Spící hvězdy rodí planety

Jaroslav Petr  |  Vesmír
Ilustrační foto

Když si mladičké hvězdy na nějakou dobu „schrupnou“, může to v jejich okolí nastartovat bouřlivé procesy, jež vedou ke zrodu menších hvězd nebo planet.

Astronomové už dlouho spekulovali o tom, že mladé hvězdy nehltají materiál z okolí neustále, ale krmí se v opakovaných „žranicích“. To vede ke krátkodobým uvolněním energie z těchto hvězd. Při úvahách o mechanismech vzniku hvězd ale nebrali astronomové příliš často do úvahy, co všechno se může během „siesty“ mladé hvězdy v jejím bezprostředním okolí odehrát.

Bouřlivé mládí hvězd

Britští astrofyzikové z University of Sheffield ve spolupráci s Dimitrisem Stamatellosem působícím na Cardiff University vytvořili počítačový model zachycující nejrůznější životní peripetie mladých hvězd. Odborníkům jej představili ve vědeckém časopise Astrophysical Journal.

V raných stádiích vzniku jsou hvězdy obklopeny oblakem prachu a plynů a rostou tím, že si tento materiál přitahují vlastní gravitací. Diskovitý oblak prachu a plynů se přitom může rozpadat a dává tak vzniknout menším hvězdám, planetám a objektům, které stojí na přechodu mezi planetami a hvězdami – hnědým trpaslíkům.

Ilustrační foto

Hnědí trpaslíci jsou příliš velcí, než abychom je mohli hodit do jednoho pytle s planetami. Na druhé straně nenabrali dost hmoty na to, aby se v jejich nitru rozhořela reakce, při které se vodík mění na hélium a která je zdrojem energie i pro naše Slunce.

Vznik malých hvězd

„Mladé hvězdy většinu času prospí,“ říká Dimitris Stamatellos. „Když poobědvaly velkou porci plynů a prachu z oblaku, který je obklopuje, uloží se ke spánku, který může trvat celá tisíciletí. V tomto období je jejich jasnost nízká. Oblak mezitím získává na hmotnosti, ale přitom zůstává poměrně chladný. Nakonec oblak ztratí stabilitu a roztrhá se na menší objekty, jako jsou hnědí trpaslíci nebo planety.“

Vědci byli dlouho přesvědčení, že radiace z mladé hvězdy ohřeje oblak prachu a plynů, a tím ho stabilizuje. Dosavadní modely nepočítaly s rozpadem oblaků kolem mladých hvězd. Model Dimitrise Stamatellose ale dokazuje, že v obdobích klidu mezi výbuchy energie z nitra mladých hvězd má oblak dost času k rozpadu. Vědci jsou přesvědčeni, že tak mohou vznikat velmi malé hvězdy s hmotností menší než pětina hmotnosti Slunce. V naší Galaxii tvoří tito „hvězdní drobečkové“ asi 60 % všech hvězd.

Nejčtenější