Pocukrované planety nebezpečně zchladly

Jaroslav Petr  |  Vesmír
Ilustrační foto

Před čtyřmi miliardami roků zasypaly Zemi a Mars mikrometeority velikosti krystalků cukru. Planety se ochladily natolik, že se život na jejich povrchu ocitl v ohrožení.

Takzvané pozdní velké bombardování nastalo zhruba před 4 miliardami roků a trvalo asi 300 milionů let. Na závěr se při něm Zemi dostalo vydatné spršky mikrometeoritů – jakéhosi drobného písku z hornin asteroidů pohybujících se mezi drahami Marsu a Jupitera.

Sírový slunečník

Mikrometeority velikosti cukrových krystalků „pocukrovaly“ Zemi a Mars. Vlétly do svrchních vrstev atmosféry obou planet a rozžhavily se na teploty kolem 1000°C. Přitom se z nich uvolnily plyny včetně oxidu siřičitého. Oxid siřičitý vytvořil v atmosféře aerosol odrážející velmi účinně sluneční záření. V důsledku toho se Země i Mars výrazně ochladily. Země dostávala každý rok porci 20 milionů tun oxidu siřičitého, příděl pro menší Mars se pohyboval kolem půl milionu tun oxidu siřičitého.

Podle studie publikované Markem Sephtonem a Richardem Courtem z londýnské Imperial Collegge ve vědeckém časopise Geochimica et Cosmochimica Acta se Země ochladila natolik, že na ní přestaly vládnout podmínky příhodné pro existenci života.

Erupce sopky Stromboli - ilustrační foto
Erupce sopky Stromboli – ilustrační foto

Mars na tom byl ještě hůře. Krátce předtím ztratil magnetické pole a dostával těžké zásahy velkými meteority. Z jeho atmosféry začaly navíc unikat do okolního vesmíru skleníkové plyny a na planetě se výrazně ochladilo. Příval oxidu siřičitého a další ochlazení v důsledku tvorby aerosolového „slunečníku“ byly pro klima „rudé planety“ poslední ranou.

Lekce od sopky Pinatubo

O tom, jak účinným „chladičem“ jsou aerosoly vznikající z oxidu siřičitého, jsme se mohli názorně přesvědčit po výbuchu filipínské sopky Pinatubo z roku 1991. Při ní se dostalo do zemské atmosféry asi 17 milionů tun oxidu siřičitého. Vzniklé aerosoly odstínily 10 % slunečního svitu. Povrch Země to ochladilo o půl stupně Celsia.

Při „velkém cukrování“ dostávala Země tolik oxidu siřičitého, jako kdyby po dobu 100 milionů let vybuchovalo jedno Pinatubo ročně. Ve srovnání s dneškem bylo sluneční záření na povrchu Země slabší o třetinu. Na miliony let zavládla arktická zima a pozemské mikroorganismy balancovaly na pokraji vymření. Na Marsu odpovídalo ochlazení po „velkém cukrování“ výbuchu Pinatuba jednou za 34 roků po dobu 100 milionů let.

Nejčtenější