Stroj času a neskutečná cesta do minulosti

Karel Javůrek  |  Věda
Ilustrační foto (Foto: Shutterstock)

Představa cestování časem do minulosti i budoucnosti s sebou přináší netušené možnosti a neřešitelné paradoxy. Vše je ale mnohem jednodušší a současně i velmi zajímavé.

Určitě jste někdy četli nebo viděli příběh o cestování v čase. Scénáristé a spisovatelé si v nich hrají s nemožnými paradoxy, které vám zamotají hlavu víc než krabicové víno ve slevě. Jde vlastně cestovat časem, měnit minulost, pohlédnout do budoucnosti a zase se vrátit zpět?

Ať už máte na cestování v čase jakýkoli názor, pokusím se objasnit realistický pohled, který neodporuje fyzikálním zákonům. Dozvíte se, že už svým způsobem cestování v čase provozujeme, aniž bychom si to uvědomovali.

Tikající časoprostor

Vesmírná hmota i my jsme složení z částí, které podléhají čtyřem známým rozměrům, přičemž jeden z nich definuje nevratné události. Je to čas. Již Aristotelés prohlásil: „Čas je napočítaný pohyb ve vztahu k před a po“. V našem pojetí je čas určitou virtuální jednotkou, která určuje rozdíl mezi jednotlivými událostmi.

Čas tedy plyne nezastavitelně kupředu, stejně jako se náš vesmír neustále rozpíná. Teoretický fyzik Stephen Hawking se vyjádřil ve smyslu, že cestovat lze jen do budoucnosti. Využít lze relativistickou dilataci času, která je součástí speciální teorie relativity a která byla již několikrát ověřena. Při rychlosti blížící se rychlosti světla tak pro pozorovatele ubíhá čas pomaleji.

Představa zakřivení časoprostoru dle hmotnosti objektu (Foto: Wikipedia)
Představa zakřivení časoprostoru dle hmotnosti objektu, Foto: Wikipedia

Stejný případ nastává i při různé gravitaci. Nejen na Zemi, kde v různé výšce ubíhá čas trochu jinak, ale i ve vesmíru. Čím je těleso těžší, tím více zakřivuje časoprostor, a čím je gravitace intenzivnější, tím pomaleji plyne čas. Dle obecné teorie relativity totiž má gravitační pole vliv na tok času.

Cestovat do minulosti už můžeme, ale velmi omezeně

Pokud byste tedy reálně chtěli cestovat do minulosti, museli byste mít v dané části prostoru uloženy přesné pozice a pohyb všech částic, které prostor tvoří. A pokud by mělo být cestování do minulosti možné v celém vesmíru, musela by být v každý okamžik uložena poloha všech jeho částic. Například do paralelního vesmíru. Tušíte, že to je tak velký úlet v mnoha směrech, že ho můžeme relativně vyloučit, ale nikdy neříkejme nikdy.

Když už bychom byli v minulosti, výsledkem by bylo zcela přesné přehrávání všech jevů, které v této době nastaly. Jedna teorie dokonce říká, že vracet se půjde pouze do doby, ve které byl stroj času vynalezen. Jak se přesvědčíme, něco na tom opravdu je.

Určitý stroj času jsme již totiž vynalezli před více než sto lety. Začali jsme poprvé zachytávat a ukládat elektromagnetické vlnění a částice, které se v danou chvíli objevily v prostoru. Tyto částice byly následně převedeny do určité formy, která byla nejdříve analogová a velmi nepřesná, v současnosti je však už digitální, tedy coby shluk jedniček a nul v zakódované podobě. Hovoříme tu o fotoaparátu, kameře či zvukovém záznamu pomocí mikrofonu.

Na videu vidíte jeden z nejstarších filmů, byl natočen v roce 1878:
 

Pomocí fotoaparátů, kamer a mikrofonů tak ukládáme minulost, což nám dovoluje se k ní kdykoli vrátit. Problém ale je, že nemůžeme nic změnit. Můžeme pouze reprodukovat různě kvalitní kopii fotonů či mechanického vlnění, tedy obraz a zvuk. A co není uloženo, to se zkrátka nenávratně ztratí.

Svým způsobem tak uskutečňujeme nepřesnou a částečnou teleportaci, především například v rámci videohovorů. Informace o nasnímaných fotonech a mechanickém vlnění v určitém omezeném rozsahu a rozlišení nasnímáme a převedeme do jedniček a nul. Abychom na druhé straně mohli stejné částice a vlnění s různou kvalitou opět vyrobit. Jedničky a nuly tak znovu rozkódujeme, vyšleme téměř stejný foton pomocí displeje a téměř stejně mechanické vlnění pomocí reproduktoru.

Vlastně si vůbec neuvědomujeme, že v určitém rozsahu vlastníme nejen zařízení pro teleportaci i „cestu časem“. I když tedy nemůžeme cestovat časem zpět, zvládneme si minulost vyvolat se stále zvyšující se kvalitou a určitým způsobem tak prožít událost znovu.

Přes sto let staré fotony minulosti si můžete prohlédnout na tomto videu z Market Street (San Francisko, 1906):
 

Do budoucnosti bez možnosti návratu

Minulost tedy nemůžeme ovlivnit, jak je to ale s budoucností? Budeme imaginárně uvažovat, že dokážeme nějakým způsobem zpomalit čas – ať už v nějakém velmi rychle letoucím prostředku či ve speciálním přístroji na Zemi. Co by to znamenalo?

Pokud si do takového přístroje sednete, bude pro vás čas plynout pomaleji než v okolním prostoru. V tu chvíli již cestujete časem do budoucnosti, má to ale význam? V roce 2020 tak například vejdete do stroje na zpomalování času a budete v něm třeba hodinu. V okolním prostoru a světě však bude čas ubíhat standardně, tedy mnohem rychleji než u vás. Vy jste mezi tím zestárli pouze o hodinu, okolní svět však uběhl o deset let a je právě rok 2030.

Takže stejná Market Street v San Francisku, tentokrát z roku 2005:
 

Ztratili jste tak deset let, které jste mohli strávit se svými přáteli či dětmi, a pouze se posunuli v čase. Zjednodušeně jste tak vyměnili časové období za jiné, ale kdokoli kdo je vám blízký či známý a necestoval s vámi již nikoli. Jedná se o podobný efekt, jako by vás někdo zmrazil, kdy by vám nezestárla žádná buňka v těle a po deseti letech jste byli opět probuzeni. Skočili jste do budoucnosti, ale ztratili část přítomnosti.

Pokud to vezmeme do extrémů, strávíte v přístroji několik hodin a vyjdete ven po několika staletích normálního času. V případě katastrofického scénáře se tak klidně může stát, že na Zemi už nikdo nežije a jen vy jste měli takové neuvěřitelné štěstí, že někdo nechal běžet stroj času několik set let bez jakéhokoli výpadku napájení. Jste sami a zamořené prostředí plné radioaktivního spadu vás během následujících hodin zabije. Případnou cestu časem do budoucnosti jste si tak chvíli před smrtí obrovsky vyčítali, mohli jste totiž žít celou část vašeho zbývajícího života ve své době.

Obecně by se ale jednalo o vynikající řešení pro nemocné pacienty, kteří nemohou být se současnými technologiemi vyléčeni, a skok v čase by jim vlastně zajistil přežití. Pochopitelně pouze v případě, že by v budoucnu byla na tuto nemoc funkční léčba.

Každý z nás umí předpovídat budoucnost

Lidský mozek dokáže poměrně snadno předpovídat budoucnost, samozřejmě vždy jen s určitou pravděpodobností. Předpovídání budoucího vývoje událostí je totiž velmi důležitou součástí k přežití. Zatímco dříve se jednalo především o lovení kořisti, kdy musíme předpokládat, kde se pronásledované zvíře objeví, či jakou dráhu střelby šípu zvolit v případě stejné rychlosti a pohybu zvířete v prostoru, dnes je vše komplexnější.

Zabýváme se možností budoucího vývoje všemožných událostí, a podle toho se rozhodujeme. Může se jednat o soukromé vztahy, pracovní volby nebo jen sledování aut při řízení. Ve všech případech se jedná o složité výpočty, které musí s určitou pravděpodobností odhadnout budoucí vývoj pohybu předmětu v prostoru či chování jedince dle zjištěných aspektů z minulosti i současnosti.

Vždy se však jedná především o krátkodobé předpovědi, protože s delší časovou jednotkou se pravděpodobnost úspěchu správného odhadu s narůstajícími proměnnými rapidně snižuje.

Pokud máte nějaké konkrétní otázky ohledně cestování v čase, můžete tak učinit v diskuzi pod článkem nejpozději do včera. Všechny novější příspěvky byly již smazány.

Nejčtenější