni už za sebou mají vesmírné vavříny:

Christopher J. Ferguson (1961): velitel, má za sebou už dva lety STS-115 v roce 2006 a STS-126 v roce 2008.

Douglas G. Hurley (1966): pilot, absolvoval zatím jeden let do vesmíru, v roce 2009 byl členem posádky mise STS-127 raketoplánu Endeavour.

Sandra H. Magnus (1964): letová specialistka, raketoplánem se do vesmíru vydala už dvakrát a to v roce 2002 při misi STS-112 a v roce 2009 při misi STS-126, ve které byl členem i Ch. Ferguson. Sandra Magnus má ale o jednu zkušenost navíc. Byla totiž členkou stálé posádky Mezinárodní kosmické stanice a to od listopadu 2008 do března 2009.

Rex J. Walheim (1962): letový specialista, další z řady zkušených astronautů. Do vesmíru letěl v roce 2002 (STS-110) a v roce 2008 (STS-122). Není bez zajímavosti, že pokaždé se tak stalo raketoplánem Atlantis, který je pro něj zdá se osudovým.

S pojízdnou benzínkou na palubě

Modul Raffaello v nákladovém prostoru raketoplánu Atlantis. Foto: NASA

Hlavním úkolem mise STS-135 je doprava zásob na Mezinárodní kosmickou stanici. Náklad je umístěn v logistickém modulu MPLM Raffaello, který se nachází v zadní části nákladového prostoru raketoplánu. Po příletu ke stanici modul vyzvedne mechanický manipulátor a připojí ho k ISS. Po vyložení zásob bude Raffaello naplněn nepotřebným materiálem a vrácen zpět do nákladového prostoru raketoplánu.

Raffaello není jediným modulem, který pro NASA vyrobila Italská kosmická agentura. Jeho kolegy jsou Donatello a Leonardo. Druhý jmenovaný byl při minulé misi raketoplánu trvale připojen ke stanici jako „sklad“. Jestli vás nahlodala pochybnost, zda nejsou moduly nazvány po slavných želvích ninjích, pak logo MPLM ve vás tuto pochybnost jistě ještě posílí.

Kromě logistického modulu najdeme v nákladovém prostoru raketoplánu Atlantis paletu LMC (Lightweight Multi-Purpose Carrier). Na ni bude během mise naloženo čerpadlo chladicího systému ISS, které se vloni porouchalo a technici na Zemi by rádi zjistili přesnou příčinu poruchy.

Do vesmíru se podívá i zajímavý malý robot RRM (Robotic Refueling Mission). Jedná se o testovací verzi robota, který by v budoucnu mohl doplňovat pohonné hmoty družicím. Robot o velikosti pračky a hmotnosti 250 kg obsahuje 1,7 litrů etanolu, pomocí kterého se bude testovat přenos tekutin ve stavu beztíže.

Paleta LMC: nahoře v době startu, dole pak s porouchaným čerpadlem. Zdroj: NASA
Paleta LMC: nahoře v době startu, dole pak s porouchaným čerpadlem. Zdroj: NASA

Krátce před přistáním bude z raketoplánu vypuštěna malá vědecká družice o hmotnosti 3,7 kg. Na programu mise je kromě vykládání zásob i jeden výstup do kosmu. Vycházku ovšem vykonají dva členové posádky stanice.

Plán mise

Letový den 1: start, navedení na oběžnou dráhu

Letový den 2: kontrola tepelného štítu, příprava na spojení s ISS

Letový den 3: přílet k ISS, Rendezvous Pitch Maneuver (otočka raketoplánů pod stanicí pro získání snímků tepelného štítu), připojení ke stanici, přivítání posádkou stanice.

Letový den 4: připojení modulu Raffaello k ISS.

Letový den 5: výstup dvou členů posádky ISS do kosmu.

Letový den 6: kontrola tepelného štítu, vykládání zásob.

Letové dny 7, 8, 9: vykládání zásob, tiskové konference z oběžné dráhy, vědecké experimenty.

Letový den 10: odpojení modulu Raffaello do nákladového prostoru raketoplánu. Uzavření průletu mezi stanicí a raketoplánem.

Letový den 11: odpojení od ISS, oblet stanice.

Letový den 12: přípravy na přistání, vypuštění družice PSS2 (Pico-Satellite Solar Cell)

Letový den 13: zážeh motorů, přistání.

Časy jednotlivých klíčových událostí upřesníme v online přenosu a ve zprávách z mise.

Na následujícím videu pořízeném z ISS je zrychleně vidět otočení raketoplánu Atlantis. Záznam se pošle na Zemi, aby experti posoudili, zda se při letu nepoškodil tepelný štít a raketoplán se může zanořit do atmosféry.

Technický zázrak…

Konkrétní obrysy na stavbu raketoplánu přišly v době, kdy USA ještě rozdýchávaly opojení z programu Apollo. Po dobytí Měsíce se velmoci chtěly soustředit na stavbu orbitální stanice a zlepšení dostupnosti kosmického prostoru.

Na oběžné dráze dnes skutečně máme velký vesmírný komplex, který čerpá z bohaté historie svých předchůdců. S výdobytky kosmického výzkumu se setkáváme denně – ať už při předpovědi počasí, sledováním satelitní televize nebo blouděním ve slepých ulicích, do kterých nás zavedla navigace GPS. Je nám ale vesmír skutečně blíže? Bohužel nikoli, raketoplány odchází do důchodu s pocitem, že svůj hlavní úkol nesplnily.

Program Space Transportation System měl být novou filozofií americké kosmonautiky. Na konci 70. let ambiciózní plány hovořily o komplexním programu, který měl z letů do kosmu udělat levnou a dostupnou rutinu. Velké plány nakonec splaskly a kromě raketoplánu zbyla jen zkratka STS, která se používá pro označování jednotlivých misí. I když je pravdou, že plány na využití některých komponent raketoplánu (přídavné nádrže, vnější palivová nádrž) se vrací v různých formách a podobách dodnes.

Raketoplán měl především snížit náklady na vynesení 1 kg užitečného zatížení do vesmíru. Očekávalo se, že z velké části znovupoužitelný raketoplán (v atmosféře shoří jen vnější palivová nádrž) bude do vesmíru létat více než 50× ročně a cenu za vynesení 1 kg čehokoli sníží až na pouhých 300 dolarů. Jeden let raketoplánu měl vyjít zhruba na deset milionů dolarů, což by byla velmi nízká (ano nízká) suma.

…ekonomická katastrofa

Jenže sny o desítkách letů za pakatel se začaly rozplývat ještě předtím, než Florida zažila první start. Definitivně skončily v roce 1986, kdy NASA sbírala trosky raketoplánu Challenger z hladiny oceánu a pohřbívala sedm členů jeho posádky.

Rekordmanem už navždy zůstane rok 1985, kdy raketoplán odstartoval celkem 9×. Jedna mise nikdy nestála 10 milionů dolarů, ale vyjde dle hrubých odhadů na nejméně padesátinásobek. Celkový účet za celou třicetiletou historii vychází na téměř 200 miliard dolarů.

Šest raketoplánů

NASA postavila celkem šest raketoplánů. Jako první spatřil světlo světa Enterprise , který nese název po lodi ze slavného sci-fi seriálu Star Trek. Raketoplán do vesmíru nikdy neletěl, úřad ho využil pouze v rámci testů v atmosféře. Druhým nejstarším ve flotile byla Columbia , která letěla do vesmíru jako první 12. dubna 1981. Na své konto si připsala 28 misí, 4 808 obletů kolem Země a 195 852 325 uražených kilometrů. Její historie se zpečetila v únoru 2003, kdy se rozpadla při návratu atmosférou.

Foto: NASA
Přehled letů raketoplánu Columbia. Zdroj: NASA

O něco starší byl další raketoplán s pohnutým osudem. Challenger se na první výlet do vesmíru vydal v roce 1983. Jednalo se o misi STS-6, do současné mise raketoplánu Atlantis to byl poslední let se čtyřmi astronauty. Challenger byl zničen krátce po startu na svou 10. misi v roce 1986. Celkem absolvoval 995 obletů Země a 38 079 155 kilometrů.

Foto: NASA
Přehled letů raketoplánu Challenger. Zdroj: NASA

Discovery se na svou první misi vydal v srpnu 1984. Celkem podnikl 39 letů, 5 830 obletů Země a urazil 238 539 663 kilometrů. Poslední letem byla mise STS-133 v únoru letošního roku. Discovery je nejpilnějším strojem ve flotile. Po úpravě bude součástí inventáře v Smithsonian's National Air and Space Museum poblíž Washingtonu.

Foto: NASA
Přehled letů raketoplánu Discovery. Zdroj: NASA (další fotografie)

Naše derniérová hvězda Atlantis letěla do vesmíru poprvé v říjnu 1985. Počítadlo se po současném letu zastaví na cifře 33 misí. Po posledním letu nepoputuje daleko, zůstane jako exemplář v Kennedyho vesmírném středisku.

Foto: NASA
Přehled letů raketoplánu Atlantis. Zdroj: NASA (další fotografie)

Nejmladším členem je Endeavour . Raketoplán byl postaven jako náhrada za Challenger, takže do vesmíru se poprvé vydal teprve v květnu 1992. Během 25 misí oblétl Zemi celkem 4 677× a urazil 197 761 262 km. Výslužba ho čeká v California Science Center v Los Angeles.

Foto: NASA
Přehled letů raketoplánu Endeavour. Zdroj: NASA (další fotografie)

Smutné dny v NASA

Během své dlouhé historie vynesly raketoplány na oběžnou dráhu řadu družic a to včetně těch nejslavnějších – Hubblova dalekohledu v roce 1990, Chandry v roce 1999 apod. Nákladový prostor raketoplánu také posloužil jako odpalovací rampa pro meziplanetární lety. Vstříc Jupiteru se díky Atlantis vydala sonda Galileo, Magellan směřoval k Venuši. Zejména Atlantis se několikrát vydal k legendární sovětské a později ruské stanici MIR.

V průběhu misí kosmických korábů proběhly tisíce menších i větších vědeckých experimentů, které budou nyní pokračovat v útrobách ISS. Ta za svůj vznik vděčí mimo jiné právě raketoplánu, který na ní dopravil většinu modulů a součástí.

Na palubách raketoplánu letělo celkem 355 lidí z 16 států světa. Kromě USA šlo o Kanadu, Německo, Francii, Saudskou Arábii, Nizozemsko, Mexiko, Belgii, Švýcarsko, Itálii, Rusko, Japonsko, Španělsko, Ukrajinu, Izrael a Švédsko.

Budoucnost amerického kosmického pilotovaného programu je zahalena mlhou. Návrat na Měsíc a ambiciózní plány prezidenta Bushe jeho nástupce zrušil. Šanci dostává ve větším měřítku soukromý sektor a nutno podotknout, že nosná raketa Falcon 9 a loď Dragon od firmy SpaceX zatím vypadají velmi slibně. Americké astronauty budou po dobu neurčitou vozit na ISS ruské Sojuzy. Jedna sedačka vyjde NASA podle odhadu na 56 milionů dolarů.

Další čtení

Autor je provozovatelem webu Exoplanety.cz

Nejčtenější