Tyché: obří planeta na periferii Sluneční soustavy?

Petr Kubala  |  Vesmír
Ilustrační foto

Staronové vášně probouzí v astronomických kruzích debaty o možné existenci obří planety ve vzdálených končinách Sluneční soustavy.

Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn provázely člověka od nepaměti, neboť je lze pozorovat i pouhým okem. Nástup dalekohledu na počátku 17. století přinesl objev dalších dvou plynných obrů – Uranu a Neptunu. Astronomy i pouhé nadšence však i poté přitahovala možnost, že ve vzdálených a temných končinách Sluneční soustavy obíhají další neodhalené planety.

Zatímco pozice Neptunu byla předpovězena a následně potvrzena v polovině 19. století, na další kýžený planetární objev čekala astronomie až do roku 1930, kdy Clyde Tombaugh objevil Pluto. Devátá planeta však mnoha astronomům začala postupem času pít krev. Její složení, parametry oběžné dráhy, velikost a další vlastnosti, pobyt Pluta v prestižní kategorii planet značně komplikovaly. Hřebíčkem do rakve byl objev dnes už trpasličí planety Eris, která je větší než Pluto. Na pražském zasedání Mezinárodní astronomické unie byla v roce 2006 přijata definice planety a Pluto se z této kategorie muselo poroučet.

Tajemný svět ledu za dráhou Neptunu

Za dráhou Neptunu se nachází Kuiperův pás. Svět ledových těles sahá až do vzdálenosti 55 AU, tedy astronomických jednotek, což je střední vzdálenosti Země od Slunce. Ani Kuiperovým pásem však Sluneční soustava nekončí. Ještě mnohem dál od Slunce začíná ve vzdálenosti nejméně 2000 AU Oortův oblak, který je královstvím kometárních jader.

Kometa Hale-Bopp na pozemské obloze v dubnu 1997 (Foto: Wikipedia)
Kometa Hale-Bopp na pozemské obloze v dubnu 1997 (Foto: Wikipedia)

Vnější hranice Oortova oblaku sahají do vzdálenosti až 50 000 AU. Pokud si uvědomíme, že 1 AU je vzdálenost Země od Slunce a světlo tuto vzdálenost překoná zhruba za 8,3 minuty, pak není těžké si dopočítat, že na okraj Oortova oblaku mu to trvá přes 280 dní. Hranice Oortova mračna se tak nachází ve vzdálenosti 0,8 světelných let.

V takto extrémních vzdálenostech je gravitační vliv Slunce už téměř zanedbatelný. Stačí proto drobný impuls a kometární jádra se z mračna vydají směrem do vnitřních částí Sluneční soustavy. To se stalo základním kamenem mnoha více či méně šílených teorií.

Někteří astronomové se i dnes domnívají, že Slunce je ve skutečnosti dvojhvězdou. Domnělý hvězdný průvodce, který je znám pod názvem Nemesis, má s určitou periodou posílat větší množství kometárních jader směrem ke Slunci. Některé z nich následně dopadají na Zemi, což vede k vymírání rostlinných a živočišných druhů. Existenci Nemesis dnes věří už jen zlomek světové astronomické obce.

Existuje Tyché?

John Matese a Dan Whitmir z univerzity v Louisianě přišli před několika lety s jinou teorií. Podle jejich názoru v Oortově mračnu obíhá ve vzdálenosti 15 000 AU obří planeta o hmotnosti 1 až 4 Jupiteru, která původně vznikla u jiné hvězdy a byla zachycena gravitací našeho Slunce krátce po jeho vzniku v otevřené hvězdokupě. Domnělá planeta dostala název Tyché podle bohyně šťastné náhody v řecké mytologii.

Na rozdíl od Nemesis je existence Tyché dokládána jinými argumenty. Oortův oblak má sférický (kulovitý) tvar. Pokud by kometární jádra byla v mračnu rozložená více méně rovnoměrně, měla by k nám přicházet náhodně ze všech směrů. To se však neděje a autoři se proto domnívají, že viníkem je velmi hmotný narušitel pořádku Oortova oblaku.

Oba autoři přišli s teorií už před několika lety. V loňském roce ji však aktualizovali, neboť do vesmíru se vydala infračervená družice WISE, která by mohla existenci Tyché potvrdit.

Před pár dny se Tyché dostala na okamžik do záře reflektorů, když některá zahraniční média přinesla zprávu, že WISE existenci této obří planety ve vzdálených končinách Sluneční soustavy potvrdila. Sám tým astronomické družice zprávu okamžitě popřel skrz sociální sítě.

Družice WISE při předstartovních testech (Foto: NASA)
Družice WISE při předstartovních testech (Foto: NASA)

Novináři původní informaci Johna Matese a Dana Whitmira špatně pochopili. Družice WISE se do vesmíru vydala 14. prosince 2009 a jejím úkolem bylo zmapovat celou oblohu v infračervené části spektra. Tento cíl WISE splnila na jedničku v lednu 2011. Každá část oblohy byla snímkována hned několikrát. Získaná data jsou nyní analyzována a postupně zveřejňována. Větší balík spatří světlo světa v dubnu, kompletní data pak zřejmě na jaře příštího roku.

Kompletní a velmi přesnou infračervenou mapu oblohy využijeme k rozličným účelům – k objevování nových komet a planetek, ale rovněž ke studiu hvězd a hledání chladných hnědých trpaslíků (přechodné fáze mezi planetami a hvězdami).

John Matese a Dan Whitmir se domnívají, že pokud Tyché existuje, musí být ukrytá v datech z družice WISE. Novináři to však pochopili tak, že existence Tyché již byla prokázána, což je samozřejmě nesmysl.

Astronomové: vlažné „Ne“ existenci Tyché

Vědecká obec teorií Matese a Whitmira není příliš nadšená. Mnoho astronomů upozorňuje na to, že oba autoři použili jen velmi omezený vzorek komet, a to na vyřčení podobných závěrů nestačí. Pro mimořádný objev zkrátka potřebujete i mimořádný důkaz.

WISE může existenci Tyché potvrdit, nemůže ji však zcela vyvrátit. Pokud se ale obří planeta v Oortově mračnu v datech nenajde, zůstane i nadále tématem vášnivých diskusí v astronomických kuloárech.


Další informace

Nejčtenější