První člověk v kosmickém prostoru (VTM -50)

redakce VTM.cz  |  Vesmír

V archivu Mladé fronty se nám podařilo najít padesát let starý ročník časopisu Věda a technika mládeži. Hledali jsme článek, kterým tehdejší redakce v dubnu 1961 oslavila první let člověka kolem Země.

Originální článek v časopisu Věda a technika mládeži z dubna 1961

Stejně jako u ostatních článků z této nepravidelné rubriky Retro necháváme text v původním znění. Jen do něj doplňujeme mezititulky, obrázky a rozdělujeme odstavce, aby se dal lépe číst na monitoru počítače.


První člověk v kosmickém prostoru

Jiří Mrázek

Rychlý vývoj sovětské astronautiky v několika málo posledních letech oslavil 12. dubna triumf vpravdě historický: po mnoha automatech, Lajce, Strelce, Bělce a dalších předchůdcích ze světa zvířat vstoupil do kosmického prostoru první člověk, aby zdokumentoval světovou převahu sovětské vědy a techniky.

Byl to první kosmonaut-hrdina, major Gagarin, který v době okolo půldruhé hodiny oblétl Zemi a přistál v určené oblasti. Tím byla skončena první velká etapa ve vývoji astronautiky, protože vše, co v tomto oboru bylo až doposud vykonáno, směřovalo k uskutečnění právě tohoto cíle.

Desetkrát větší Sputnik

Před čtyřmi roky, pouhými čtyřmi roky, většina lidí ani netušila, jaká velkolepá historie se začne velmi brzo rozvíjet. Pouze zasvěcenci, připravující Mezinárodní geofyzikální rok, tuto doposud největší mezinárodně organizovanou vědeckou akci všech dob, věděli, že bude uskutečněn v jeho rámci první pokus o vytvoření umělé družice Země.

Jak bude vypadat, o tom se tušilo pouze podle amerických projektů: že vlastní družice nebude větší než fotbalový míč, že bude kroužit kolem Země pouze několik málo dnů, nejdéle tak kolem jednoho měsíce, načež zanikne v hustých vrstvách zemského ovzduší. Tato první umělá družice Země, která již před tím vstoupila do oficiálního znaku MGR, měla startovat v okamžiku jeho zahájení. Nestalo se tak a naopak to byla umělá družice sovětská, první sputník, který nastoupil svoji vítěznou dráhu kolem Země a měl váhu desetkrát větší, než se všeobecně v případě americké první družice očekávalo. A tento sputník oblétával Zemi a v jeho rádiových signálech jakoby ohlašoval vítěznou éru sovětské astronautiky, před níž lidstvo bezprostředně stojí.

Sovětský svaz neuvolnil žádné technické informace o kosmické lodi. Redakce časopisu si proto musela pomoci sama touto roztomilou malůvkou

Neprávem opomíjené věci

Uplynulo pouhých tři a půl roku od této radostné události, a čeho všeho jsme se za tuto krátkou dobu nedočkali: první umělé planetky Sluce, prvního dopadu na Měsíc, první fotografie jeho odvrácené části, prvních obřích raket, jež umožnily start prvních kosmických dopravních prostředků, schopných návratu k Zemi. Přišla doba experimentů s živou hmotou, poslední ověření technických parametrů návratového zařízení a škodlivého vlivu kosmického záření a první etapa se chýlila ke konci, ke konci vítěznému, poznamenanému slovy SSSR, Gagarin, 12. 4. 1961.

Ve světle radostné události jakoby tak trochu byly zastíněny další velkolepé prvky provedeného pokusu. Vždyť nám – přiznejme si to – tak trochu uteklo, s jakou přesností byla kosmická loď navedena na svoji dráhu kolem Země a opět automaticky, po vyslání rádiového impulsu, stažena na předem určené místo Sovětského svazu. Tak trochu jsme přijali již jako samozřejmost, že během letu bylo udržováno rádiové a televizní spojení mezi soudruhem Gagarinem a jeho přáteli na zemském povrchu. Vůbec jsme již nevěnovali pozornost, že vedle pokusů, k jejichž provádění bylo třeba osobně soudruha Gagarina, byla prováděna další měření automaticky pracujícími zařízeními.

Není to dokladem toho, že astronautika začíná již jaksi náležet k věcem, na které si již pomalu zvykáme a postupně je stále více budeme pokládat za samozřejmost? Není to současně nejlepším dokladem toho, jak věříme výsledkům práce pilných sovětských rukou a mozků? Pomalu si na sovětská překvapení zvykáme a cítíme, že taková překvapení vlastně již ani nemohou přicházet odjinud, než právě a pouze ze Sovětského svazu.

Později ve VTM vyšel další, podrobnější článek

Cesta na Měsíc a na jiné planety

První základní etapa byla tedy zakončena a přichází otázka, co dále. Neboť náleží již k základním vlastnostem člověka, že se na dosažených úspěších nezastavuje, nýbrž vidí další cíle a ještě vyšší a složitější mety, jichž se snaží dosáhnout a kterých nakonec dosahuje. Jaké jsou tyto mety v oblasti sovětské astronautiky?

Snad neučiníme příliš velikou chybu, označíme-li za cíl druhé velké etapy zřízení vědecké stanice v kosmickém prostoru, na které budou pracovat vědci-kosmonauté. Na takové stanici bude možno provádět řadu pokusů, neproveditelných v pozemských laboratořích a za pozemských podmínek. Jejími předchůdci budou ovšem další automaticky pracující vědecké stanice, často zaměřené ke speciálním účelům. Realizují se již družice meteorologické, ionosférické, geodetické, komunikační a jiné.

Bude totiž třeba rozřešit ještě mnoho, velmi mnoho dílčích problémů, než se člověk dostane do kosmického prostoru ve větších vzdálenostech od Země. Tak např. bude třeba podrobně prozkoumat strukturu nebezpečných oblastí kosmického záření v okolí Země a studovat fyzikální děje, probíhající na Slunci, jež jsou s těmito oblastmi v úzké souvislosti. Bude třeba hledat další způsoby ochrany kosmonautů proti kosmickému záření větších intenzit. Avšak kam nejdříve vstoupí automaty, tam vstoupí později i živá zvířata a nakonec i člověk, jemuž připraví cestu.

Nebude se však zapomínat ani – dovolte mi to tak nazvat – na základní výzkum kosmického prostoru ve větších vzdálenostech od Země. Zřídí se umělé družice Měsíce a sousedních planet, bude se připravovat technické zařízení k přistání na těchto tělesech a pak dojde k vysazení prvních automatů na jejich povrchu. I zde se začíná připravovat cesta člověku, tentokrát již na Měsíc a k planetám, cesta, jež sice náleží již do další, třetí základní etapy vývoje astronautiky, nepatří však již ke vzdálené budoucnosti.

Mezitím již nadejde doba, kdy se stále více budou projevovat důsledky postupujícího vývoje na lidský život zde na Zemi. I když se nám zdá čtvrtá etapa astronautiky ještě vzdálená, pevně věříme, opírajíce se o schopnosti člověka a dosažené vědecké výsledky, že nadejte, a to dokonce dříve, než si myslíme. Bude to etapa systematického využívání kosmického prostoru a sousedních nebeských těles pro potřeba člověka.

Před pouhými čtyřmi roky

Jsou jistě pochybovači, kteří nevěří, že se člověk může dostat v budoucnosti tak daleko. Jsou to však jistě ti, kteří by před čtyřmi roky, pouhými čtyřmi roky, odpověděli podobně, kdybyste se jich byli zeptali, zda může člověk vyslat na dalekou dráhu automat, jenž zezadu obletí Měsíc, vyfotografuje jej podle rádiových rozkazů ze Země, vyvolá a ustálí film bez ohledu na beztížný stav a odešle získané fotografie radiotelevizně na Zemi.

Stále více je však těch, kteří se na základě dosažených výsledků dívají na další problémy, před nimiž nyní stojí astronautika, optimisticky a s klidnou rozvanou, protože věří vědeckým a technickým výsledkům, jichž dosáhl člověk svou plánovitou, přičinlivou prací, zaměřenou k tomu, aby se člověk zde na Zemi měl stále lépe. V těchto snahách budou nalézat sovětští vědci a technici stále více následovníků mezi poctivými pracovníky na celém světě a stále více bude těch, kteří zaměří svůj život tak, aby jeho zásady odpovídaly krásné době kosmického věku, co které jsme právě vstoupili.


Přečtěte si také, jak časopis Věda a technika mládeži hodnotil vývoj v poznávání vesmíru po deseti letech od Gagarinova letu, v dubnu roku 1971.

Nejčtenější