Želví GPS

Jaroslav Petr  |  Příroda

Želvy mají v hlavě kompas, který funguje jako GPS. Podle magnetického pole Země určí i uprostřed oceánu zeměpisnou šířku i délku.

Želvy karety obecné zvládnou to, s čím se prali ještě ve středověku i ti nejlepší lodivodové a kormidelníci. Přesně určí svou polohu a podle toho si vyberou i správný kurz.

Kolem Atlantiku

Tým amerických zoologů vedený Kennethem Lohmannem studoval orientační smysl karet obecných. Využil k tomu speciální bazén, kolem kterého je rozmístěn systém silných elektromagnetů. Díky tomuto vybavení mohou vědci simulovat želvám magnetické pole z kteréhokoli místa na Zemi. Kdyby si zamanuli, mohou nechat želvy virtuálně plavat třeba uprostřed Sahary. O to však Kennethovi Lohmannovi nejde. Zajímá ho, jak karety zvládnou navigaci v Atlantiku.

Od břehů Floridy, kde se malá kareta vylíhla z vejce, zamíří želva s Golfským proudem na severovýchod k evropským břehům. Musí si hlídat, aby ji proud nezanesl příliš daleko na sever a stačila včas „přesednout“ na Kanárský proud, který ji unáší na jih podle Afriky až ke Kapverdským ostrovům. Tam se musí želva vyvarovat pasti v podobě Guinejského proudu, jenž by ji zanesl až k africkým břehům.

Plavba dospělé karety zachycená kamerkou uchycenou na krunýři.

Pokud želva včas zahne na západ, dostane se do Severního rovníkového proudu a ten ji donese k Portoriku. Tam želva zamíří s Antilským proudem k pobřeží Floridy. Karety potřebují na okružní jízdu Atlantikem několik let. K Floridě dorazí dospělé, páří se a samice vylezou na písečné pláže, kde nakladou vejce.

Kompas a GPS v hlavě

Kareta má hned několik příležitostí, aby ztratila správný kurz. Jak ukázaly testy v „magnetickém bazénu“, poznají karety podle magnetického pole přesně, kde se právě nacházejí a podle toho volí správný směr. Siločáry zemského magnetického pole běží nad rovníkem rovnoběžně se zemským povrchem. Směrem na sever se stále více sklánějí k zemi. Želvy vnímají sklon siločar magnetického pole a podle toho zjistí, jaká vzdálenost je dělí od rovníku. Určí tak správně svou zeměpisnou šířku.

Vědci si neuměli představit, že by želvy používaly magnetické pole i k určení zeměpisné délky – tedy k odhadu, jak moc se posunuly východním nebo západním směrem. Rozhodli se proto simulovat želvám v bazénu parametry zemského magnetického pole u Kapverdských ostrovů, kde musí želva plavat na jihozápad, nebo magnetického pole u Portorika, kde musí kareta nabrat kurz na severovýchod.

Podívejte se na namáhavou cestu malých želviček z hnízda do moře.

Obě místa leží na stejné zeměpisné šířce, ale dělí je vzdálenost 3 700 kilometrů. Želvy se v simulovaných podmínkách chovaly tak, jak by to odpovídalo reálné poloze v oceánu. Je jasné, že rozdíl mezi Kapverdami a Portorikem poznají právě podle magnetického pole.

Objev publikoval tým vedený Kennethem Lochmanem ve vědeckém časopise Current Biology.

Nejčtenější