Život není náhoda

Ivan Verner  |  Věda

Od té doby, co člověk objevil známou šroubovici DNA a začal se vrtat v genech, se zodpovědní musejí zabývat otázkou, kam až to vrtání může jít. Geneticky upravené potraviny pomohou zasytit více hladových. Odolávají chorobám i škůdcům, mají větší výnosy. Mnoho lidí je však odmítá jako potenciální nebezpečí. A to jsou „jen“ rostliny.

Se zvířaty je to ještě komplikovanější. Potřebujeme například pavoučí vlákna. Nastoupila tedy genetická manipulace. Do genetické informace horských koz byl vpraven gen odpovídající u pavouků za výrobu pavučiny. Složité bílkoviny, z nichž je pavučina vyrobena, má nyní koza ve svém mléce. Při této základní informaci se vždy objeví představa kozy visící v rohu svého chlívku za vlákna odvíjející se z jejího vemínka, ale skutečnost není tak malebná.

Mléko se jednoduše odstředí, bílkoviny extrahují, srážejí a ve spřádacím stroji navíjejí. Pochopitelně, existují ochránci koz (a pavouků), kterým to může vadit, ale rozhodně více je odpůrců genetické manipulace, v níž je alespoň na jedné straně zapojen člověk. Koho zneklidňuje, co se pak všechno může stát, ještě lehce povzbudíme – už se to děje.

Podle expertů byly olympijské hry v Aténách v roce 2004 těmi posledními, na nichž nezávodili geneticky modifikovaní sportovci. Na nějakou zásadní proměnu si ještě genetičtí inženýři netroufnou, ale už před několika lety podal americký právník Jeremy Rifkin patentovou přihlášku, jejímž předmětem je způsob polidštění opic, který se obejde bez složitých genetických manipulací.

Patent počítá s tím, že by se propojilo embryo lidské a šimpanzí. Jak známo, tito lidoopi jsou člověku geneticky nejpříbuznější, nicméně ta odlišnost při množství informací je prozatím k nepřekonání… Propojení embryí v zásadě není nic mimořádného, může se to stát a stává se to, výsledkem je pak chiméra. Matka počne se dvěma otci, dvě rozdílná embrya v počátečním stadiu se spojí. Vznikne tak jedinec, který má jednu matku, avšak dva otce. Je obtížné takového člověka objevit, ale existují.

Nyní by byl jedním otcem zástupce Homo sapiens, druhý by se počítal k Pan paniscus. Byl by to člověk, nebo zvíře? Mohl by volit Jiřího Paroubka? Ošetřoval by ho internista, nebo zvěrolékař? Mohl by vypadat jako člověk, ovšem jeho potomkem by mohl být třeba zase šimpanz…

Burcující představy ale prozatím ponechme stranou. V minulých dnech byl vyroben první umělý tvor. Oním doktorem Frankensteinem je americký biolog a podnikatel John Craig Venter. On a jeho spolupracovníci z laboratoří J. Craig Venter Institute syntetizovali kompletní genetickou informaci z více než milionu jednotlivých písmen genetického kódu. Dědičnou informaci jednoduché bakterie Mycoplasma mycoides vědci transplantovali do příbuzné Mycoplasma capricolum. To ale není všechno.

Aby nikdo nemohl druhé stvoření života zpochybnit, byl syntetický genom opatřen značkami se jmény dvaačtyřiceti vědců, kteří na projektu pracovali, a jeho písmena údajně tvoří slavný citát. Celý komplet byl sestaven z jednotlivých fragmentů syntetizovaných zvlášť. Tato legrace stála čtyřicet milionů dolarů a investor i tvůrce v jedné osobě si pochvaluje, že za to ten pocit boží moci určitě stojí.

Sice se ve složité informaci vyskytla chyba (asi jako když někdo napíše slovo „nejrpolbematičtější“) a bakterie se najednou nechtěly dělit, ale chyba byla zjištěna a napravena. Pochopitelně že investované miliony nebyly jen cenou za výjimečný pocit. John Craig Ventera je podnikatel a počítá s tím, že bude možné ve velkém produkovat bakterie, které třeba vyrobí vodík z vody nebo rozloží ropu na pro přírodu neškodné složky – což by se nyní Američanům v Mexickém zálivu nesmírně hodilo.

Naskýtá se pak ale otázka, zda takovou kultivovanou bakterii nějaký vtipálek nevhodí do nádrže vašeho automobilu či kmen zabývající se rozkladem vody neobsadí ve velkém oceány. Zdá se, že ten, kdo první stvořil život, to měl spočítané lépe. Ovšem až na to, že nepočítal s kreativitou člověka.

Zdroj: MF Plus

Nejčtenější