SPECIÁL: Vodní skútry

Zdeněk Šulc  |  Auta

Zrození kategorie vodních skútrů proběhlo před čtyřiceti lety, kdy pobřežní hlídky nutně potřebovaly přibližovadlo, které by se propletlo všude, kde je pro klasický člun moc úzko. Stroje, které vznikly pro tento účel, ale kromě pomoci tonoucím slibovaly i zábavu pro běžné uživatele, a s očekáváním prodejních úspěchů se vývoj roztočil na plné obrátky.

Za vynálezce tohoto plavidla bývá označován muž jménem Clayton Jacobsen z amerického státu Arizona. Ten jako první sestavil funkční prototyp, a pokud jde o sériovou výrobu, zde si prvenství připsala japonská Kawasaki se svým dílem Jet Ski. „Trysková lyže“ se v prodejnách objevila krátce po začátku sedmdesátých let. Šlo o skútr, na němž řidič stojí, a s ohledem na konstrukci v plenkách spojenou s dvojitým dvoutaktem nebylo vůbec jednoduché stroj kočírovat, natož se na něm udržet.

Následné inovace se tedy zaměřily na to, aby se na vodníkovi dalo postávat snadněji a řízení nebylo zvládnutelné pouze supertalentovanými jedinci. Továrnám bylo jasné, že jestli budou lidi ze skútrů padat jako hrušky ze stromů, prodeje nahoru nevyletí a veškeré investice přijdou vniveč.

Po několikaletém koumání se na světě konečně objevily skútry ovládané vsedě a jejich řízení bylo dostupné výrazně širšímu okruhu zájemců. Hned ze začátku byly sedací skútry jedno- i vícemístné, na vodě byly výrazně stabilnější než stojky, které se naopak začaly častěji používat k závodním účelům.

Ty se rozdělují na vytrvalostní a rychlostní, první jmenované se jezdí spíš na volném moři a rychlostní na krátké dvou- až tříkilometrové trati vytyčené bójkami. Kategorie bývají vypsané pro všechny typy skútrů a s upravenými „stojkami“ se jezdí i závody ve freestylu. Tedy v tom, kdo na „stojce“ předvede lepší trik. Tento sport je už tak daleko, že vidět na závodech salto vzad není až tak výjimečné…

Sedák neodmlouvá

V případě, že byste si chtěli vodní skútr pořídit, a nevíte, jestli stojací, nebo sedací, jako první si rozmyslete, co byste se strojem chtěli vyvádět. Stojka je vyrobena pouze pro řidiče, pasažéra na ní nesvezete a řízení je náročnější na pilotní schopnosti a zabrat vám dá i na fyzičku.

Naučit se stojku řídit zabere o dost víc času než u sedacího skútru, ale na druhé straně s ní zažijete obratnost, jaká je na vodní hladině bezkonkurenční. Ze začátku vám bude stojka připadat jako nezvladatelná, vratká bestie, ale výhoda je, že máte na pár let dopředu o zábavu postaráno a pořád se budete mít co učit.

U sedáků není náročnost na ruce taková, ovládání prokouknete o dost dřív a celkově je jízda výrazně klidnější. Současně připadá v úvahu i svezení pasažéra, a to nejen jednoho, protože dnes se dělají dvou- i třímístné verze. V žádném případě to ale neznamená, že by za řídítky byla nuda, neboť akcelerace těchto strojů je taková, že zrychlení pod plným plynem vám roztáhne zorničky jako účet za plyn.

Při řízení sedák neodmlouvá, jede, kam zatočíte, a můžete ho využít dokonce i k tahání vodních lyžařů. Zatímco samotný nákup skútru není nic složitého, předtím, než se poprvé projedete, vás čeká pár úřednických nástrah. Jednak vás zákon dožene na plavební správu, kde skútr přihlásíte, a následně si ještě musíte někde udělat řidičský průkaz pro vůdce malého plavidla.

Sůl versus hliník

Kdo by se rozhodl koupit ojetý nebo spíš ošplouchaný vodní skútr, měl by si dát největší pozor na agregát, který v případě špatného stavu zaskočí vaše finance nejvíc ze všech komponentů. Rozdíl je taky v tom, jestli mašina jezdila u nás po rybníku nebo na Vltavě, či s ní majitel naopak brázdil vlny Středozemního moře.

V tom případě si dejte pozor ještě větší, protože slaná voda nemá s lehkými kovy slitování a dokáže pocuchat strukturu například karburátorů, duralových částí motoru nebo veledůležité turbíny. V ní vytváří tlak vody vrtulka, která je poměrně náchylná a k jejímu poškození leckdy stačí málo.

Samotná konstrukce skútrů je relativně jednoduchá, v trupu z umělých hmot je uložen zážehový motor, a ten pohání turbínu, která tlačí stroj dopředu tím, že vpředu nasávanou vodu pod velkým tlakem fouká směrem vzad. Dalších dílů na skútrech moc není, nepočítáme-li palubní desku, a ta také není u všech.

Snahy konstruktérů se zaměřují zejména na tvary trupu, které jsou důležité pro ovládání a stabilitu. Dále prostor za řídítky, aby se dobře sedělo, případně stálo, a do třetice motory a pohonné ústrojí. Všechny značky, které se v současnosti věnují vodním skútrům, jsou na tom technicky dobře a o zaostalosti oproti moderním technologiím nemůže být řeč.

Pohonné jednotky jsou nejvíc podobné těm používaným ve sněžných skútrech a stejně jako u nich jsou i na vodě používané jak čtyřdobé, tak dvoudobé motory, které převažují. Agregáty jsou u většiny mašin řadové dvou- nebo tříválcové a výkony se pohybují kolem sto třiceti až sto padesáti koňských sil.

Jednou z výjimek je například čtyřdobý přeplňovaný motor Rotax 4-TEC používaný ve skútrech Sea-Doo. Motor má chladič stlačeného vzduchu, elektronicky řízené vstřikování a výkon téměř dvě stě dvacet koňských sil. Nejvyšší rychlost skútrů se pohybuje kolem osmdesáti kilometrů za hodinu a nejsilnější bestie dokáží po vlnách létat přes stovku.

Tomu, kdo jel prozatím jen po asfaltu, to nemusí připadat bůhví kolik, ale věřte, že na vlnách se pocit rychlosti zdvojnásobí a ve stovce už máte hodně co dělat. Zvlášť když ve vyšších rychlostech už není pád taková sranda, jako když sklouznete z pramice. Kolikrát nevíte, jestli jste spadli do vody, anebo na vás někdo nastražil beton.

Jestliže číslo maximální rychlosti není v obecných souvislostech zase tak ohromující, zrychlení to vynahrazuje. Z nuly na padesát kilometrů v hodině se největší rakety dostanou během dvou sekund a stejný počet vteřin jim trvá i dosažení maximální rychlosti. V případě, že byste chtěli vodní skútr pořídit na víkendové vyblbnutí a nechtěli kvůli tomu jezdit pátek co pátek k moři, máte u nás možnost vyřádit se na několika vymezených lokalitách.

Těch je poměrně poskrovnu, ale i zde platí osvědčené heslo, že kdo hledá, najde, a když si dáte se zjišťováním práci, objevíte zhruba kolem osmi míst, odkud vás nikdo nevyžene. Jde jednak o některé vodní plochy, štěrkovny a v neposlední řadě mohou vodní skútry kosit vlny v přesně vymezených kilometrech velkých říčních toků.

Při nákupu můžete vybírat prakticky jen z produkce tří velkých značek a ke zkrocení na vodní hladině se nabízejí stroje Sea-Doo, Kawasaki a Yamaha. Ve světě se kromě vodního skútru setkáte také s označení PWC a nejde o nic jiného než o zkratku Personal WaterCraft.

Kawasaki

Model Jet Ski byl v roce 1972 prvním sériově vyráběným vodním skútrem a za celou dobu se ho továrna nevzdala, pouze jej trpělivě vylepšovala, jak jen to bylo možné. Pro rok 2010 byl představen Jet Ski 800 SX-R a Kawasaki doufá, že model bude opět celosvětově nejprodávanější stojkou, stejně jako tomu bylo v letech 2007, 2008 a 2009.

Ať chcete nebo ne, Jet Ski byl, je a bude skútrem, se kterým se ostatní srovnávají. Základem je ostrý dvouválec s objemem 781 kubických centimetrů živený dvěma karburátory a naladěný na okamžitou odpověď v jakýchkoli otáčkách. Pružně uložený motor nepřenáší vibrace do zbytku stroje a kýl je vylepšený tak, aby přinášel větší stabilitu.

Plastová konstrukce zesílená skelnými vlákny je nejpevnější a nejlehčí možnou kombinací pro tento typ stroje a továrna použila větší nádrž, aby bylo možné řádit delší dobu. Kromě stojky Jet Ski vyrábí Kawasaki dalších pět sedacích skútrů, všechny osazené pohodlnou sedačkou pro tříčlennou posádku.

Vlajkovou lodí firmy je Ultra 260LX a sedlo je tvarované tak, že sice všichni tři sedí za sebou, ale každý víceméně ve svém vlastním křesle. Srdcem je přeplňovaná patnáctistovka s výkonem dvou set šedesáti koní a hlavním jmenovatelem celé konstrukce je luxus pro kapitána i všechny pasažéry.

Sea-Doo

Skútry Sea-Doo patří do područí kanadského velkoimpéria Bombardier, které vyrábí čtyřkolky Can-Am, sněžné skútry Ski-Doo a Lynx, lodní motory Envirude a závodní motokáry Rotax. Toto jméno je použité vzhledem ke stejnojmennému dodavateli motorů, který pochází z Rakouska a dodává pohonné jednotky pro všechny stroje království BRP.

U vodníků Sea-Doo se před krátkou dobou objevila revoluční novinka, kterou je historicky první použití brzd u vodního skútru. Systém má označení iBR, ovládá se páčkou u levého řídítka a funguje tak, že zmáčknete páčku, za trysku zajede kryt a otočí tlak nahoru a proti směru jízdy. Při testech se potvrdilo, že s iBR zastavíte na poloviční vzdálenosti než ostatní skútry, a BRP si za svůj vynález odneslo několik ocenění.

To ale není vše, na co v BRP přišli. Pro usnadnění manipulace je poprvé u vodního skútru použit neutrál s velice snadným přepínáním na pohyb vpřed a vzad. Pro tahání lyžařů nebo oblasti se sníženou rychlostí se hodí tempomat, který jinde než u skútrů Sea-Doo nenajdete, stejně jako odpružení části pro posádku. Výhoda je v tom, že zatímco kýl bojuje s nástrahami vln, pilot sedí na odpruženém elementu, a místo aby na mašině poletoval jako hadr na holi, může se v klidu věnovat řízení.

Sea-Doo se soustředí hlavně na nejpokrokovější sedací skútry. Ty se dělí do čtyř kategorií, z nichž nejzajímavější je třída Luxury Performance, která je mezi skútry něčím jako Mercedes třídy S mezi auty. Vrcholným modelem je GTX Limited iS 260 a číslice značí výkon motoru v koňských silách. Stroj má všechny výše popsané vychytávky, odkládací prostor pod sedlem, nastavitelná řídítka a motor s objemem skoro 1500 kubíků, turbem a mezichladičem stlačeného vzduchu.

Yamaha

Spolu s Kawasaki se Yamaha kromě sedacích skútrů věnuje i sportovním a závodním stojkám, kde vlajku třímá model SuperJet. Ten je schopný se po vybalení z krabice postavit na start závodů a hlavními cíli při vývoji byly supernízká hmotnost a akcelerace, která pilotovi bude připomínat spíš katapult.

Snadnějšímu a přesnějšímu řízení pomáhá speciálně vyvinuté odpružení řídítek a dílem, který má svůj původ v závodech, je turbína s komponenty z nerezové oceli. Motor je dvoudobý řadový dvouválec s objemem 701 kubíků, dvěma karburátory Mikuni a kompletní SuperJet váží pouhých 139 kilogramů.

V přesile proti stojce je nabídka sedacích skútrů, kterých má Yamaha v repertoáru hned devět a stroje rozděluje na vysoce výkonné, rekreační a sportovní. Z posledních jmenovaných je špičkou verze FZR a nejvíc obdivu zaslouží její motor. Objem 1812 cm3 je rozdělen mezi čtyři válce, a aby výkonu nebylo málo, má řadový motor ještě přeplňování.

Kýl NanoXcel je odvozen od strojů upravovaných na závody, má zcela novou turbínu a chuť zasportovat si po vlnách dostanete už při pohledu na kokpit opět inspirovaný závoďáky. Vzhledem k nadšení pro ostrou jízdu je FZR koncipován hlavně pro jednoho, i když místo pro dalšího spolujezdce nechybí.

Zdroj: Formen

Nejčtenější