Vodík z fritovacího hrnce

Martin Tůma  |  Věda

O přechodu na tzv. vodíkovou ekonomiku se mluví už velmi dlouho. A zřejmě se o tom ještě nějaký čas bude pouze mluvit, protože nemáme po ruce potřebné technologie, které by v běžném životě obstáli bez masivních dotací.

Jedním z problémů je samotná výroba vodíku. Pokud je hlavním cílem přechodu na vodík zbavit se závislosti na fosilních palivech, potom dost vadí, že jediná komerčně výhodná metoda výroby vodíku je právě ze zemního plynu. Doktorka Valerie Dupontová z univerzity v Leedsu se poohlédla po vydatném a levném zdroji vodíku a našla jej ve vysmaženém oleji z restaurací a stánků s rychlým občerstvením.

Ilustrační foto

Avšak vyrazit z vysmaženého oleje vodík je zhruba stejné obtížné, jako jíst hranolky na něm usmažené. Existují dva přístupy separace vodíku: Prvním je zahřátí oleje na vysokou teplotu, což je ale energeticky náročné. Nebo je možné použít katalyzátor, který se obvykle brzo ucpe nečistotami z oleje.

Tým doktorky Dupontové si vybral tu lepší část z každého přístupu. Jako katalyzátor použili nikl, který při reakci se vzduchem vytváří oxidy niklu a zároveň uvolňuje velké množství tepla. Tím dále ohřívá už předehřátý olej z teploty 650C až na 850C. To podstatně vylepšuje ekonomickou rentabilitu celého procesu.

Při vysoké teplotě dojde k rozkladu oleje na vodík a kysličník uhličitý, který je jímán speciálním sorbentem. Postup je to určitě chvályhodný, ale sezónní polští dělníci objevily ještě mnohem efektivnější přístup. Jejich staré Fiaty Uno, se kterými v létě brázdí anglické silnice, totiž dokáží bez problému jezdit přímo na rostlinný olej.

Zdroj:
http://www.leeds.ac.uk/…ogen_economy

Foto: fotobanka Shutterstock

Nejčtenější