Teleportace je smrtelně nebezpečný zážitek

Karel Javůrek  |  Věda
Foto: Shutterstock.com

Přenesení těla na jiné místo během okamžiku se zdá jako ideální řešení pro budoucí cestování na Zemi i ve vesmíru. Má to ale háček, který vás bude stát život.

V minulém článku jsme řešili problémy a komplikace spojené s cestováním vesmírem. Zejména ty, které se týkají naší buněčné stránky. Představa, že se posadíme do vesmírné lodi a po několik generací se budeme pářit v komplexu o velikosti běžného obchodního centra, je spíše nepravděpodobná.

Jak už zaznělo, cestování podsvětelnou rychlostí nepřipadá vůbec v úvahu a také rychlost světla je z hlediska vesmírných rozměrů většinou stále nepoužitelně pomalý přesun. V nejbližším okruhu naší sluneční soustavy lze však narazit na řadu hvězdných systémů, které jsou při rychlosti světla dostupné za několik let. Spousta jich je i v rámci vzdálenosti do dvaceti světelných let.

Rychlostí světla sice může putovat pouze nehmotná částice, například foton, to však nemusí být takový problém, jak by se mohlo zdát. Proč bychom totiž složitě a náročně přepravovali hmotu prostorem, když ji dle přesných parametrů dokážeme případně opět vytvořit?

Teleportace je realitou

Teleportace objektu neznamená samotné přenesení všech částic hmoty, ze které je daný objekt utvořen, nýbrž pouze přenesení informací o tomto objektu. Z těchto informací lze pak na druhé straně přenosové trasy objekt následně přesně zrekonstruovat.

Tato technologie není žádné sci-fi, vědcům už se podařilo teleportovat foton včetně kvantového stavu hmotných částic. Pokud si tedy pokusíme představit budoucí možnost skenování i větších objektů, jistě se nám všem vybaví slavné scény s teleportací například ve filmech nebo seriálech typu Star Trek a podobně.

Myšlenka zjištění stavů všech atomů a následný přenos těchto informací pomocí fotonů s rychlostí světla (ať už bezdrátově nebo po optickém kabelu) zní relativně snadno. Je to ale pouze první dojem, je zde vážný paradox zasahující i tu nejzazší podstatu našeho bytí.

Představme si modelovou situaci, kdy je k dispozici funkční přístroj pro oskenování všech atomů včetně kvantových stavů. Samozřejmě nechybí ani dostatečně výkonný počítač ke zpracování těchto údajů. V danou chvíli tedy musíme připustit, že veškerá naskenovaná data jsou vlastně váš kompletní aktuální otisk – vaše přesné já ve chvíli naskenování, včetně tolik přeceňovaného vědomí.

Tyto informace, respektive data v určité zakódované podobě, následně přeneseme pomocí fotonů na jiné místo. Vlastně vůbec nehraje roli, kde je umístěno cílové zařízení. Může se jednat o druhý přístroj hned ve vedlejší místnosti, na druhé straně planety či v jiné sluneční soustavě několik světelných let daleko.

Na druhé straně budeme mít přístroj, který z dodaných informací dokáže opět vytvořit daný objekt. V tomto konkrétním případě se však nejedná o nějakou krabičku, ale o celého člověka. Rozdíl v tom není, v obou případech jsou to atomy, v případě člověka jen složitější struktura. Přístroj s dostatečným přísunem energie tak vyrobí dané atomy dokonale přesně, jako byly při skenování.

Foto: Shutterstock.com

Jako Voldemort a jeho sedm viteálů

A zde je problém, o kterém vám neřekne ani Jean-Luc Picard ze Star Treku. V tuto chvíli jste sice byli vytvořeni na jiném místě, co se ale stalo s vaším tělem, potažmo atomy, které vás tvořily v prvním přístroji?

Pokud byla tato hmota „vymazána“ a následně vytvořena podle získaných dat na jiném místě, už se jedná o kopii. Dejme tomu, že proces teleportace by byl rychlý a mohli bychom uvažovat o kontinuálním vědomí. Vstup do přístroje a výstup z jiného by tak nebyl postřehnutelný. Prostě by vám z ničeho nic problikl jiný obraz z nového místa, včetně dalších signálů ze smyslů: rozdílná teplota, tlak a tak podobně dle okolí. Jako u každého myšlenkového experimentu ale musíme jít do krajností.

Pokud v prvním přístroji po oskenování nebudete zničeni, ať už náhodou nebo záměrně, budete žít dál. Ale to i vaše druhé já v jiném místě, kde jste byli vytvořeni. Oba dva objekty jsou totožné, přesně na atom i kvantové stavy. Ani jeden v tuto chvíli nebude chtít zemřít, v každém případě to budete vy, s vaším uvažováním, vašimi pocity, pamětí a vším, co vás tvoří.

Poznejte své pravé já

Touto otázkou se ale dostaneme na zcela jiný břeh v oblasti života a smrti. Pokud totiž připustíme, že je teleportace možná, automaticky tak říkáme, že se nijak nelišíme od „neživé“ hmoty, jako je krabička sirek nebo procesor, který třeba pro složitější operace používá virtuální nadstavbu v podobě softwaru.

Stejný případ nastane, pokud se získaná data omylem použijí dvakrát pro vytvoření ve dvou přístrojích. Najednou budou k dispozici dvě kopie jednoho a toho samého člověka. Jak ale takovou situaci vyřešit? Který bude určen k odstranění a který bude žít? Oba dva budou sami sobě druhým já, naprosto dokonale přesnou kopií. Budou odpovídat stejně na otázky, musíme však uvažovat, že od té chvíle budou přijímat mírně odlišné informace ze svých smyslů, které dokáží ovlivnit uvažování, paměť atd. Jejich chování se tak bude trochu lišit. V jakém smyslu, to si popíšeme na názorné ukázce.

Jednoho člověka například okamžitě po vytvoření umístíme do chladné místnosti, druhého do teplé. Na otázku, jestli je jim teplo nebo zima, odpoví oba odlišně. V danou chvíli je totiž jejich odpověď zpracována na základě okolních vlivů, které mozek získává pomocí smyslů.

Tato situace je jen ukázka pro představu, vše pochopitelně probíhá mnohem komplexněji. Například jeden subjekt bude vyslýchat usměvavá a blonďatá vyšetřovatelka s krásným úsměvem, druhý subjekt v odlišné místnosti pak nerudný a postarší detektiv, kterému byste se na ulici raději vyhnuli. Na různé otázky ovlivňující právě momentální uvažování tak budeme dostávat různé odpovědi s různě barevným podtextem. Na jednoduché otázky, které jsou pouze informací v paměti (například datum narození), bychom měli dostat přibližně stejné odpovědi. Oba dva ale už budou uvažovat malinko jinak.

Situace je jen ukázková, představte si však komplexní vjemy od chvíle oddělení obou subjektů. Stačí si jen vybavit, jak ovlivňuje chování a odpovědi pouhá momentální nálada.

Kdo je tedy ten pravý? Odpověď je jasná – oba. Oba subjekty byly vytvořeny ze stejných nasnímaných dat. Smysl je ale stejný jako v počátku – pokaždé musí jedna verze vašeho já zemřít. Tyto scénáře se týkají náhodné chyby. Co když ale dojde ke záměrnému zkopírování.

Například si představte, že dojde ke zneužití vašich nasnímaných dat a vaše osoba bude zkopírována a vyrobena i zcela jinde na jiném místě. Jedna kopie nebude vědět o druhé. Možnosti zneužití jsou nepřeberné a extrémně nebezpečné. Jedno vaše já tak bude po teleportaci stále chodit do práce a pokračovat nadále ve svém životě. Vaše ilegálně vytvořené druhé já, třeba na druhé straně planety, však bylo například využito pro brutální undergroundovou reality show „Na nože“, obstarávající zábavu pro nabubřelé vládce mafiánských podsvětí.

Celá tato situace je složitá, sami si jistě nedokážete představit, že existujete ve dvou exemplářích. Cítíte se totiž jako samostatný organismus s vlastní osobností a myšlením, svým způsobem jedinečný.

Foto: Shutterstock.com

Být či nebýt, řekla Schrödingerova kočka

Teleportace je tak sama o sobě tou nejkontroverznější technologií, alespoň z pohledu běžného člověka, který svým způsobem stále věří, že je „živý“. Pokud bude teleportace možná, tak to znamená zcela šokující pohled na to, co je vlastně život, živé a co nikoli.

Bude-li možné celé tělo nasnímat a převést do podoby dat a informací, znamená to i další souvislost. Tato data budou obsahovat přesné informace o všech vašich atomech, které tvoří vaši ruku, mozek, vzpomínky, myšlenky nebo osobnost, vaše já v tom nejhlubším smyslu.

Vzhledem k tomu, že tyto informace budou uloženy virtuálně, tedy v podobě jedniček a nul v počítači, lze uvažovat o virtuálním vytvoření. Představte si virtuální svět s realistickým grafickým zpracováním i realistickou fyzikou. Vaše já bude vytvořeno coby virtuální postava z virtuálních atomů, která bude také přijímat veškeré signály a vjemy, stejně jako v realitě. Pokud bude virtuální prostředí stejné jako realita, jak poznáte, kde zrovna jste? Více méně nijak. Museli byste najít nějakou chybu či odlišnost, například v těch nejmenších rozměrech, v samotném základu. Něco, co se chová zcela odlišně od vnímané reality. Třeba kvantový svět.

Možnost teleportace živého organismu by znamenala, že je člověk pouze trochu složitý buněčný stroj z atomů, řízený pokročilou učící se logikou vylepšovanou postupným evolučním procesem. A jak to vypadá z posledních objevů v oblasti výroby syntetických buněk, tento revoluční pohled na podstatu všeho živého se pomalu a jistě odkrývá.

Ať už ale odpověď na tuto otázkou zjistíme dříve či později, lze odhadnout, že teleportace celého těla je vzdálenější a mnohem složitější technologií, jak se ocitnout na jiném místě. O jednodušším způsobu, který pravděpodobně dorazí mnohem dříve, si povíme zase příští týden.


Trochu děsivý závěr zkusíme odhlehčit. Podívejte se, jak teleportace trápí i Sheldona Coopera ze seriálu The Big Bang Theory. Pod videem je překlad rozhovoru.
 

„S teleportací je problém…“

„Tak mluv.“

„Předpokládejme, že bude možné vyrobit zařízení, které dokáže rozpoznat kvantový stav hmoty člověka na jednom místě, přenést tuto předlohu jinam a zde ji sestavit. Ve skutečnosti ale tuto osobu nepřenášíme. Zničíme ji na jednom místě a na druhém znovu vytvoříme.“

„No a?“

„Osobně bych teleportaci nepodstoupil, protože originální Sheldon by musel být rozložen, aby jinde mohl být vytvořen nový Sheldon.“

„Byl by tento nový Sheldon v něčem lepší než ten starý?“

„Ne, byl by naprosto stejný.“

„Tak to je opravdu problém.“

„Takže ho také vidíš!“

Nejčtenější