Software staví továrny a navrhuje šaty

Josef Tuček  |  Počítače
Loď v počítači. Modelování výroby lodi obsahuje také informace o tom, který konstruktér odpovídá za určitý díl.

Obvykle to bývá tak, že vědci nejdřív vymyslejí něco zdánlivě nepraktického, a pak se teprve poznatek nějakým způsobem upraví pro potřebu výrobních hal. V tomto případě je tomu naopak.

Bostonské muzeum ve spolupráci s francouzskou společností Dassault Systèmes vytváří počítačovou podobu egyptské oblasti Gízy, jak vypadala v době, kdy se tu teprve stavěly pyramidy, a předtím, než byly některé památky odvezeny do vzdálených muzeí. „Návštěvník“ si vše bude prohlížet ve třírozměrné podobě na obrazovce počítače, „procházet“ se a poznávat okolí z různých úhlů.

Podstatné je, že programátoři využívají softwarové vybavení, které původně vzniklo pro průmysl, aby tam pomáhalo sestavovat nové výrobky, výrobní haly i úplně celé továrny. Tento způsob plánování výroby se rozmáhá stále více.

Výroba nanečisto

„Tradiční řízení výroby se kompletně mění,“ shrnul situaci Bernard Charlès, šéf společnosti Dassault Systèmes, na konferenci, kterou jeho společnost pořádala v minulých dnech v Paříži. Sjelo se na ni 1500 zástupců různých firem z celého světa, které počítačové modelování využívají.

Ilustrační foto

Společnost Dassault Systèmes se zaměřuje na přípravu softwaru, díky němuž je možné například postavit digitální továrnu, která je počítačovou simulací pracovišť, hal, výrobních linek, robotů, dopravníků a podobně. Přímo na obrazovce je možné do ní instalovat výrobní linky, vyzkoušet, jak na sebe navazují, jestli k nim bude mít obsluha snadný přístup. To vše je vidět ve třírozměrném (3D) zobrazení. Dá se tak vyhnout obávanému postupu pokus-omyl.

Zájem o řízení výroby počítačovým modelováním výrazně stoupá. Poněkud krvavým příkladem využití tohoto způsobu plánování výroby je například spolupráce Dassault Systèmes s nizozemskou společností Meyn. Ta dodává do devadesáti zemí světa zařízení na zpracování drůbeže – největší má rozměr sto tisíc čtverečních metrů. Na začátku do něj během hodiny vstupují tisíce živých kuřat, na konci vyjíždí roztříděné maso.

„Navrhnout a vyrobit tak výkonné zařízení, jehož jednotlivé části na sebe musejí plynule navazovat, by bez počítačového modelování bylo mnohem složitější,“ konstatoval v Paříži Steef Klein, jeden ze šéfů společnosti Meyn.

Móda z počítače

Obdobný software používá také německá firma s.Oliver, která vyrábí oblečení a boty, stejně jako šperky, parfémy či obroučky brýlí. „Když naše firma s výrobou módního zboží začínala, bylo ředitelství, zdroje materiálu i výroba v těsné blízkosti. Dnes máme ředitelství v Bavorsku, ale výroba obvykle probíhá v Asii. Všechno plánujeme pomocí 3D modelování,“ popsal Hans-Peter Hiemer, jeden ze šéfů společnosti s.Oliver.

Začíná to tím, že návrháři nejdříve připravovaný nový model šatů sestaví v počítači, obléknou do něj třírozměrné počítačové postavy, které se na obrazovce procházejí místo živých modelek a šaty se na nich pohybují přesně tak, jak by to příslušné oblečení z daného materiálu opravdu dělalo. Potenciální zákazníci si počítačovou simulaci ve 3D prohlédnou a posoudí, jestli takový model chtějí.

I výroba se nejdříve naplánuje pomocí počítačového modelování. Je to rychlé, a navíc, když je nutné některý materiál zaměnit za jiný, v počítačové databázi se okamžitě zjistí, ve kterých aktuálních modelech se původní látka používá a ve kterých fázích výrobního cyklu se musí nahradit.

Konstruktéři v kontaktu

Počítačové modelování se dá využít i při navrhování složitých výrobků, například automobilů či lodí, na jejichž vývoji spolupracuje více týmů v různých zemích. Všechny návrhy se okamžitě zadávají do jedné databáze a zobrazují se ve třírozměrné podobě. Snadno se pak pozná, když součásti navrhované různými týmy přestanou být navzájem kompatibilními.

Ilustrační foto

V databázi se pak dá ihned zjistit, který konstruktér za příslušný díl odpovídá, takže je možné se s ním okamžitě spojit a domluvit společný postup. Bernard Charlès z Dassault Systèmes má i další plány.

„Očekáváme, že uplatníme naše třírozměrné modelování i při simulování činnosti DNA v jádře buňky,“ tvrdí, „tím lépe pochopíme dědičné faktory, které řídí činnost živých organismů,“ říká se sebedůvěrou. „Spousta vědců nevěří, že to takhle půjde. Podobně nám nevěřili, když jsme před lety začínali počítačově simulovat všechny provázané parametry letadel při letu. Letadla už simulovat umíme. Dokážeme to i s DNA v buňkách,“ dodává Charlès.


Obrazovka místo zrcadla

Programátoři už pracují i na novém systému nakupování oděvů. Zákazník, či spíše zákaznice, předvede před kamerou několik pohybů ve svém původním oblečení. Počítačový program pak vytvoří odpovídající třírozměrnou postavu na obrazovce a obléká ji do nových šatů různých střihů i barev. Zákaznice tedy posoudí, jak na ní bude oblečení vypadat, aniž by všechno musela zkoušet před zrcadlem.

Zdroj: E15
Foto: Shutterstock a Dassault Systèmes

Nejčtenější