Zatmění nejjasnějších záblesků z vesmíru

Jaroslav Petr  |  Vesmír
Gamma záření po explozi supernovy

Nejjasnější záblesky vesmíru vznikají při kolapsu hvězd na černou díru. Záhadně se z nich však ztrácí viditelné světlo. To nyní vědci našli.

Ohňostroj na závěr

Konec masivních hvězd je provázen úžasným divadlem. Hvězda se zhroutí do černé díry a přitom vytvoří ohnivou kouli, jež vydá extrémně silný záblesk gama záření. Jde bezkonkurenčně o nejsilnější záblesky pozorované ve vesmíru. Jak ohnivá koule chladne, uvolňuje do okolí záření v širokém spektru vlnových délek. Od radiace s vysokou energií až po radiové vlny s nízkou energií.

Toto dohasínání je ale překvapivě slabé ve vlnových délkách viditelného světla. Záblesk se zdá méně jasný, než by měl být. Astronomové mají pro tento „temný záblesk“ několik vysvětlení. Je možné, že viditelné světlo pohltí prach, který je vyvržen explozí a kterým radiace, infračervené záření nebo radiové vlny snadnou projdou.

Na vině mohou být i atomy vodíku, které „spolknou“ ultrafialovou složku záření. K nám putuje toto záření s „dírou“ ve vlnové délce ultrafialového záření přes hlubiny vesmíru. Vlivem Dopplerova efektu se jeho vlnová délka prodlužuje, a když k nám konečně dojde, pošoupne se „ultrafialová díra“ do vlnových délek viditelného světla.

Prachová záclona

Mezinárodní tým astronomů vedený Jochenem Greinerem z Ústavu Maxe Plancka nyní záhadu chybějícího světla nejsilnějších záblesků vesmíru vyřešil. Využil k tomu skvělých podmínek na observatoři La Silla Paranal v chilské poušti Atacama.

Vědci prověřili záření vycházející ze žhavé koule bortících se hvězd v různých vlnových délkách. Mnohé záblesky byly v oboru viditelného světla tak slabé, že se téměř ztrácely. Analýza tohoto „temného záření“ odhalila, že se atomy vodíku na jeho pohlcení prakticky nepodílejí. Vše má na svědomí prach. Znamená to, že se gama záblesky rodí v těch „nejzaprášenějších“ koutech vesmíru.

Nejčtenější