Podmořská družicová navigace made in Rossija

Martin Tůma  |  Technika
Satelit GPS - ilustrační foto

Ruská síť navigačních satelitů Glonass vznikala v době vrcholící studené války jako reakce na americký systém GPS. Po rozpadu Sovětského svazu byla dlouho v kómatu, ale od roku 2001 se buduje znovu. A nyní se ukazuje, že v omezené podobě může sloužit i pro podmořskou navigaci.

Asi jenom málo vynálezů změnilo náš život tolik, jako je družicová navigace. Původně vojenský projekt dnes slouží celému světu všude tam, kde potřebujete znát svoji přesnou polohu, na zemi, ve vzduchu i na moři.

Družicová navigace není jenom GPS

Když se řekne družicový navigační systém, vybaví se asi každému z vás GPS. Možná proto, že tento americký systém je v současnosti jediný, který funguje a je dostupný pro kohokoliv na celém světě. Ale družicová navigace není jenom GPS, vzpomeňme třeba na evropský systém Galileo. Ovšem tento projekt je prozatím ve stavu zrodu, jeho financování se s příchodem ekonomické krize poněkud zadrhlo. Termín spuštění se odsouvá, odsouvá a zase odsouvá.

Málokdo ale ví, že souběžně s americkou GPS budoval i tehdejší Sovětský svaz svůj vlastní družicový navigační systém – Glonass (z Globalnaja navigacionnaja sputnikovaja sistěma). První družice typu Uragan byla umístěna do kosmu v roce 1982, po ní následovaly desítky dalších. Čtete dobře, opravdu desítky, protože ruské satelity se vyznačovaly velkou poruchovostí a krátkou životností. Celkově bylo vypuštěno přes 60 družic. Od roku 1996 byl Glonass ponechán svému osudu a bez údržby chátral.

Vzkříšení Glonassu

V roce 2001 se Rusko po období úpadku začalo znovu stavět na nohy a začalo znovu vystrkovat svoje velmocenské drápky. Rázem přestala být pro Rusy přijatelná závislost na cizím systému, obzvláště když jde o tak citlivou a prestižní věc, jako je navigace. Proto začaly práce na obnově a především zprovoznění Glonassu. Za úzké spolupráce s Indií byly vyvinuty družice nové generace Uragan M a začalo jejich rozmísťování na oběžné dráze. V letošním roce bylo 2. března a 2. září vyneseno raketou Proton-M celkem šest těchto družic.

Ilustrační foto

Poslední start tohoto roku byl 5. prosince. Další trojice družic měla zajistit pokrytí celého území Ruska a navýšit celkový počet satelitů na 23. Pro celosvětové pokrytí je zapotřebí celkem 24 satelitů. Pravděpodobně vinou špatného naprogramování posledního stupně nosné rakety ale byly družice navedeny na suborbitální dráhu a posléze jejich trosky dopadly do moře asi 1600 km severozápadně od Havaje. Jejich místo tak musí zaujmout dva náhradní satelity. Přesun těchto družic na pozice potřebné ke spuštění nominální činnosti Glonassu ještě v tomto roce ale spotřebuje významné množství paliva a tak zkrátí životnost těchto strojů.

Zdaleka to ale není jediná ztráta, kterou letos ruský kosmický program utrpěl. V říjnu při transportu lodě Sojuz TMA 20 došlo k jeho poškození a bylo nutno vyměnit návratový modul (byl zkanibalizován Sojuz TMA 21). Došlo tak i ke zdržení startu tohoto stroje k ISS, naštěstí zpráva z 8.12.2010 hovoří o dokončení opravy a startu tak již nestojí nic v cestě.

Podmořská družicová navigace

A nyní k praktickému navigačnímu využití tří satelitů Glonass, které spadly do vod Tichého oceánu. Po přesném zaměření pozice trosek na mořském dně je budou ponorky moci používat jako orientační body pro svoji navigaci. Vzhledem k tomu, že se trosky rozptýlily po velké ploše, se jedná o opravdu první družicovou podmořskou navigační síť, i když zdaleka ne v tom smyslu, jak by si její tvůrci přáli. Doufám, že mi prominete tento malý žert. Jako omluvu zde naleznete úžasné fotografie ISS.

Ilustrační foto

Tip: Vyjádření k příčinám havárie naleznete zde (anglická verze). Informace o aktivaci záložních satelitů a dokončení opravy Sojuzu.

Foto: Shutterstock

Nejčtenější