Slunce jasná světů jiných

Martin Tůma  |  Vesmír

Hubble, Spitzer, Kepler – to jsou naše oči ve vesmíru. Jedná se o různě staré teleskopy umístěné na oběžné dráze kolem naší planety. Ve starobylém městě Glasgow se konala dne 13.4.2010 Národní astronomická schůze, na které se sešli astronomové různého věku z Británie a okolí. A právě snímky z orbitálních teleskopů, ale třeba i z obrovských pozemských dalekohledů tam hráli hlavní roli. Respektive jimi nalezené exoplanety – právě ty světy u sluncí jiných, o nichž mluví básník.

Exoplanety byly předpovězeny už dlouhou dobu, ale teprve v devadesátých letech minulého století se podařilo najít první planety u cizích hvězd. Vesměs se jednalo o velké obry, mnohdy větší než náš Jupiter, které navíc obíhali velmi blízko mateřské hvězdy. Vzájemná gravitační interakce hvězdou kolíbá, sice nepatrně, ale přece dost na to, abychom to dokázali změřit. Tak byly odhaleny první exoplanety.

Potom Spitzer zachytil první světlo exoplanet a později zmapoval i atmosféru některých z nich. Kepler je Spitzerův nástupce z loňského roku a do výzkumu exoplanet může říci své vloni zmodernizovaný Hubbleův teleskop. Za loňský rok bylo objeveno 85 exoplanet a letos už je to na 30.

Dost exoplanet na to, aby zasadily vážnou ránu doposud uznávané teorii o formování planet. Nová technika totiž umožňuje u celé řady planet sledovat jejich přechod přes kotouč hvězdy a vědci s údivem zjistili, že zhruba čtvrtina pozorovaných planet obíhá proti směru rotace mateřské hvězdy. Nejedná se přitom o žádné drobečky, všechno jsou to planety větší než Jupiter, obíhající blízko hvězdy.

Podle doposud uznávané teorie tyto planety vznikají ve větších vzdálenostech, kde je po zažehnutí termonukleární reakce ve hvězdě dost materiálů na jejich zformování a teprve poté se přiblíží na stávající oběžnou dráhu. Tuto teorie bude ale potřeba přeformulovat, protože vůbec nepočítá s planetami v protisměru.

U vzdálených sluncí už dnešní dalekohledy dokáží najít Superzemě, tedy skalnaté planety velikosti několikanásobku naší země. Ale podle posledních pozorování mohou být skalnaté planety mnohem běžnější než se dříve myslelo. Vědci tak usuzují ze znečištění těžkými prvky, pozorovanými ve spektrech bílých trpaslíků. Tyto hvězdy, které byly dříve podobné našemu Slunci prošly stádiem rudého obra, kdy spolykaly svoje planety.

Jenom pro představu – naše Slunce jako rudý obr by bylo až k oběžné dráze Země. Poté se hvězdy opět zmenšily až na současnou velikost a v jejich záření najdeme zbytky spolykaných kamenitých planet. Třeba se už brzo dočkáme objevu planety s dýchatelnou atmosférou a oceánem, odkud budou naši potomci pozorovat slunce jasná světů jiných.

Zdroje:
http://www.astro.gla.ac.uk/…010/pr10.php
http://www.astro.gla.ac.uk/nam2010/pr7.php

Nejčtenější