Záhadní obyvatelé polárních oblastí

Jaroslav Petr  |  Příroda

Jižní a severní polární oblasti mají své vlastní obyvatele. Za severním polárním kruhem najdeme medvěda ledního, po kterém bychom na jih od rovníku marně pátrali. A naopak, antarktičtí tučňáci nemají protějšek za severním polárním kruhem. Není divu. Tvor, který by chtěl cestovat od pólu k pólu, by musel projít horkými tropy. A tamější vysoké teploty by ho s vysokou pravděpodobností zahubily.

Přesto najdeme v severních a jižních polárních oblastech živočichy, kteří jako kdyby si z oka vypadli a přitom je už nikde jinde na Zemi nenajdeme. Vědci jich prozatím napočítali 235. Na první pohled to nejsou žádní světoběžnici. Patří k nim malí červíci, korýši nebo plži, kteří nejsou větší než zrnko rýže.

Poprvé narazila na tvory, kteří žijí jak za severním tak i za jižním polárním kruhem, výprava Jamese Clarka Rosse, která zkoumala polární kraje z palub korábů Erebus a Terror ve 40. letech 19. století. Britský badatel tak stál před otázkou, jak mohou tak titěrní tvorové dokonale přizpůsobení životu v polárním chladu zdolat 9 500 kilometrů tropického pásu? Ross byl přesvědčený, že tito tvorové dokázali přeplout z jednoho konce světa na druhý.

Charles Darwin zastával názor, že „bipolární“ živočichové zdolali výheň tropů ve výjimečně chladných obdobích ledových dob. Následující generace přírodovědců tomu však odmítaly uvěřit. Vědci nabyli přesvědčení, že podobnost tvorů od severního a jižního polárního kruhu je jen zdánlivá a ve skutečnosti nemají tito živočichové nic společného.

V roce 2000 provedli vědci analýzy DNA jednobuněčných dírkonožců z Islandu a Falklandských ostrovů a zjistili, že mají prakticky totožnou dědičnou informaci. Tito tvorové nebyli nadlouho v odloučení a jejich příslušníci se museli ve zcela nedávné době navzájem křížit. Jako nejpřijatelnější se jeví vysvětlení, podle kterého podnikají chladnomilní polární tvorové své migrace na druhý konec světa ve velkých hloubkách, kde je voda velice chladná a její teplota se pohybuje mezi 2 a 4°C.

Nemusí celou cestu aktivně plavat. Spoléhají na hlubinné proudy, kterými se vrací v oceánu zpět voda povrchových proudů. Například teplý Golfský proud má v hloubce svůj protějšek, kterým teče voda ze severního Atlantiku zpět do Mexického zálivu. I tak trvá cesta od pólu k pólu celá staletí a živočichové doplují do cíle až po mnoha generacích. Znamená to, že „bipolární“ tvorové žijí celkem běžně i mimo polární oblasti, ale my jsme na ně v mořských hlubinách zatím nenarazili.

Nejčtenější