Vycvičené myši hledají výbušniny

Helena Vrecková  |  Příroda

Letiště se snaží zajistit cestujícím bezpečí. I přes využívání moderních technologií se to ne vždy podaří. V oblasti hledání výbušnin ale mohou uspět speciálně vycvičené myši.

Moderní technologie i přes svůj rychlý nástup a časté inovace nebývají vždy stoprocentně úspěšné. To je velkou nevýhodou v oblastech, kde se jedná o ochranu lidských životů. Jednou z těchto oblastí jsou letištní kontroly, kde nenalezení výbušniny může mít katastrofální důsledky. Izraelští vědci přišli s nápadem využít k vyhledávání výbušnin vycvičené myši.

Chcete letět letadlem? Nejdřív se nechte očichat

Používání zvířat při hledání nebezpečných látek není nic nového; například psi se k hledání drog a bomb používají již od roku 1970. K hledání výbušnin se osvědčily také můry. Ani využívání myší ve vědě není žádnou novinkou, přesto je počin izraelské společnosti BioExplorers neobvyklý. Jedná se především o provedení.

Při pohledu na detekční přístroj by totiž nikoho nenapadlo, že uvnitř jsou myši. Strukturou připomíná jakýkoliv jiný detektor. Až při nahlédnutí do konstrukce zjistíme, na jakém principu funguje.

Detektor tvoří brána, kterou procházejí cestující. Na jedné straně brány jsou zabudované tři kazety a v každé je přibližně osm myší, které se ve vyhledávání výbušnin střídají ve čtyřhodinových směnách. Při průchodu bránou se do kazety nažene vzduch s pachem osoby. Pokud myši v kazetě ucítí pach jedné z výbušnin, na které jsou vycvičené, spustí poplach. Může to být pouze stopové množství, které na člověku ulpí při manipulaci s výbušninou.

Poplašné světlo se rozsvítí, když myši, snažící se uniknout z dosahu nebezpečného pachu, vběhnou do boční komory. Aby se zabránilo falešným poplachům, musí do komory vběhnout ve stejnou chvíli více myší.

Schéma detektoru (Foto: BioExplorers)
Schéma detektoru (Foto: BioExplorers)

Výcvik každé myši trvá přibližně deset dní. Jsou trénovány na osm základních pachů výbušnin, přičemž počet pachů lze postupně zvyšovat.

Zajímala vůbec někoho musofobie?

Podle Erana Lumbrosa, jednoho ze zakladatelů společnosti BioExplorers, jsou myši k hledání mnohem vhodnější než psi, protože vlastní více čichových receptorů. Na rozdíl od psů také nepotřebují stálý kontakt se svým majitelem ani motivaci k činnosti. Náklady na provoz jsou minimální a detekce je díky okamžitým reakcím mnohem rychlejší než mechanické senzory.

Účinnost „myšího detektoru“ si společnost BioExplorers potvrdila při prvním velkém testu, provedeném v prosinci loňského roku v nákupním středisku v Tel Avivu. Detektorem prošlo více než tisíc lidí a dvaadvacet z nich do svého oblečení kvůli testování ukrylo výbušniny. Všech dvacet dva kusů výbušnin bylo odhaleno. Falešných poplachů bylo méně než 0,1 %.

Na videu se podívejte, jak detektor funguje.

Budou mít majitelé koček konec s létáním?

I přes výhody plynoucí z používání myší k detekci výbušnin by rozšíření této metody mohlo být problematické. Důvodem by mohla být krátká životnost myší. Ačkoli žijí dva až tři roky, pracovat mohou jen osmnáct měsíců. To s sebou nese nutnost neustále cvičit nové myši.

Překážkou by také mohla být potřeba stálé péče o myší klece a přísun potravy. Společnost ale už pracuje na systému automatické údržby, kdy by myši vyžadovaly jen minimum péče.

Jednou z nezodpovězených otázek je také reakce myší na kočičí pach, který ulpí na jejich majitelích. Pokud by myši vyvolávaly poplach při každém zavětření kočičího pachu, jak potom ostraha rozliší, jestli daná osoba manipulovala s výbušninou nebo se jen před odletem loučila se svým miláčkem? Je ale možné, že myši vychované v laboratorním prostředí, které se nikdy nesetkaly s kočkou jako hrozbou, nebudou kočičí pach vyhodnocovat jako nebezpečný.

Jakkoli jsou však myši užitečné ke hledání výbušnin a časem pravděpodobně také drog, detektory kovů a skenery žádné zvíře nahradit nedokáže.

O novém detekčním zařízení informoval také web New Scientist.

Nejčtenější