Přátelé křemíkového údolí - 2. část

Lukáš Dlouhý  |  Počítače

Ačkoli Silicon Valley dávno neplatí za nejžhavější adresu zeměkoule, internetová bublina hlasitě splaskla a technologické exploze bouří i odjinud, pořád má podle mnoha odborníků před sebou krystalicky čirou budoucnost.

Počítačová revoluce

Koncem šedesátých let se usilovně pracovalo na vývoji počítače a severní Kalifornie se pro výzkum v tomto oboru stala doslova živnou půdou. K šedým eminencím výzkumu jistě patřil vědec ze Stanford Research Institute jménem Douglas Engelbart. Legendární vynálezce na slavné konferenci v San Francisku představil nejenom první ovládací myš, ale rovněž monitor s pravěkou ukázkou kombinace textu, grafiky a videa.

Engelbartova prezentace stála na začátku vědeckého think-tanku PARC (Palo Alto Research Center), který zosnovali v roce 1970 ve firmě Xerox. Výzkumák PARC se pyšní tolika objevy v oblasti elektrotechnických inovací, že sotva snese nějaké výraznější srovnání. Vynalezli tam moderní grafické uživatelské rozhraní, tedy myš, klávesnici a okna na monitoru, které nejdřív zpopularizoval počítač Mac společnosti Apple a poté systém Microsoft Windows.

Vyvinuli laserovou tiskárnu, ale také ethernet, zpracování počítačového textu formátem PostScript či pokrokovou generaci výroby polovodičových čipů VLSI (Very-large-scale integration). Vývojáři v PARCU se ve svých výzkumech dostali značně kupředu, což vrhlo nepříjemný stín na samu značku Xerox, která jenom málokteré vynálezy dokázala převést do praxe a vydělat na nich.

Co ale nedokázal Xerox, dokázaly jiné technologické společnosti, zejména pak Apple, Adobe Systems či 3Com – mimochodem tohoto dodavatele síťových řešení pro podnikové sítě, založeného v sedmdesátých letech vynálezcem ethernetu Robertem Metcalfem, v krizovém loňském roce pohltil Hewlett-Packard.

Při naší letmé historii Silicon Valley se právě nalézáme v roce 1975, kdy údolí zažívá nebývalý rozmach, dokonce nalézá i své legendární přízvisko, ale pořád ještě neplatí za lídra rodícího se počítačového průmyslu. V té době se za největší technologický výdobytek považovaly tak zvané minipočítače. Šlo o zařízení velikosti chladničky, na svou dobu tedy v podstatě miniaturní a v cenách kolem několika desítek tisíc dolarů relativně laciné, takže si je mohly dovolit i méně významné a nepříliš majetné univerzity.

Rostoucí trh s minipočítači ovládala tehdy hrstka značek v čele s Digital Equipment, Data General, Prime a Wang a všechny tyto společnosti měly svůj domov nikoli v Silicon Valley, ale v okolí Bostonu. Již zmiňovaná lokace Route 128 se ve své době těšila obdobnému zájmu, jaký dnes bez výhrad patří Silicon Valley. Technologická dominance oblasti zvané Route 128 trvala zhruba do poloviny osmdesátých let a úměrně závisela na popularitě „minipočítačů“.

S rozvojem stolních workstationů se však zájem rázem přelil na progresivnější západ Spojených států. V té chvíli povstává Silicon Valley vlastně v tom smyslu, v jakém jej chápeme dnes. Koneckonců, vývoj osobních počítačů v okolí San Franciska byl patrný již od poloviny sedmdesátých let.

Tehdy se v jedné garáži v Menlo Park sešla skupinka nadšenců říkající si The Homebrew Computer Club. Během několika měsíců se členství rozšířilo na desítky, ba stovky a skupina z garáže putovala do pronajatých prostor na Stanfordu. Z počítačového kroužku vzešlo několik desítek společností a většina z nich nevytrvala. Jedna však přežila – založili ji Steve Jobs a Steve Wozniak a nazvali ji Apple.

Značka, kterou dnes mnozí vyznávají jako nějaký náboženský kult, v osmdesátých letech výrazně přepsala dějiny digitálních technologií, kdy na trh uvedla řadu svých osobních počítačů. Z úspěchu Apple profitovalo celé Silicon Valley. Následný rozmach trhu s PC a souběžně počítačových klonů IBM zahnal výrobu do lacinějších částí světa, mnoho důležitých komponentů však zůstávalo na Silicon Valley.

S nástupem internetu se vliv Silicon Valley na dějství ve světě digitálních technologií znásobil natolik, že se stal doslova jeho zástupným slovem.

Průšvih dot.com

V polovině devadesátých let vypukla v zámoří a později v ostatních částech planety internetová horečka, pro niž se vžil název „dot.com bubble“. Ohniskem nového média se stalo Silicon Valley. Růst uživatelů internetu fenomenálně rostl a zbrusu nový trh se stal ideálním podhoubím pro vznik dot.com bubble.

Stalo se, že na „nejsvobodnějším médiu světa“ se nekontrolovaně rozhořel boom internetových firem, jejíž majitelé se snažili na úspěchu virtuálního světa všemožně přiživit. Silicon Valley se stalo jejich domovem. S počtem internetových společností rostly v Silicon Valley rovněž ceny pozemků a obchodních prostor.

Na přelomu milénia dosáhly takové výše, že hravě překonávaly obchodní tepny v New Yorku, Londýně, Miláně či Tokiu. Jenomže ne všechny společnosti se pyšnily promyšlenou obchodní strategií. Typická dot.com společnost negenerovala zisk, nýbrž získávala trhy a zákazníky na dobu, až bude internet rozšířen jako masmédium.

Tímto způsobem postupoval například Jeff Bezos se svým Amazonem, který se stal jedním ze symbolů internetu v druhé polovině devadesátých let. Ačkoli jeho internetové knihkupectví bylo dlouhé roky v propadu, pořád nacházel nové a nové zájemce, kteří ochotně investovali a cena za akcie šplhala do astronomických výšin. Každý se chtěl kvapně stát milionářem a Internet to umožňoval. Stačilo nalézt investora a pak firmu rychle prodat na burze, než sponzorům peníze dojdou.

Během února a března roku 2001 internetová bublina však splaskla. Ceny nadhodnocených akcií internetových firem chvatně klesaly. Pěkným příkladem je společnost Yahoo. Než krize vypukla, akcie mocného portálu se prodávaly za dvě stě dolarů. Tržní hodnota Yahoo byla vyšší než tržní hodnota šesti největších amerických vydavatelských domů dohromady. Ekonomové apelovali, že akcie jsou silně nadhodnoceny, ale investoři jejich varování nedbali. Pak to vypuklo.

Najednou akcie všemocného Yahoo (Google nastoupil později) klesly z dvou set na dvanáct dolarů! Yahoo či Amazon krizi nakonec přestály, fungují úspěšně dodnes. Většina internetových dobrodruhů takové štěstí však neměla. Obecně krizi přestály jen takové firmy, které před vypuknutím krize dokázaly vytvořit alespoň drobný zisk a výrazně omezily spotřebu.

S prasknutím bubliny se nemálo zakymácela i prestiž všemocného Silicon Valley. Lesk údolí navíc dolehl do lacinějších částí zeměkoule, ale mnoho společností zůstalo a statistiky dokazují, že přicházejí další. Studie listu Wall Street Journal z roku 2006 prokázala, že třináct z dvacítky center výzkumu v Americe se nalézá v Kalifornii – z toho deset je jich v Silicon Valley.

Jiná studie z roku 2008 dokazuje, že oblast Bay Area kolem San Franciska zaměstnává skoro čtyři sta tisíc lidí v oblasti technologie a výzkumu, což je v zámoří suverénně nejvíce. A další studie, které se letos objevila v prestižním Business Weeku, prokazuje, že Silicon Valley navzdory světové krizi zažívá nyní boom tzv. „startup“ společností se zaměřením na vyspělé technologie.

Ať už po světě vznikají desítky nových vyspělých technologických měst a oblastí – naposledy oznámil takový projekt ruský prezident Medveděv – jedno je jisté: Silicon Valley bylo, je a bude pouze jedno jediné, unikátní; své výstavní místo v historii lidstva a jeho pokrokové úsilí si nepochybně zaslouží.

Zdroj: VTM Science

Nejčtenější