Sto let motorového létání v Čechách

Pavel Sviták  |  Historie
Březen 1911. Jednoplošník Ing. Jana Kašpara, s nímž 13. května 1911 vykonal přelet Pardubice-Praha

Letos 16. dubna uplynulo právě sto let od prvního řízeného letu českého letce na motorovém letadle nad českou půdou.

Historie letectví u nás sahá mnohem hlouběji do minulosti, až do počátku balonového létání. První balonové experimenty, byť jen s malými balony, se v Praze uskutečnily již v únoru roku 1784. Také nejstarší teoretické práce týkající se létání s letadly těžšími než vzduch sahají daleko před rok 1910 a první z nich vypracovali významní teoretici pocházející z Čech již okolo roku 1880.

I začátky bezmotorového létání sahající ve světě do 90. let devatenáctého století zasáhly alespoň zčásti české země a kolem roku 1893 máme doloženy experimenty s kluzákem Františka Štěpánka v Dejvicích, tehdy vesnici nedaleko Prahy.

Vůbec první úspěšné lety s motorovým letadlem ve světě se zdařily v prosinci roku 1903 bratřím Wrightům v USA. Zprávy o těchto pokusech i o pokusech konaných v následujících dvou letech se však do světa téměř nedostaly, neboť bratři cokoli o svém létání přísně tajili.

Tou dobou však už i ve Francii došlo k podobným pokusům. Na rozdíl od experimentů konaných bratry Wrighty se zde vše dělo na očích veřejnosti, a tak i v pražských novinách bylo možno se 13. listopadu 1906 dočíst, že „Santos Dumont podnikl dnes dopoledne dva pokusy se svým aeroplanem. Každý z obou pokusů trval asi 6 vteřin. Aeroplan urazil 10–12 m za vteřinu, celkem asi 60 m. Santos Dumont bude v pokusech pokračovati.“

A několik dní nato už proletěl trať dlouhou 220 m, tedy asi tolik, kolik činil nejlepší výkon Wrightů o tři roky dříve. V následujícím roce výkony evropských letců zvolna rostly, a tak se nakonec Wrightové odhodlali jet do Evropy. V podzimních měsících roku 1908 předváděl Wilbur Wright ve Francii výkony, nad nimiž tehdy Evropa žasla, zvláště když 31. prosince urazil, byť pouze v okruzích nad letištěm, celých 124 kilometrů.

A o půl roku později přeletěl Francouz Louis Blériot mořskou úžinu mezi Francií a Anglií. Ve světě, hlavně však v Evropě, propukla aviatická horečka.

Létající Čech

Koncem roku 1909 se i u nás v Čechách pár nadšenců pokoušelo postavit letadlo a létat. Zatím bezvýsledně. Přitom tisk téměř denně přinášel, hlavně z Francie, zprávy o pozoruhodných leteckých výkonech. Veřejnost byla zvědavá, ráda by i v českých zemích spatřila nejnovější zázrak techniky – letadlo letící povětřím. Pravda, zatím k tomu mimo Francii bylo nejen v Čechách jen málo příležitostí.

„Oznamuje se nám, že vyjednávání stran vzletu Wrightova se zdařilo a že létací stroj, naložen ve dvou vagonech, jest už na cestě z Paříže do Prahy. Vzlet jeho zde v Praze jest zajištěn na dobu vánočních svátků a bude tedy pražskému obecenstvu už v krátké době možno, na vlastní oči seznati největší vynález naší doby. Jak už bylo sděleno, jde o týž Wrightův stroj, kterým přeletěl hr. Lambert pařížskou Eiffelovu věž a pan Gaubert, který vzlet v Praze provede, jest žákem hraběte Lamberta a nejlepším pilotem Wrightovým. Komité sestávající z několika kapitalistů a sportsmanů nešetřilo námahy ani nákladu, aby pražskému obecenstvu tuto vysoce zajímavou sensaci opatřilo,“ napsaly noviny 3. prosince 1909. Veřejná produkce v Chuchli se nakonec konala až 2. ledna a Gaubertův let po asi půlminutě skončil nouzovým přistáním.

Ještě hůře se o tři měsíce později vedlo německému šéfkonstruktérovi mladoboleslavské automobilky Laurin a Klement ing. Otto Hieornymovi, jemuž vítr vůbec znemožnil létat. Náhradní produkce se měla konat 17. dubna, ale dopadla stejně – nebylo možno vzlétnout.

První český letec Ing. Jan Kašpar

Onoho 17. dubna 1910 však ranní tisk přinesl tuto zprávu: „První létající Čech. V Pardubicích pracuje už delší dobu, vzdálen zvědavých zraků, v aviatice inženýr Kašpar. (…) Včera byl inženýr Kašpar odměněn za svou námahu, sklidiv pěkný úspěch prozatím jako pilot, úspěch ovšem neobyčejně cenný, neboť jest první Čech, který létal. Z Pardubic s námi sdělil včera baron Kraus toto: Dnes o 11. hod. dopol. se vznesl inž. Kašpar na Blériotově jednoplošníku do výše 20–25 m a proletěl dráhu asi 2 km. Jest to první Čech, který letěl nad českou půdou.“

V Pardubicích 16. dubna úspěch, v Praze o den později nové zklamání. „V Praze se nelítalo. Sláva Pardubicům! Jen výš a výš to vám přejí bratří Jičínští,” psali 17. dubna 1910 z Prahy ing. Kašparovi Pardubičané Jaroslav, Rudolf a Karel Jičínští. A zprávy o Kašparových úspěších se množily.

Pro český národ po desetiletí usilující o rovnoprávnost na svém území, to mělo nemalý význam. Do začátku června roku 1910 se ing. Kašpar vycvičil natolik, že se mohl odhodlat k veřejným produkcím. Ta první se odehrála 19. června v rodných Pardubicích. V následujících týdnech a měsících propagoval letectví vzlety v českých a moravských městech.

V letech 1910 a 1911 jich bylo celkem devatenáct. Již v létě roku 1910 si ing. Kašpar postavil nové letadlo. Za vzor mu posloužil osvědčený Blériot XI, ale letoun byl větší, dvoumístný a opatřený výkonnějším motorem. Jen opožděná dodávka motoru z Vídeňského Nového Města zapříčinila, že letadlo bylo dokončeno a vyzkoušeno až na jaře 1911.

Pak posloužilo ing. Kašparovi i k jeho nejslavnějšímu výkonu, k přeletu z Pardubic do Chuchle u Prahy. Let dlouhý asi 120 kilometrů tehdy představoval vůbec nejdelší let v celé habsburské monarchii. Po celý rok 1910 byl ing. Jan Kašpar jediným českým letcem, jehož umění a jehož letadlo dovolovalo pořádání veřejných produkcí.

Pardubice – město aviatiky

Avšak ještě v roce 1910 se začali objevovat další čeští letci. Byl to především Kašparův bratranec Eugen Čihák, který začal létat na sklonku září 1910, ale dlouhou dobu měl problémy s motory. Až od září 1911 se mu začalo dařit natolik, že se mohl pustit do pořádání veřejných produkcí.

S bratrem Hugem postavil do roku 1913 dvanáct letadel. Z nich nejúspěšnější byl Rapid z podzimu 1912, letoun, který dosahoval tehdy pozoruhodné rychlosti přes 130 km/h. Díky ing. Janu Kašparovi a bratřím Čihákům se tehdy Pardubice staly jakýmsi centrem českého letectví. A když v roce 1914 došlo k výraznému útlumu našeho letectví, zůstal Eugen Čihák nakonec jediným aktivně létajícím českým pilotem v českých zemích…

Dalším, kdo začal létat v roce 1910, byl Jan Čermák. Své první letové pokusy uskutečnil v listopadu v Plzni na letadle Racek, které společně postavili Slovinec Stanko Bloudek s rychlobruslařem Jaroslavem Potůčkem. Bloudek s Čermákem odešli na jaře 1911 do Vídně, kde postavili dvouplošník Libella.

Letoun Eugena Čiháka s rotačním motorem Gnome Omega, používaný v letech 1911 a 1912

Na něm Jan Čermák jako první Čech získal v červenci 1911 mezinárodní pilotní diplom podle pravidel Mezinárodní letecké federace. Létal pak hlavně v Chorvatsku, Uhrách, Srbsku a Bulharsku, na konci roku 1911 však aktivní letecké činnosti zanechal. Na Autosalonu v Praze konaném od 27. března do 4. dubna 1910 představil své letadlo, napodobeninu francouzského Blériotu XI, nuselský zámečník František Šimůnek.

Dlouho ho provázely potíže se slabými motory, nejednou při nehodách své letadlo poškodil nebo i zničil. V roce 1911 se také on nastěhoval do Plzně, kde nakonec v roce 1912 na svém třetím letadle získal plný úspěch. Avšak Šimůnek, pouhý živnostník, se svými pokusy hmotně vyčerpal a v roce 1913 musel létání zcela zanechat.

Na počátku roku 1911 rozšířila řady českých pilotů první naše létající žena Božena Viktorie Laglerová. Létat se naučila v Německu u průkopníka letectví Hanse Gradeho v Borku u Berlína. 27. září 1911 složila pilotní zkoušku podle pravidel Mezinárodní letecké federace. Doma však měla smůlu, při vystoupení v Kladně měla nehodu a její produkci v Plzni úřady nepovolily.

V roce 1911 se v Blériotově pilotní škole v jihofrancouzském městě Pau objevil první český žák, Josef Pouba z Kročehlav u Kladna. Prošel výcvikem, ovšem mezinárodní pilotní diplom nezískal. Pak zkoušel létat u Kladna, avšak letoun Blériot XI zakoupený Aviatickým družstvem v Kladně při požáru hangáru 8. října 1911 shořel.

V Mladé Boleslavi začala již v roce 1909 pracovat na letadle skupina montérů, většinou pracovníků automobilky Laurin a Klement. Její duší byli pánové Metoděj Vlach a Antonín Vítek. Po nedokončeném experimentálním modelu tito nadšenci postavili od roku 1909 do roku 1912 celkem čtyři letadla.

Pokusy s prvními třemi se jim příliš nedařily, po značném úsilí dosáhli jen několikametrových skoků. Až poslední letoun, jednoplošník označovaný svými tvůrci VV 5, přinesl úspěch a Metoděj Vlach s ním uskutečnil větší počet letů.

Udělej si sám

Samozřejmě byli u nás i další průkopníci letectví, avšak výsledky všech podstatně závisely na hmotných možnostech. Někteří se dostali jen k pokusným letům, aniž mohli vykázat významnější výsledky. Další stavěli letadlo, avšak nedokončili je. A nemálo bylo i těch, kteří skončili pouhým projektem a ani na zahájení stavby letadla nezískali prostředky.

Přes výše uvedený, vcelku skromný výčet českých letců je počet letadel s „domovským právem“ v českých zemích, to je letadel zde provozovaných, postavených i nedostavěných, pozoruhodný. Celkově jde, pokud se lze v neúplně dochovaných dokladech dopátrat, o asi sedm desítek letadel!

Letectví v českých zemích po celé období před první světovou válkou trpělo nedostatkem vnější podpory. Ze státních či zemských prostředků byla podpora nulová. Z prostředků obecních by nestačila na zakoupení jediného továrně vyrobeného letadla. I nejlevnější letadla tehdy stála přes deset či dvanáct tisíc korun.

Také podpora českého letectví od soukromého kapitálu nebyla velká, představovala okolo patnácti tisíc korun. Vlastně vše záviselo na možnostech jednotlivců. Naši průkopníci letectví mohli jen závidět kolegům ve Francii či v Německu, kde byly z nejrůznějších zdrojů do letectví vkládány statisícové a milionové částky.

Vzdor naznačeným potížím právě tehdy u nás vznikalo podhoubí, které ve změněných podmínkách Československé republiky přineslo rychle plody a umožnilo v krátké době vybudovat solidní letecký průmysl, o který se pak opíralo celé naše letectví.

Zdroj: VTM Science

Nejčtenější