Žabáku, otřes se!

Jaroslav Petr  |  Příroda

Třes bývá známkou strachu. Tropická žába listovnice červenooká (Agalychnis callidryas) dává třesem na odiv odvahu. Samci třasem přenášeným po větvích stromů vyzývají soky k souboji na život a na smrt.

Listovnice červenooká patří do příbuzenstva našich rosniček. Pohybuje se vysoko v korunách stromů deštného pralesa na rozsáhlých územích rozkládajících se od jihu Mexika až po sever Kolumbie. V době námluv se samečci ozývají typickým volání „čak“ a lákají tak k sobě samičky.

Když se roztouženému samci nastěhuje do těsného sousedství konkurent, může dojít k urputnému souboji. Jako při zápasu ve volném stylu se samci navzájem svírají předními končetinami a často přitom visí z větve stromu jen za zadní nohy. Až několikahodinové zápolení může skončit tragicky pro oba žabáky. Není výjimkou, když se samci navzájem zardousí.

Samci listovnice však nezápolí jen hlasem nebo silnýma nohama. Američtí zoologové si povšimli, že soupeřící samečci občas prudce pohybují zadečkem nahoru a dolů. Citlivé přístroje připevněné na větve ukázaly, že tak samec vysílá do větvoví vibrace. Jeho „třas“ se přináší na pružné dřevo a nese jasný signál všem sokům v okolí. Žabák, který uhájil svůj rajón obvykle třásl větví silněji a déle. Ve vibračním souboji měl také poslední slovo. Po jeho závěrečné vibrační výzvě poražený sok vyklidil pozice a uprchl.

Listovnice červenooké vidí dokonale i potmě. Vědci proti nemohli vyloučit, že žabáci nereagují přímo na otřesy, ale jen na sokův pohyb. Zoologové se rozhodli ověřit tuto možnost pomocí experimentu. Sestrojili robotnického žabáka, který byl k nerozeznání od skutečné živé žáby. Robot uměl zvedat zadeček stejně jako jeho živá předloha, ale nebyl upevněný k větvi a nedokázal ji proto roztřást. Třesení větví dostal za úkol nenápadný mechanický vibrátor. Vědci umístili dospělého samečka listovnice do sousedství žabího robota a vibrátoru a sledovali jejich vzájemný souboj.

Pokud se robot poslušně třásl bez toho, že by se vibrace přenášely na větev, sameček na něj zaútočil, ale zdržel se přitom vlastních vibrací. Jakmile však vědci spustili vibrátor a ten začal otřásat větví, vyrazil samec za zdrojem třasu a sám přitom vibroval větví. Není pochyb o tom, že žáby listovnice komunikují vibracemi. Zřejmě jim to usnadňuje orientaci v bujné vegetaci, kde se soci nemusí vždycky tak snadno nalézt.

Objev vibrační komunikace u listovnic červenookých je velkým překvapením. Tyto žáby patří k běžně chovaným druhům a často jsou předmětem nejrůznějšího výzkumu. Vědci si mysleli, že znají listovnice jako svoje boty a žáby je už nedokážou ničím překvapit.

Nejčtenější