Asse II je radioaktivní důl plný nejistoty

Martin Tůma  |  Věda

Nedávno jsme psali o jezeře Karačaj v Rusku, o místě tak zamořeném toxickým jaderným odpadem, že získalo titul nejšpinavější místo světa. Ale potíže s jaderným odpadem nemusí být jenom na dálné Sibiři. I v Německu mají svoje problémy, úložiště jaderného odpadu v bývalém solném dole Asse II.

Na konci šedesátých let hledala Spolková republika Německo místo, kam uložit přibývající jaderný odpad z elektráren, z továrny na přepracování jaderného odpadu nebo z výzkumných ústavů. Vědci usoudili, že pro daný účel bude nejvhodnější starý solný důl a pro první úložiště jaderného odpadu zvolili opuštěný důl Asse II (mapa).

I přes vyhlášenou německou pečlivost a byrokracii se ale z dolu stala poněkud divoká skládka. V současnosti zde leží přes 120 tisíc sudů různých velikostí s jaderným odpadem a nikdo přesně neví, co v nich vlastně je.

Podle pravidel by nádoby o kapacitě 100 až 400 litrů měly obsahovat střednědobý jaderný odpad v pevné formě. Svědectví dělníků ale naznačuje, že se do dolu dovážel také tekutý odpad. Vše je uloženo v podzemních jeskyních v hloubce 450 až 950 m. Největší část, především sudy neznámého obsahu, přitom leží v soustavě kaveren v hloubce 750 m.

Radioaktivní solný roztok z dolu uložený v kontejnerech. Zdroj: CC BY-SA 3.0 Wusel007
Radioaktivní solný roztok z dolu uložený v kontejnerech. Zdroj: CC BY-SA 3.0 Wusel007

Vyklidíme, ale ještě nevíme jak

Úložiště bylo v provozu od roku 1967 do roku 1978 a nachází se v Dolním Sasku, v okresu Wolfenbüttel, severozápadně od našich hranic. Důl se do centra pozornosti dostal v roce 2008, kdy došlo k průsaku radioaktivní solanky, obsahující kromě jiných dobrot cesium 137, plutonium a stroncium.

V té době za úložiště odpovídalo Helmholtz Centrum z Mnichova, které daný únik nepovažovalo za událost hodnou větší pozornosti. Ale i v Německu se všechno vykecá; informace záhy prosákly i do médií a vzbudily obvyklou protijadernou paniku následovanou tlakem na politiky, aby začali jednat.

Němci v prvé řadě změnili organizaci, která se o důl stará. Teď náleží přímo pod Federální úřad pro jadernou bezpečnost. Rozhodli také o velmi ambiciózním plánu: jaderný odpad z dolu roboticky vyzdvihnout a odvézt na místo trvalého spočinutí.

Tolik tedy plán politiků, ale důl se svého obsahu nechce jen tak lehce vzdát. Po léta, kdy byl uzavřen a nikdo se o něj nestaral, síly v podzemí pracovaly a stěny i komory se hroutily. V současnosti je celá řada komor s odpadem zasypaná a také se zhroutily důležité přístupové cesty.

Zkušební vrt má proniknout do jedné ze třinácti zasypaných komor a zjistit stav sudů, které jsou tu už více než 30 let pohřbeny. Jde to velmi pomalu, protože je zde obava z výbušné směsi radioaktivních látek v některé z uzavřených dutin. Proto se po každých deseti odvrtaných centimetrech zjišťuje úroveň záření uvnitř vrtu.

Mezi zainteresovanými vědci panuje shoda, že pokud se má důl vyklidit, bylo by nejlepší postavit o kus dále druhý, a přes něj veškerý odpad vytahat ven. To by ale znamenalo vážné narušení ekosystému, které nepřichází v úvahu. Proto bude muset být obnovena stávající struktura, ať to stojí, co to stojí.

Příčný řez dolem. Zdroj: CC BY-SA 3.0 Benedikt.Seidl
Příčný řez dolem. Zdroj: CC BY-SA 3.0 Benedikt.Seidl

Trocha hysterie nikoho nezabije

Do dolu v současné době prosakuje voda v objemu zhruba 12 kubických metrů denně. V bezpečné vzdálenosti od úložiště je zachytávána, kontrolována na obsah radioaktivity, a pokud vyhovuje normám, je následně naložena na nákladní vozy a převezena do jiného solného dolu. Opatrnosti není nikdy nazbyt, že?

Samo předpokládané vyzvednutí odpadu bude velkou výzvou pro současnou robotiku. Robot přijede, přebalí sud do pevného obalu a odveze ho na místo, odkud se bude odvážet na trvalé úložiště. Jenomže si představte mraveništi podobné bludiště nestabilních tunelů a komor, z části zasypané, které se může kdykoliv zhroutit. Nemusíte být sebevrah, abyste zde mohli pracovat, ale je to plus.

V každém případě německá kancléřka Angela Merkelová spolu s ministrem životního prostředí Peterem Altmaierem zahájili v 1. června 2012 ambiciózní projekt jaderného úklidu. Podle plánu má během třiceti let pohltit čtyři miliardy eur, skeptikové mluví spíše o deseti miliardách.

Prvním krokem je právě testovací vrt. Bohužel ani po sedmi měsících pomalé práce a vyvrtaných 35 metrech hloubky se nepodařilo narazit na komoru s odpadem. Geologové soudí, že se vrt asi o 2,5 m netrefil, protože solný důl se hýbe, stěny se mohou pohnout i o 15 cm za rok. A takových překvapení je důl plný. I když podle Úřadu pro jadernou bezpečnost má být akce hotova do roku 2025, podle inženýrů pracujících na projektu bude trvat desetiletí, než se podaří z dolu dostat první sud.

Vstup do podzemní laboratoře, která měří úroveň radioaktivity. Zdroj: CC BY-SA 3.0 Wusel007
Vstup do podzemní laboratoře, která měří úroveň radioaktivity. Zdroj: CC BY-SA 3.0 Wusel007

Nepřijatelná alternativa nakonec zvítězí?

Rozhodnutí vyklidit důl Asse II je ryze politické. Po skandálu, který propuknul i kvůli nevšímavosti vlády k tomuto problému, byl přijat tzv. Lex Asse, který zavazuje spolkovou vládu tento důl vyčistit. Nicméně i v klíčových organizacích, jako je Úřad pro jadernou bezpečnost nebo Ministerstvo životního prostředí, je dost zastánců jiné alternativy, jak zlikvidovat odpad jednou provždy. Zatopit důl roztokem chloridu hořečnatého.

A nejsou to jenom úředníci. Joachim Breckow, prezident Německo-švýcarské asociace pro ochranu před radioaktivitou s více jako 1 400 členy z různých vědeckých institucí i výrobních závodů, veřejně prohlásil, že vyklizení dolu není tou nejlepší alternativou. Podle vlastního prohlášení stál před rozhodnutím, jestli držet ústa a plout s proudem dezinformací a ignorance, nebo se vzepřít a začít s tím něco dělat.

Hned se stal veřejným nepřítelem číslo jedna pro celou řadu občanských hnutí. Veřejně totiž propaguje myšlenku stabilizace poměru v dole jeho zaplavením a ponecháním odpadu pod zemí. V tomto případě se dá očekávat dávka záření z odpadu na zemském povrchu o velikosti 0,1 milisievertů. To je 3 % běžné roční dávky přírodní radiace, nebo jedna pětina záření, které dostanete při vyšetření pod rentgenem v nemocnici.

Zůstává ale otevřenou otázkou, co může zaplavení dolu udělat se spodní vodou. Zda nemůže dojít k průsaku radioaktivních látek do spodních vod a následnému zamoření okolí. Nicméně Breckow je k podobné variantě skeptický i v případě nekontrolovaného (myšleno v rámci přírodních procesů) zaplavení dolu.

Určitě bude zajímavé vývoj kolem dolu Asse II i nadále sledovat. Vzhledem k tomu, že jakýkoli počin v této kauze potřebuje celou řadu povolení, posudků a hodnocení, nepůjde to určitě nijak rychle. Solné podloží si ale poručit nedá, neustále se pohybuje. A tak je to vlastně závod s časem, jestli se stihnou vyřídit potřebná povolení dříve, než to příroda celé rozhodne za nás.

Nejčtenější