Albatros – popelnice světových oceánů

Jaroslav Petr  |  Příroda

Sežere, na co přijde. A bezezbytku to také stráví. To platí o největším současném mořském opeřenci – albatrosovi stěhovavém.

Albatrosy obdivujeme pro jejich dokonalý let. Pták s impozantním rozpětím křídel bezmála čtyř metrů dokáže plachtit dlouhé hodiny bez jediného mávnutí. Francouzští vědci nyní odhalili další tajemství ze života albatrosů. Schopností strávit i tu nejnestravitelnější potravu se jim vyrovnají už jen supi.

Tulák s věčně prázdným žaludkem

Albatros stěhovavý (Diomedea exulans) se živí především sépiemi, jež přistihne v blízkosti mořské hladiny. Nepohrdne však ani jakoukoli jinou potravou. Loví ryby, ale pochutná si i na mršinách mořských ptáků a savců nebo na odpadech z rybářských lodí. Rozhodně se o něm nedá říct, že by byl vybíravý. Přesto se vždycky dosyta nenažere. Často létá nad mořem bez toho, že by narazil na jakékoli sousto. Když už se mu nabídne potrava, snaží se jí spořádat co nejvíc, protože neví, kdy zas zažene hlad. Je k tomu vybaven žaludkem o objemu až 4 litry. Když se albatros nacpe, je rázem o třetinu těžší.

Jak prokázal výzkum pomocí miniaturních kamer přichycených na těle albatrosů, provázejí tito ptáci často hejna kosatek dravých a loví živočichy vyhnané kosatkami k hladině. Francouzští vědci zkoumali práci albatrosího žaludku. Výsledky jejich bádání zveřejněné ve vědeckém časopise PLoS ONE dokazují, že albatros je supem moří a oceánů.

Se sondou v žaludku

Vědci vpravili do žaludku albatrosů miniaturní sondy, které měří kyselost prostředí (čili pH) a také teplotu. Ukázalo se, že albatrosi mají v klidu silně kyselý obsah žaludku. Obsah mívá pH kolem 1,3, ale může klesnout až k hodnotám kolem 0,5. To už je opravdu silná kyselina.

Po spolknutí potravy se v žaludku obvykle ochladí, protože kořist bývá v drtivé většině studená. Zároveň se zmírní kyselá reakce žaludku. Hodnoty pH rostou až na 5. Po několika hodinách je obsah albatrosího žaludku opět silně kyselý. To už je ale jakákoli potrava kyselinami v žaludku dokonale vydesinfikována a rozložena. Nejen že se albatrosovi neudělá zle ani z rozkládající se mršiny, ale navíc využije všechny v ní obsažené živiny pro svou potřebu.

Sledovaní ptáci se snažili ulovit něco k snědku vždy zhruba po dvou stech nalétaných kilometrech. Jejich průměrná kořist vážila kolem 200 gramů. Dokázali však do sebe nacpat i potravu o celkové hmotnosti 3,2 kilogramu.

Ryze nárazovým stylem krmení a schopností strávit jakýkoli typ masité potravy se albatros skutečně podobá vyhlášeným ptačím mrchožroutům a je proto „supem moří“.

Další informace:

Nejčtenější