Zatraceně vzácné zeminy

Martin Tůma  |  Příroda

Není to tak dlouho, co se hořekovalo pouze nad naší závislostí na fosilních palivech. Ale stačilo udělit Nobelovu cenu za mír jednomu z čínských disidentů a máme zde jiný problém. Čína zjistila, že bude pro sebe potřebovat mnohem více vzácných zemin, takže zbytek světa musí počkat na to, co zbyde. Najednou není kde brát a akcie firem, které těží vzácné zeminy, lámou na burze všechny rekordy.

Pokud čtete tento článek v elektronické podobě, tak bez ohledu na značku a typ počítače používáte výrobek obsahující celou řadu komponent ze vzácných zemin. Ať už je řeč o keramických kondenzátorech, magnetech v pevných discích nebo laserových diodách v DVD mechanikách.

Bez vzácných zemin se dnes neobejde ani chemická výroba nebo větrné elektrárny. Celosvětově jejich spotřeba rychle roste; z letošních 125 000 tun až po předpokládaných 225 000 tun v roce 2015. Přestože velké zásoby rud mají jak Spojené státy, tak i Rusko, Austrálie nebo Dánsko (v Grónsku), tak jediným producentem vzácných zemin je pouze Čína.

Časy se mění

Přitom ještě v roce 1980 to bylo úplně jinak. V té době produkoval americký důl v Mountain Pass přes 70% světové spotřeby těchto surovin. Jenomže v roce 1990 začala Čína s extrakcí vzácných zemin v dole na železnou rudu v Bayan Obo. A záhy odrovnala veškerou konkurenci nízkou cenou. Hlavně díky tomu, že si může dovolit ignorovat dopady na životní prostředí a také díky tomu, že se jedná o vedlejší produkt těžby železné rudy.

Jenom pro představu – důl v Mountain Pass v době své největší slávy produkoval sto tisíc litrů radioaktivní solanky každý den. Vzácné zeminy z rudy louhují silnými kyselinami a skoro vždy ruda obsahuje větší nebo menší podíl thoria nebo uranu. Důl v Mountain Pass na konci své činnosti v roce 1998 čelil celé řadě ekologických havárií kvůli únikům této radioaktivní solanky.

Jenomže teď stojí svět před vážným nedostatkem těchto surovin a krize nás, jako obvykle, nachytala zcela nepřipravené. Obnovit těžbu nějakou dobu trvá, nehledě na to, že v současnosti nejsou dostupné vhodné technologie, které by byly ekonomicky rentabilní a přitom neničily životní prostředí. K tomu, aby se dostala vzácná zemina z rudy, je totiž potřeba rozemletou rudu až 100 000 propláchnout silnou kyselinou a potom získané soli separovat podle váhy. Vzácné zeminy jsou si totiž chemicky navzájem dosti podobné a vyskytující se vždy pohromadě.

„Zelená“ reakce USA

Naštěstí ne každý se spokojil s odběrem surovin z Číny. Americká firma Molycorp se specializuje na vývoj vlastních aplikací vzácných zemin v celé řadě oblastí – od čištění vody, přes vývoj baterií pro hybridní vozy či magnetů pro větrné elektrárny, až po vojenské technologie. Protože nechtěla být zcela závislá na cizích zdrojích, převzala důl v Mountain Pass a vyvinula technologii těžby, která může cenově konkurovat čínské produkci, přičemž je šetrná k životnímu prostředí.

Je to hlavně díky uzavřenému cyklu solanky. Ta se místo vypouštění do jímky opět zpracovává na kyselinu a znovu se použije na louhování rudy. V současnosti důl produkuje kolem 3000 tun suroviny ročně ve formě oxidů vzácných zemin. Pro rok 2012 je plánován nárůst na 20 000 s vizí produkce až 40 000 tun ročně.

Molycorp má pro svůj rozvoj podporu americké vlády i amerického Senátu. Ministerstvo energetiky se chystá zaručit za půjčky pro rozvoj Molycoru a dalších společností pro těžbu vzácných zemin. Ceny akcií těchto firem proto logicky vyletěly vzhůru, až tak, že skeptici varují před podobnou bublinou, jako byla dot.com na začátku století.

Foto: Wikipedia.org

Nejčtenější